novela zákona o podpoře, kterou z pera Národní sportovní agentury předložil Sněmovně pan ministr, je krokem, po kterém sportovní prostředí v České republice zcela jistě volá a je logickým vyústěním krizové situaci ve sportu.
Každý z nás má, koneckonců, ve svém okolí jistě nějaký sportovní klub, který vlivem koronavirových opatření stojí takřka na pokraji svého ekonomického krachu. Sportovci díky zrušení všech sportovních akcí, utkání a soutěží přišli nejen o gros své tělesné aktivity, ale zejména o příjmy na všech úrovních, ať již jde o vstupné, poplatky za soutěže, trenérské zajištění nebo pronájmy svých sportovišť. Ze strany veřejných rozpočtů je cítit znatelný výpadek příjmů z dotačních aktivit na malé i velké reprezentační akce a stejně tak i příjmy od sponzorů. Dary obchodních společností se v této chvíli úplně zmrazily. Sportovní kluby, které jsou z drtivé většiny založeny jako neziskové, stojí doslova před situací, kdy nemohou plnit své závazky a jejich cash flow je nulové. Příjmy vypadly, výdaje jim zůstaly, musí platit za energie, mzdy, za vlastní nájem a tak dále a především udržovat v alespoň minimální míře svůj chod, aby mohly po odeznění krize co nejdříve obnovit provoz. Mnoho, zejména malých klubů na vesnicích, již nemá peníze na zaplacení za elektřinu nebo vodu a pouze přechodně oddalují svůj totální krach. Následky této situace mohou být nesmírné a už teď jsem si jistý, že spousta klubů také ukončí svoji činnost. Na pomoc ze strany státu nemohly spoléhat, jelikož se jedná o neziskové organizace a na programy, jako COVID I a COVID II, nedosáhly. Nemohly žádat ani o úvěry garantované Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, neboli měly smůlu. Jenže toto není jen jejich smůla. Odnést by to mohly i tisíce profesionálních a amatérských sportovců a v neposlední řadě i děti a mládež, ať už jde o sportovní talenty, či prostě zájemce o zdravý pohyb a smysluplné využití času.
Opatření, které nám proto vláda předkládá, je pro záchranu českého sportu asi vítané, možná nezbytné. Já jí za to děkuji a děkuji předsedovi Národní agentury za vyslyšení těchto proseb, čímž zároveň dokazuje, že právě sportovní agentura své místo ve vznikajícím systému českého sportu asi má.
V této souvislosti se však nemohu nezeptat, a to z čiré obavy, a neberte to jenom jako kritiku, zda v této chvíli Národní sportovní agentura, coby subjekt teprve vznikající, je opravdu připravena tyto žádosti administrovat.
Několik otázek už tady určitě padlo, ale, jak se říká, opakování je matka moudrosti, takže se zeptám znovu. Disponuje v současné době agentura dostatečným počtem pracovníků? Jsou elektronické systémy připravené na příjem žádostí? Existuje již harmonogram přípravy dotačního programu? Nebude vyřizování žádostí zdlouhavé a byrokratické? Bude program nastaven vstřícně a bez zbytečných omezení? A, to je asi důležitá otázka, jaká budou vlastně kritéria pro rozdělování financí? Jsou tato kritéria jasně vydefinovaná? Půjde o plošnou podporu klubů, nebo individuální prosazení? Bude někdo v žádosti zvýhodněn a pokud ano, tak čím?
Možná je to jen zbytečná opatrnost, ale vzpomeňme si na to, jak žádosti v minulých letech, a dokonce i v tomto roce, administrovalo Ministerstvo školství. Pan ministr už tady zmínil, že s tím byly problémy, zdlouhavé procesy se spoustou zbytečných papírů, neobjektivní požadavky úředníků, špatně nastavený systém a hlavně nekomunikace se žadateli. Typickým příkladem budiž import souborů ve formátu CSV v souladu s evidencí sportovců na seznam hráčů a kauza téměř 300 klubů, které se s ministerstvem kvůli šikanózním postupům chtěly soudit. Já sám ostatně ministra školství v této situaci interpeluji už od loňského října. Děkuji proto za tuto novelu, která snad přispěje k záchraně českého sportu, ale je mou povinností vznášet tyto otázky a ubezpečit se, že vše proběhne korektně, vstřícně a bez jakýchkoliv komplikací.
