Jak to spolu souvisí? A jde pomoci všem těmto odvětvím najednou? Souvisí a jde to. Možná dokonce jednodušším způsobem, než by se zdálo.
Jednou z cest může být změna pravidel pro vracení DPH turistům z tzv. třetích zemí, tedy z oblastí mimo Evropskou unii. Platí tu limit 2000 Kč, nikoliv ovšem jako strop, ale naopak jako minimum pro žádání o daňovou vratku. A s tímhle limitem se už nějakých 14 let nehýbalo, přestože důvody by tu pro jeho snížení byly. Například konkurenceschopnost s okolními zeměmi – v takovém Německu žádný takový limit není.
Ale nejde jen o srovnávání. Odpůrci změny by určitě argumentovali zeměmi, které naopak mají limit vyšší. My bychom se ale měli řídit lepšími příklady a především svými vlastními zájmy. Před pár dny jsme téma „tax free“ probírali ve sněmovním podvýboru pro cestovní ruch. A zaujalo mě – kromě jiného – jak to formuloval jeden z účastníků debaty: turisté si z ČR nemají odvážet nákupy jen z Pařížské ulice, tedy z pražského středobodu luxusních nákupů….
Vím, že celý problém není jednoduchý, že nemůžeme dopředu s jistotou vědět, jaký přesný efekt by snížení limitu na vratku DPH mělo. Ale stejně jsem přesvědčen, že efekt by to byl pozitivní a že mnohé kritické argumenty jsou liché. Že to přinese větší administrativní zátěž? Ale kdeže… Navíc právě teď prochází celní správa další elektronizací. Že to sníží příjmy z DPH do státního rozpočtu? Trochu nepochybně ano, ale na druhou stranu to může mít jiné pozitivní dopady na ekonomiku. Ať už jde o podporu tradičních řemesel, cestovního ruchu či vyšší zaměstnanosti. Podle některých odhadů přináší každá koruna daňové vratky zpět do ekonomiky téměř čtyřnásobek – konkrétně 3,90Kč. A i kdyby to bylo o trochu méně, stále se to vyplatí.
A pak je tu další protiargument: kvůli nákupu za pár stovek sem přeci nebude jezdit znatelně víc turistů. Jak podotkl jeden z dalších účastníků naší sněmovní debaty, taky by nejel do Austrálie jen kvůli tomu, že si tam koupí levnější tričko. Jistě, ale někdy i drobnost může být při rozhodování o destinaci jazýčkem na vahách. A navíc, ještě jeden postřeh ze sněmovní debaty: zvláště u turistů z asijských zemí, kteří sem hojně jezdí a jichž by se změna především týkala, platí „velká citlivost ke konečné ceně“. Takže bych to nepodceňoval. Navíc i zde jsou k dispozici kvalifikované odhady - “tax free” nakupování přiláká do ČR ročně více než 50 tisíc nových turistů ze zemí mimo EU.
Ze všech těchto a dalších důvodů proto hodlám předložit novelu zákona, která by hranici snížila. Nejlépe na 750 Kč – tedy v přepočtu necelých 30 euro, což je může fungovat i jako jistá psychologická hranice při nákupech. Anebo v horším případě alespoň na 1000 Kč, jak to navrhují i některé profesní organizace v oblasti turistiky. Ale to není stěžejní, o výši částky můžeme vést debatu. Klíčové je, aby se rozumně snížila.
Relevantní není ani námitka, že to povede k větším podvodům. Nyní se míra falešných žádostí odhaduje na pouhé jedno procento a není pravděpodobné, že by se to zvýšilo. Navíc se pohybujeme v malých částkách, kdy se úsilí vynaložené na podvádění příliš nevyplácí. A jen tak na okraj – v době posedlé různými výkazy, kontrolami, EET apod…je toto vlastně i rozumnou cestou, jak mít větší přehled o obratech některých menších živnostníků, aniž by je to zatěžovalo zbytečnými náklady. A na tento argument jistě slyší i na ministerstvu financí...
Doufám tedy, že snaha podpořit turistický ruch, tradiční řemesla, rozvoj regionů a především zdravý rozum zvítězí. A nezůstane jen u hezkých slov.
Jakub Janda
poslanec PČR
