Je to po několikáté, co se zde scházíme a projednáváme prodloužení nouzového stavu. Jsme všichni čím dál tím víc unavení. Jsme všichni čím dál tím víc podráždění. Stejně tak jsou unavení a podráždění i naši občané. Prostě už nás to nikoho nebaví. Nebaví nás to, že nemůžeme žít tak, jak jsme byli zvyklí. Nebaví nás to, že nás tady pořád někdo omezuje. Prostě chceme zpátky ten svůj normální život. A to platí jak pro nás tady v Poslanecké sněmovně, tak pro toho posledního našeho občana kdekoliv v České republice. Chceme všichni to samé.
Jenomže ono to nejde, protože se tady objevila nemoc, se kterou jsme neměli žádné zkušenosti a už rok s ní bojujeme, tu s většími, tu s menšími úspěchy. Ale bojujeme s ní my v České republice, bojují s ní naši sousedé v Německu, bojují s ní v Brazílii, bojují s ní v Izraeli, bojují s ní všude na celém světě. A bojují s ní všichni stejně za použití stejných či podobných opatření. A nikdo na světě, možná s pár výjimkami, které jsou ale dány velkými specifiky, nevymyslel jiný způsob boje s tou epidemií, než ochraňovat ty nejzranitelnější. Snažit se o to, aby co nejméně těch, kteří na tu nemoc umírají, se jí nakazili. Snažit se o to, aby se co nejméně ta nemoc šířila. A s tím se nedá dělat nic jiného, než že se omezují mezilidská setkání. Snažit se o to, aby v žádném momentě se ten stát nedostal do situace, že nebude schopen se starat o své občany. A všichni čekají na to, co může vypadat jako světlo na konci tunelu, to je vakcinace, očkování, které by tu nemoc mělo zkrotit a ten největší problém vyřešit. Každý stát s tím bojuje po svém, ale ty metody jsou stejné. A všude ve světě to vzbuzuje tenze, vzbuzuje to napětí, vzbuzuje to problémy, protože ta opatření jsou nepopulární, ničí zaběhnuté stereotypy, ničí prostě věci, jako je rodinný život, sociální život. Ale je to všude stejné.
Každý stát má nějaký právní řád a každý stát v kritických okamžicích postupuje podle něj. Svůj právní řád má i Česká republika. Máme ústavní zákon o bezpečnosti. Máme krizový zákon. A je naprosto logické, že v situaci, jako je tato, a já věřím, že se všichni shodneme, že ta situace není normální, že není zvladatelná standardními silami a prostředky a standardními způsoby, že prostě ta věc je mimořádná a vyžaduje mimořádná opatření, tak aplikujeme zákony, které k tomu jsou a které za tím účelem byly napsány. To dělá i vláda České republiky. A čas od času musí přijít do Poslanecké sněmovny s žádostí o prodloužení mimořádných opatření, protože prostě ta situace je stále mimořádná. V tom se všichni shodneme.
Bohužel Česká republika, pokud vím, je snad jediná, minimálně v Evropě, nevím, jak na světě, kdy prostá konstatace faktů, že ta situace je vážná, že je natolik vážná, že není zvladatelná standardními prostředky, a tudíž vyžaduje aplikaci krizových zákonů, je předmětem takto zuřivého politického boje. Pokud se podíváte do Německa, Německo aktuálně prodloužilo karanténu do 7. března, platí to už rok. A nevšiml jsem si, že by v Bundestagu probíhaly takovéto souboje. Portugalský parlament - jednou za čtrnáct dní se sejdou, všichni to tam odhlasují, jdou pryč a nechají tu vládu pracovat, protože vědí, že čelí obrovské zkoušce. U nás je z toho politický boj. A jeho důsledkem je to, že spojení nouzový stav je dneska sprosté slovo. A ze spojení nouzový stav se stalo něco, co je viník. Nouzový stav je viník. A vláda je viník, protože ten nouzový stav drží. A až ten nouzový stav zmizí, tak nám bude všem dobře. To je ta zkratka, kterou tady vysíláme našim lidem. To není pravda. Lžeme si do kapsy a lžeme těm lidem.
Když dneska nouzový stav neprodloužíme, ta nemoc nezmizí. Ta nemoc tady stále bude, akorát ti, kteří s ní bojují, přijdou o prostředky, se kterými s ní efektivně bojovat mohli. A začnou přemýšlet, jak toho cíle a jak těch schopností bojovat s epidemií dosáhnout jinak. Začneme tady kutit. Budeme přemýšlet, jestli rychle nepřijmout nějaký jiný zákon - pandemický, epidemický - který víceméně bude krizový zákon a nouzový stav, akorát se bude jmenovat jinak. Ale všichni už budou spokojeni, protože ten ošklivý nouzový stav, ten viník toho všeho prostě zmizí. Tak budeme kutit. A budeme vymýšlet, jak to udělat. Když nevykutíme, tak budeme doufat, že to za nás udělá někdo jiný, a budeme doufat, že hejtmani, kteří budou čelit té katastrofě a té apokalypse, která se na ně řítí, využijí vše, co mohou z krizového zákona, a vyhlásí stav nebezpečí, což je mírnější verze mimořádného stavu. A jak jsem s některými hejtmany mluvil, tak je to otázka asi hodin, než to první kraj vyhlásí. A budeme v situaci, že tady většina krajů vyhlásí stav nebezpečí, čímž konstatuje, že tady je problém, který není zvladatelný standardními silami a prostředky. A stát se bude tvářit, že ten problém není, protože na státní úrovni žádný takovýhle stav nemáme. Jen ať si s tím v těch krajích poradí. A stát, který to má celé koordinovat a nese za to taky odpovědnost, bude stát, koukat se na to, jak se v tom ti hejtmani plácají, bude se jim samozřejmě snažit pomoc, protože to je naše povinnost, ale ve spoustě věcí nebude mít jak.
Nevím, jak v pondělí budeme odpovídat na žádosti hejtmanů na dodávky ze Státních hmotných rezerv. Máme, ale nedáme, protože nemůžeme. Potřebujete ventilátory ze Státních hmotných rezerv? Kupte si je. Sněmovna neodhlasovala nouzový stav. Potřebujete nějaká nová lůžka, která se odvezla z Letňan a naskladnila do Státních hmotných rezerv? Máme, nedáme, nemůžeme, kupte si je. Potřebujete, aby vám hasiči rozváželi vakcíny nebo respirátory? Zavolejte si taxislužbu. Nemůžou. Nemáme nouzový stav. A mám pokračovat?
Ten zákonodárce, když formuloval krizová opatření, tak myslel na to, aby tomu státu dal do ruky tu nejsilnější zbraň v boji s takovýhlemi věcmi, jako je koronavirus. A my jsme snad jediný stát na světě, který když je ta epidemie nebo ta krize na vrcholu, a to objektivně je, ještě se nám nikdy nestalo v historii, ani na jaře, ani na podzim, že by tady létaly vrtulníky po České republice a převážely pacienty, že by pražská záchranka zapůjčila toho Fénixe, nebo jak se to jmenuje (Golem?), a vozili jsme lidi mezi nemocnicemi, že by nám tady ve dvou krajích přetékaly špitály. To tu ještě nebylo.
To znamená, my jsme v té nejhorší situaci za celou dobu pandemie a my vypneme krizové řízení. Proč ho vypneme, jak to tady někde padlo? Protože to nefunguje, protože nám ta čísla neklesají. Přitom používáme stejná opatření jako v Rakousku, stejná opatření jako v Německu. Můžeme se bavit o míře to compliance nebo toho dodržování, ale my neděláme o nic méně než rakouská vláda z hlediska těch opatření, akorát jsme na tom tak třikrát, čtyřikrát možná pětkrát hůř, a teď v tom nejhorším momentu to vypneme. A vypneme to z důvodu, že opozice říká: No, nám se zdá, že to nefunguje, tak to budeme dělat jinak. Jak, když tu nejsilnější zbraň strčíme do skladu? Tak počkáme, že to za nás udělá někdo jiný? To je z mého pohledu strašně nezodpovědné a strašně nebezpečné.
Proč to nefunguje? Já jsem vždycky byl zastáncem těch ostřejších nebo tvrdších metod a ukázalo se, že když opravdu vláda nasadila vyvážený komplex opatření, tak ta epidemie začala klesat. Začala klesat na jaře, začala klesat potom někdy na podzim a teď potřetí vlastně, když jsme nasadili obdobná opatření, tak ta epidemie nejdřív naklesala a pak začala stagnovat. Proč? Protože se změnila. My už nebojujeme s tím stejným virem jako na podzim. Teď jsem mluvil s hejtmanem Půtou. Oni mají nějaký experimentální způsob testování na britskou mutaci - 75 % v Liberci, 60 % v Trutnově. Ten virus je prostě jiný! A pokud se říká, že je o 40 % agresivnější, tak je logické, že ten v uvozovkách starý virus jsme těmito opatřeními byli schopni tlačit a tlačit dolů, ten agresivnější prostě držíme aspoň na těch aktuálních číslech, ale logika by říkala, tak musíme přitlačit nebo musíme najít něco, jak ten virus ještě jakoby víc přiškrtit. Ne, ne, my to vypneme! Ono to nějak dopadne. Dopadne to strašlivým průšvihem!
A já nevím, jestli si toto chcete - vy, co hlasujete nebo chcete hlasovat proti prodloužení nouzového stavu - vzít na svědomí. Vláda se s tím bude muset nějak popasovat. Ti hejtmani se s tím budou muset nějak popasovat. A já vám povím svůj odhad toho scénáře, jaký bude. V horizontu týdne většina krajů v ČR zjistí, že má plné špitály, že nemůže povolávat lidi na pracovní povinnost - mediky atd., vyhlásí stav nebezpečí a pak už je to jenom o tom, který z těch hejtmanů bude první a požádá vládu, aby vyhlásila nouzový stav. A jsme tady za týden zase. Jaký bude rozdíl? Několik desítek možná stovek zbytečně nakažených a zbytečně mrtvých. A já prostě tomuhle uvažování nerozumím. Nerozumím tomu, proč hledáme něco, co má fungovat, ale nevíme co, když tady máme standardní krizový režim a standardní krizové zákonodárství, které se dá upravit, ale v principu funguje. Ale protože to zavedla tahle vláda, která je nepopulární a my ji nemáme rádi, tak to radši vypneme. A děj se vůle boží! To přece nemůžete myslet vážně!
Já bych pochopil, tak svolejte schůzi a vyslovte té vládě nedůvěru. To je politický souboj, ale brát to hákem přes krizové zákonodárství a tvářit se, že tím, že nouzový stav neprodloužíme, že to vyřešíme? Nevyřešíme. Dostaneme tu zemi do neuvěřitelných problémů. Německo nám zavře hranice, pravděpodobně Polsko, Slovensko a Rakousko také a budou na nás koukat, ať si to tady nějak vyřešíme. A budeme zářný příklad toho, jak se to dělat nemá, a vejdeme do dějin nějakého krizového řízení jako stát, který uprostřed války demobilizoval. To je totiž to, co uděláme. My tu armádu rozpustíme. Jsme uprostřed války, tak ty vojáky pošleme domů a budeme doufat, že to nějak dopadne!
Takže já nechci to nějak eskalovat. Už jsem své řekl x-krát a vím, že když tady budu mluvit hodinu jak Fidel Castro, tak nic nezměním, ale já bych jenom poprosil všechny ty, kteří o tom rozhodují, aby ještě jednou vzali rozum do hrsti. A já chápu, že nesouhlasíte s tím, kdo je premiér a jak to dělá, nesouhlasíte s tím, kdo sedí ve vládě a jak to dělá, fajn, ale tu vládu vyměnit neumíme. Respektive vy ji umíte vyměnit, za nějakou úřednickou možná, ale to nic nezmění na tom, že ta epidemie tady je, bude a musí se s ní efektivně bojovat. A my děláme všechno pro to, abychom v tom boji zvítězili. A mně přijde naprosto absurdní a do jisté míry smutné, že ve chvíli, kdy jsme si prošli všemi těmi etapami: jaro, podzim, před Vánocemi, kdy opravdu špitály byly na hraně a já jsem tehdy říkal, že tu zatáčku vybíráme po dvou kolech, a zvládli jsme to. Zvládli jsme to proto, že ti zdravotníci ze prostě ze sebe vydali maximum a podařilo se tu situaci stabilizovat. A na ten podzim jsme říkali, ještě musíme vydržet, než přijde ta vakcína. Tak vakcíny jsou tady. Sice ne tak rychle, jak jsme chtěli, očkujeme; někdo tady říká, že jsme v nějaké té cílové rovince, a my se v té cílové rovince střelíme do hlavy! To přece není možné! Takhle se přece nedá stát řídit!
A já vám podepíšu x těch výhrad, které můžete mít vůči kompenzačním programům vlády, k tomu, že se má něco nastavit jinak. Tak se o tom pojďme bavit, ale panebože nevypínejme nouzový stav a v té nejkritičtější situaci neberme těm, kteří s tou epidemií bojují, tu nejsilnější zbraň! To nedává smysl a je to šílenství! (Potlesk poslanců ČSSD a ANO 2011.)
