Ono bořit je snadné, a to našim politikům jde dobře. Stavět je těžší, ale to nelze od nich ani čekat. Možná drahé nákupy, aby zajistili prosperitu cizích firem, to by jim šlo. Prostě politiků mnoho a státník žádný. Ale zpět k tématu.

Návštěva Francie měla jasný podtext. Francie je jediný stát EU, který je zároveň stálým členem Rady bezpečnosti OSN. Velká Británie je již mimo EU, a tak pokud jde o případné jednání s EU ve věcech bezpečnosti, tak připadá v úvahu jen Francie, a toho si byl prezident Macron dobře vědom. Také si stanovil vysoké cíle. Navíc od dob de Gaulla a J. Chiraca je čínsko-francouzské spojenectví opravdu silné. Bylo to spojenectví, které si bez ohledu na tlak USA právě de Gaulle prosadil.

Bezpečnostních problémů je hodně, vojenské operace na Ukrajině a v Gaze, protesty občanů, kteří mají obavy z rozpoutání 3. světové války, neutichají a ochota k urovnání sporů od účastníků malá. Hledá se zprostředkovatel a těch, kteří by takovou roli zvládli, také nemnoho.

Čínský prezident odmítl nesmyslné návrhy, které tzv. kolektivní západ předkládá, a opakoval program, který na začátku obou sporů v Radě bezpečnosti OSN Čína nabídla. Zejména zastavit další eskalaci sporů. Věnoval se pak ekonomickým aktivitám, zejména rozvoji letecké výroby v Airbusu, který bude nadále vyráběn i v Číně. Tam se přesune i část vývoje. Vzhledem k patentům v elektronice to není až tak nepochopitelné, spíš to je očekávaný krok.

Cesta pak vedla do Bělehradu. Tam připomněl památku tří mrtvých civilistů při agresi NATO a tzv. koalice ochotných v roce 1999 na Velvyslanectví ČLR, vojenské akce bez souhlasu Rady bezpečnosti OSN. Ve světový konflikt se to nerozrostlo právě jen pro schopnost ČLR řešit věc jinak. Srbsko je v současné době největším příjemcem čínských investic.

Osobně jsem byl v Maďarsku, když pokračovala návštěva prezidenta Si v Budapešti. Návštěva bez křečí, které tady v Praze tenkrát připravili ti, kteří si prosperitu ČR nepřáli. Dohoda došla až do spolupráce na energetickém programu, zejména investic do elektroniky, do dopravní obslužnosti včetně elektrobusů a výroby lithiových baterií. Prostě, národní zájem na prvním místě.

A co zbude pro nás, když naši politici nejsou schopni tohle vše vnímat? Proto mi nezbývá než na závěr zopakovat. ČR stále oficiálně respektuje princip jedné Číny. Tento princip je přesně popsán například v tzv. Šanghajském komuniké z roku 1972 mezi USA a ČLR. V oficiálním textu zní takto: „Spojené státy berou na vědomí, že Číňané na obou stranách Tchajwanské úžiny mají za to, že existuje pouze jediná Čína a že Tchaj-wan je součástí Číny.“

Nejde o žádnou blahosklonnost nebo snad o souhlas USA. Jde o respekt k realitě, který si politika Čínské lidové republiky vybudovala na mezinárodní scéně. Kdo to nechápe nebo nechce respektovat, je zcela mimo. Žel, když čtu názory některých našich politiků, zdá se mi, že jim tento text nic neříká.

Opakuji, bipolární svět se přežil, i když na 45 let pro Evropu zajistil mír. Jednopolární svět se neosvědčil a zanikl pro neochotu respektovat práva dalších a mimo jiné za necelých dvacet let existence vyvolal největší množství regionálních konfliktů včetně těch na území Evropy. A jen blázen si může přát, aby Evropa byla válčištěm.

Někteří dál uplatňují teorii chaosu, tedy těžit z toho, že se „dva perou a třetí se směje“. Tvoří se vícepolární svět, který má perspektivu, pokud si ho lidé sami nezničí tím, že budou živit nenávist a eskalovat konflikty, které vznikají, a nenajdou se lidé-státníci, kteří budou preferovat diplomacii před zbraněmi.