před sebou máme novelu takzvaného vodního zákona, která k nám doputovala z vlády a která je co se legislativních úprav týká velmi objemná.
Společně s kolegyní poslankyní Ilonou Mauritzovou jsme ale dospěli k názoru, že i přes některé podstatné věci, které tato novela obsahuje, v ní něco chybí. Proto jsme podali dva pozměňovací návrhy, které podle nás do velké míry pomohou dvěma důležitým odvětvím české ekonomiky, a to je sportovní vodáctví a vodácká turistika.
Dovolte mi vysvětlit, co nás k tomu vedlo. Doufám, že vás přesvědčím o jejich podpoře. Nejde totiž jen o iniciativu dvou poslanců, ale o zájem statisíců obyvatel České republiky. Abych byl konkrétnější, jde zhruba o 670 tisíc vodáků, a to nikoli jen těch rekreačních.
Česká republika totiž jako vnitrozemský stát už v historicky velmi tradičním ohledu se věnuje vodáckému sportu a máme zde unikátní systém vodáckých sportovních oddílů, zejména dětských oddílů, ať už je zaštiťuje svaz Vodák, Český svaz kanoistů nebo Junák či další mládežnické organizace. Možná ratolesti některých z vás do nich dokonce chodí a vodácký sport provozují.
V neposlední řadě však v tomto sportovním odvětví máme i úspěšné vrcholové sportovce, kteří vozí medaile ze světových šampionátů i olympiád. Ale paradoxně zanikají terény, kde by mohli trénovat a rozhodně tak nejde o nějakou marginální záležitost.
Vyznavači vodáckého sportu však v praxi na vodních cestách narážejí na spousty překážek, a to doslova. Na veřejných vodních cestách se totiž objevují místa, která nelze překonat ani po vodě, ale ani po okolní souši, tedy přinejmenším bezpečně, v rámci možností pohodlně a také bez porušení práv majitelů okolních pozemků. Takovým typickým příkladem jsou malé vodní elektrárny, jejichž oplocení často zasahuje až do řeky a vodáci tak musí i s loděmi šplhat po okolním břehu. Navíc vodákům plavbu často stěžuje malý průtok řek, snížený nikoliv jen přírodními vlivy, ale především zásahem člověka.
Nemám nic proti malým vodním elektrárnám. Snaha jejich provozovatelů o čistou energii a energetickou soběstačnost je velice sympatická. Stejně tak budu jakožto poslanec konzervativní strany vždy hájit práva jednotlivců, nicméně v tomto případě je zjevné, že situace je posunuta do jiné, leckdy dokonce až do absurdní roviny. I řeka je koneckonců veřejná cesta, takže není možné, aby jednotlivec bránil v jejím zdolání nebo dokonce ve zdolání po břehu okolo překážky. Sami vodáci dokonce hlásí případy, kdy po dětském skautském oddíle střílel majitel vodní elektrárny vzduchovkou.
Právě proto navrhujeme, aby majitel zmíněného vodního díla na turistických řekách, resp. ten, kdo činí překážku, umožnil vodákům její překonání, a to ať už po svém či přilehlém pozemku. Ta úloha pramení z toho, že když už tam tu bariéru postavil, měl by myslet i na ty, kterým brání v cestě, podobně jako se dají vyřešit i objížďky na silnici. Samozřejmě by toto ustanovení neplatilo tam, kde by to bylo zbytečné nebo kde by to znamenalo neúnosné náklady.
Abych předešel další možné výtce, neznamenalo by to žádné finanční břemeno pro státní podniky povodí. Ty mají své elektrárny většinou mimo vodácké trasy a tento nový návrh by platil jen pro nově vydaná povolení.
Náš druhý návrh se pak týká takzvané úpravy minimálního zůstatkového průtoku v řekách. Ten je ve vztahu k vodní turistice a vodáckému sportu velmi důležitou hodnotou.
Opět se v praxi často na řekách setkáváme s natolik nízkými hodnotami, že úsek pod odběrným místem - to jsou jezy - je neprůjezdný. Pro vodáky to pak znamená, že musí své lodě tahat stovky metrů a někdy i kilometrů prázdným či poloprázdným korytem. Důvodem jsou například jezy se vzdutím, které staví developeři.
Když se nad tím zamyslíme, tak určitě není správné, aby byl preferován pouze jeden zájemce o odběr povrchové vody a aby byly opomíjeny veřejné zájmy. Proto navrhujeme, aby v zákoně byla kromě funkce vodního toku také zohledněna možnost rekreační plavby. Abych i tak předešel možným námitkám, slovo možnost místo povinnost je tam právě proto, že jsme si vědomi, že všude to nemusí jít. Pokaždé by se mělo přihlédnout k místním podmínkám.
Stejně tak to nutně neznamená, že by se musel zvyšovat průtok v řece. Někde by stačilo prohloubit koryto pod jezem, anebo jen dočasně, než lodě projedou, otevřít sportovní propust. Vždy se dá najít nějaké rozumné řešení.
V úvodu jsem řekl, že nám jde o zájem statisíců vyznavačů vodáckého sportu. To by ale nebylo přesné, neboť jsou tu i ekonomická hlediska. Na turistických řekách je zhruba 150 malých vodních elektráren, které se na produkci energie podílejí asi 0,02 %. Naopak na vodáctví je navázáno množství dalších služeb a pracovních příležitostí. Ať už jde o půjčovny lodí, restaurace, kempy, či cestovní kanceláře. Celé odvětví generuje miliardové obraty a je důležitým zdrojem příjmů pro veřejné rozpočty.
I v zahraničí proto dochází na turistických řekách k maximální podpoře tohoto sportu, protože lidé přirozeným způsobem sportují, zvyšuje se turistická atraktivita regionů a nabízených služeb, které přináší nemalé příjmy i místním obcím a podporují zaměstnanost v často odlehlých částech regionů.
Doufám tedy, že všechny naše argumenty při hlasování zvážíte a naše pozměňovací návrhy podpoříte.
Děkuji vám za pozornost.
