Rozhodnutí vlády je navíc v rozporu s jejím programovým prohlášením, kde uvádí, cituji: „ Nejvyšší prioritou je zachování míru a tedy i záruka dodržování mezinárodního práva, Charty OSN“ a mohl bych pokračovat. Česká vláda tak zahodila další možnost chovat se jako skutečně suverénní stát. Navíc, toto rozhodnutí se České republice může vrátit jako bumerang, protože pokusy o majdanizaci politické scény v České republice a zpochybňování legitimně zvoleného presidenta jsou na denním pořádku. Zde musím připomenout nejméně příklady Ukrajiny, Sýrie a Kosova a konce, ke kterým taková politika vede.  Navíc, tímto rozhodnutím, Česká republika přebírá spoluodpovědnost za další vývoj v této zemi, který ani zdaleka nemusí mít mírové vyústění. Zejména když výzvy Spojených států a jejich satelitů, na zorganizování nových presidentských a parlamentních voleb ve Venezuele, v podmínkách totální diplomatické, ekonomické, finanční a mediální blokády, včetně výhružky vojenským řešením jsou faktem. Pokud by tu byl i loutkový tzv. president, jsou takto vyhlášené volby naprosto nedůvěryhodné. 

To o co tady jde, je ovládnutí bohatých ropných zdrojů země, pod vlajkou tzv. demokracie, ochrany lidských práv, které tak dobře známe z jiných dnes již rozvrácených zemí, např. Libye. Co krok, to „perla“, i tak by se dalo hodnotit dosavadní působení T. Petříčka v čele resortu zahraničních věcí, žel, jasně v rozporu s národními zájmy naší země a s naprostou ignorancí jejich historických zkušeností.