Děkuji Svazu měst a obcí České republiky za pozvání na konferenci „Územní samospráva a jednotná úprava povinného zveřejňování informací“. Je to vůbec poprvé, kdy já coby předseda Klubu starostů a primátorů zvolených za ČSSD oficiálně vystupuji na akci Svazu. Věřím, že se jedná o začátek plodné spolupráce mezi našimi institucemi, neboť na drtivou většinu komunálních problémů nahlíží Klub starostů a primátorů ČSSD totožně jako Svaz měst a obcí. Ačkoliv zde ve vší stručnosti přednesu stanovisko ČSSD k centrálnímu registru smluv, pevně doufám, že budu mluvit z duše i těm starostům a primátorům, kteří nejsou a nikdy nebudou členy ČSSD.
Od mého předřečníka, poslance Mgr. Jana Farského, jsme vyslechli celou škálu výhod, které má centrální registr smluv představovat. Vše zní velmi slibně: zveřejnění jen v řádech minut, vše v elektronické podobě, nulová administrativní a finanční zátěž obce, žádní noví zaměstnanci obcí, žádné vícenáklady, žádné veřejnoprávní kontroly jen samovymáhací systém založený na strachu z jediné (ale zato pořádné) sankce, kterou je absolutní neplatnost nezveřejněné smlouvy od počátku. A navíc zkušenost ze sousedního Slovenska! Prostě skvělé!
Vše to zní velmi hezky, ale položil si někdo zásadní otázku, která zní jednoduše – proč? Proč by obce měly zveřejňovat všechny smlouvy, faktury nebo dokonce i objednávky? Je to účelné? Má to nějaký hlubší smysl kromě toho, udělat to tak jako na Slovensku? Opravdu je nezbytně nutné, aby veřejnost kontrolovala každý špendlík, který na naši radnici zakoupíme? A bude jej veřejnost vůbec kontrolovat? Ono to často v médiích vypadá, jakoby územní samosprávu nikdo nikdy nekontroloval, ale jak zde všichni víme, opak je pravdou. Kromě vnitřních kontrolních mechanismů obce nás kontroluje finanční úřad, ministerstva a dokonce NKÚ, pokud naše města obdrží dotace z EU.
Nyní je zde návrh, aby vše, co souvisí s veřejnými finančními prostředky, bylo zveřejněno na portále veřejné správy ve vznikajícím centrálním registru smluv. V ČSSD se s touto základní myšlenkou jednoduše neztotožňujeme a to nikoliv proto, že bychom byli korupčníky. Podobně jako Svaz měst a obcí navrhujeme i my, aby byl stanoven určitý limit, až od kterého by smlouvy musely být zveřejněny. V současnosti je tento limit navržen v novele zákona o obcích na 50 tisíc Kč, naši starostové a primátoři navrhují limit kolem sta tisíc Kč.
Povinnost zveřejňovat informace, zejména uzavřené smlouvy, je pravděpodobně navrhována proto, aby se zamezilo možné korupci, jinými slovy, aby bylo vidět, co se na radnicích „peče“. Opravdu je však nutné sledovat i plnění v řádech několik set či několika tisíců Kč? Neobstojí ani tvrzení, které pan předkladatel Farský dává rád na odiv, že se má vše zveřejnit hlavně proto, aby se eliminovaly možné „transakce na oko“ například za 1 Kč, o které by se veřejnost nedozvěděla, pokud by byl stanoven limit. A co cena obvyklá, pane poslanče? Ve stejné době, co předkládáte svůj návrh, projednává Poslanecká sněmovna návrh novely zákona o obcích, která (zjednodušeně řečeno) obcím nařizuje, aby vše prodávali, pronajímali či nakupovali za cenu obvyklou, zejména nemovitosti. Není to ta správná cesta? Prostě budeme nakupovat a pronajímat naše nemovitosti za cenu obvyklou, a pokud bychom tuto cenu měly snížit, musí o tom rozhodnout zastupitelstvo. To je podle nás transparentní systém, který ČSSD podporujeme.
Pomalu se smiřujeme s tím, že budeme muset své smlouvy povinně zveřejňovat, neboť to veřejnost chce. Jiný důvod nespatřuji, avšak vedle určitého limitu trváme i na katalogu výjimek z této povinnosti. Opět lze z větší části využít výjimky, které již dnes jsou stanoveny v projednávané novele zákona o obcích. Jde především o výjimku ze zveřejňování pronájmů určených k bydlením fyzickým osobám, nájmy hrobových míst atd. Určitě najdeme celou řadu dalších smluv, jejichž zveřejnění prostě nemá žádný smysl a je spíše šikanou než bojem proti korupci.
Dále ČSSD trvá na tom, aby nesplnění povinnosti zveřejnění smlouvy, nebylo spojeno se sankcí absolutní neplatnosti od počátku. V tomto bodě se však neztotožňujeme ani s předkladateli novely zákona o obcích, kteří nenavrhují neplatnost od počátku, ale jen neplatnost. ČSSD jednoduše považuje sankci neplatnosti za příliš tvrdou a trváme na jiném druhu sankce, když už nějaká musí být. Domníváme se rovněž, že namísto civilních soudů by o sankci měly rozhodovat správní úřady. Soukromoprávní sankce, jak je navrhuje poslanec Farský, nejsou pro nás akceptovatelné, neboť příliš ohrožují právní jistotu jedné nebo druhé strany smlouvy.
Návrh poslance Farského se týká rovněž právnických osob, které jsou subjekty veřejné správy ovládány. Je pravdou, že tyto právnické osoby hospodaří s veřejnými prostředky. Je však také pravdou, že tyto právnické osoby stojí (samy či jejich dcery/vnučky) v běžném konkurenčním prostředí jako všechny ostatní právnické osoby. Pokud budou zmíněné právnické osoby muset zveřejnit jejich uzavřené smlouvy, nebude tím jejich postavení na trhu ohroženo? Není snad cena za službu/stavební práce obchodním tajemstvím? ČSSD chápe jádro myšlenky, které je chvályhodné, ale nevyléváme s vaničkou i ono pověstné dítě? Je návrh poslance Farského připraven na skutečnost, že by se v určité obchodní oblasti/odvětví jednoduše nenašli podnikatelé, kteří by souhlasili s povinným zveřejněním právě z toho důvodu, že nechtějí dávat své know-how a obchodní strategii na odiv všem? Co pak? Prostě se smlouva neuzavře, ale je to řešení?
Co z řečeného vyplývá? Mnohé. Především to, že ČSSD je ostražitá před zdánlivě jednoduchými řešeními. Souhlasíme s tím, že subjekty veřejné správy (tedy i obce) budou zveřejňovat své smlouvy. Nikoliv však faktury a objednávky, a trváme na stanovení určitého limitu. Za základ dalšího vyjednávání považujeme plnění vyšší než 50 tisíc Kč. Při posuzování otázky, zdali ČSSD preferuje řešení s více soukromoprávními či více veřejnoprávními nástroji, preferujeme nástroje veřejnoprávní. Co se však týká sankcí, lze si představit jen sankci peněžitou a nikoliv sankci neplatnosti. V případě ovládaných právnických osob musíme brát v potaz jejich postavení na trhu a možná znevýhodnění, které by jim povinnost zveřejňovat přinesla.
Ještě k centrálnímu registru smluv...
Za smlouvy na webu zaplatí obce minimálně miliardu
Minulý týden jsme se na stránkách HN dozvěděli, že je na světě další osvědčený a účinný lék proti korupci. Jde o centrální registr smluv, který navrhuje poslanec TOP 09 a starosta Semil Jan Farský. Chce dostat na internet všechny smlouvy, objednávky a faktury, které uzavírají obce, města a centrální úřady.
Jako starosta jsem si už zvykl na to, že mi současná vládní koalice dává průběžně najevo, že jsem lump, kterému je nutné svítit pod prsty dvacet čtyři hodin denně. Na tomto novém návrhu mne ale děsí, že za lumpovskou nálepku mají obce navíc zaplatit miliardy. Nevěřím totiž tomu, co ve svém článku pro HN napsal pan Kužílek, že registr smluv „ lze jednoduše nastavit tak, aby obce finančně nijak zvlášť nezatížil“. To je možná zbožné přání autora návrhu, z praxe komunálního politika mohu zodpovědně prohlásit, že tento protikorupční medikament je přímo luxusně drahý. Nikdo ale neříká, kde na tento luxus mají obce vzít.
U nás v Náchodě uzavřeme za rok 556 smluv, 19 tisíc faktur a 635 objednávek. Pokud nám stát nařídí, abychom tyto dokumenty zveřejňovali, budeme si na to muset najmout nového člověka. Jde o práci pro kvalifikovaného úředníka, kterému budeme muset nabídnout alespoň osmou platovou třídu. K tomu přičtěme náklady na povinná pojištění a provozní náklady a jsme minimálně na 300 tisících ročně, spíš to ale bude něco k půl milionu za rok.
Pokud by si takové specialisty najalo všech více než 6200 obcí v ČR, zaplatí za ně minimálně 2 ale spíš 3 miliardy korun. To je balík peněz, který obce určitě nikde schovaný nemají. Někdo může namítnout, že přeháním. Někde by to byl jen půl úvazek, jinde by se o novou povinnost staral starosta. Ale i kdyby si specialistu najala jen polovina obcí za tu nejnižší možnou sumu, pořád máme na stole zhruba 1 miliardu korun, u které vůbec není jasné, kdo a z čeho ji obcím zaplatí.
Jsou to možná jednoduché kupecké počty, ale nikde jsem žádnou fundovanou analýzu finančních dopadů centrálního registru smluv na obce nenašel. V tom podle mého názoru předkladatel zákona zcela selhal. Myslí si snad, že ministr financí mávnutím kouzelného proutku peníze odněkud vykouzlí, když vláda už dnes přiznává, že nemá ani na výplatu některých sociálních dávek?
Vzpomeňme si také na poslední kauzy, kdy stát sáhl do informačních systémů ve veřejné správě: registr vozidel, IT systémy na MPSV, nebo sKarty. Vždycky jsme slyšeli, že díky novým systémům stát výrazně ušetří. Jak to nakonec dopadlo, všichni dobře víme. Stát neušetřil nic, naopak ještě doplácel.
Na závěr si dovolím malé rýpnutí do vládních řad. Po zkušenostech s krachujícími sKartami, na kterých se už asi po dvacáté láme vládní koalice, je překvapivé, že se proti návrhu svého koaličního kolegy doteď ostře nevymezil premiér Nečas nebo jeho stín Martin Kuba. Pokud je pravda, že chce ODS čelit dezerci svých starostů mezi nestraníky viditelnějším hájením jejich zájmů, je pro ni teď centrální registr smluv darem z nebes.
Jan Birke, starosta Náchoda, předseda klubu starostů a primátorů ČSSD
