Děkuji, pane předsedající. Vážená paní ministryně, vážení pane guvernére, vážené dámy, vážení pánové, padlo tady v diskusi, tuším, že předevčírem, že by vlastně ve třetím čtení diskuse neměla probíhat. Já si to nemyslím, protože kdy jindy probrat zevrubně předložené pozměňovací návrhy a i proto bych se k nim rád vrátil. Nicméně ještě předtím bych se taky chtěl připojit k poděkování paní ministryni, panu guvernérovi, že v rozpravě vystoupili. Já si myslím, že je to velmi užitečné a dovolím si potom u těch konkrétních pozměňovacích návrhů mít ještě doplňující dotazy nebo, řeknu, dotazy, kde si nejsem jistý, a proto myslím, že ta diskuse má probíhat, protože já u některých pozměňovacích návrhů naopak i sdílím stanovisko paní ministryně a mám tam dotazy, Byť mě argumenty kolegů z opozice mírně nalomily, tak bych si to chtěl upřesnit.
Ale ještě předtím se musím vyjádřit k té obecné diskusi, tak jak tady některé věci zazněly. Já nevím, jestli to patří úplně k tomuto zákonu, nicméně paní ministryně tady opět začala zmiňovat, ano, zásadní problematiku týkající se současné krize a vyčítala nám - asi měla na mysli naše předchůdce - že v minulosti jsme se z krizí proškrtávali. Já nevím, jestli tohle sem úplně patří, nicméně já bych to nenazýval tímhle termínem. Já chápu, že je to vaše dlouholetá mantra a že to musíte z vašeho pohledu opakovat, aby si to celá veřejnost takto podprahově, když to pořád dokola opakujete, a jiná klišé, dokonce i personalizovaná, tak že to podprahově potom v celé společnosti je. Já téhle taktice rozumím, ale rozhodně bych ji nechtěl po vás opakovat. Když vy říkáte, že my nebo naši předchůdci se tenkrát z krize proškrtali a my víme, jak se potom vyvíjela celá ekonomika a potom vaše vlády mohly z toho růstu, který tenkrát byl nastartován, tak výrazně těžit. Ale když vy říkáte proškrtávání, já bych v tuto chvíli řekl, že vy se chcete z té krize prorozdávat. Ale já si myslím, že k tomu opravdu není v tuto chvíli prostor. Ano, v určitých ekonomických doktrínách je to možnost, jak se dostat z nějaké krizové tendence, nicméně to vaše prorozdávání se trvalo už v době mimořádného ekonomického růstu, což si nemyslím, že je ta správná doba pro tuhle politiku, protože to rozhodně nelze nazvat odpovědným. Ano, je to jakási levicová politika přerozdělování, asi je vám tento směr blízký. Já se raději přikláním k odpovědné politice a ne kupování si z veřejných peněz určitých volebních skupin.
Jisté rozdávání má u některých ekonomů, podle některých významných ekonomů, smysl v době krize tak, aby to nastartovalo patřičným způsobem ekonomiku. Mnohdy v historii je prokázáno, že se to podařilo, nicméně i to musí být prováděno chytrým způsobem, aby to přerozdělování vedlo k tomu startu ekonomiky, aby to stimulovalo ty patřičné výdaje. A já se opravdu domnívám, že v tuto chvíli, v tuto dobu a v tak rozsáhlém stavu krize jenom na tohle prostor opravdu není a je naprosto nezbytné, a vy tomu bráníte pořád dokola, donekonečna, že nechcete udat ani byť jen symbolickou úsporu. Nechcete. A já si myslím, že je to naprosto klíčové a že v tuto chvíli není prostor pro to, rozdávat, přerozdělovat takovýmhle levicovým způsobem a bohužel vy jste se jako vládní hnutí tímhle směrem výrazně, výrazně posunuli. Tak a to se omlouvám, to jsem musel reagovat na to, co tady zaznělo.
A teď bych se rád vrátil k jasné diskusi nad konkrétními pozměňovacími návrhy, což sem nepochybně patří. A já se přiznám, že u některých ještě v tuto chvíli váhám, tak bych si rád svá stanoviska ujasnil. Já bych ty pozměňovací návrhy rozdělil v zásadě do čtyřech skupin. První z nich se týká toho, co už jsem tady předevčírem ve stručnosti zmiňoval, že ten návrh zákona stanovuje natolik výrazné pravomoci České národní banky, že potom ty banky komerční přestávají mít smysl, jejich riziková oddělení, stanovování úroků, tedy hodnoty toho rizika za poskytnutí úvěru, tedy výrazné omezení jejich podnikatelské činnosti s cílem samozřejmě svého získání zisku.
Tady bych zmínil to, co říkal pan guvernér, který hovořil o nezávislosti instituce, instituce České národní banky a liberální demokracie. Já jeho postoj naprosto respektuji, byť na něj mám v tomhle úhlu pohledu zcela odlišný názor. Já vůbec nezpochybňuji, a nechci, nezávislost České národní banky. Ta je naprosto klíčová a důležitá, nicméně tu nezávislost v rámci liberální demokracie si asi představuji trochu jinak, a to tak, že právě ty komerční subjekty, komerční banky, mají mít prostor pro své podnikání, mají si stanovovat úvěr na základě svého vyhodnocení rizika. A samozřejmě to vůbec nic nemění na nezávislosti centrální banky jako takové.
Takže s tím souvisí několik pozměňovacích návrhů, které bych velmi rád podpořil, protože je považuji za naprosto kruciální pro to, abych mohl potom pro zákon jako takový na konci zvednout ruku a hlasovat pro něj. Jsou to pozměňovací návrhy pod čísly B1, B2, B3 a B4 kolegy Munzara, ale také návrhy, které částečně doplňují C2.1, C2.2, C2.3 kolegy Ferjenčíka a v neposlední řadě i jeho návrh F1. Ty se liší v různé míře rušením nebo snižováním počtu úvěrových ukazatelů. Já se moc přimlouvám za to, aby, byť alespoň v nějaké variantě, tak abychom je přijali a považuji to opravdu za klíčové pro přijetí celé této normy.
Jako další oblast - a tady jsem právě nezaznamenal úplně vysvětlení od paní ministryně, která teď tady bohužel není - tak je pozměňovací návrh D3 kolegy Martínka, kde se přiznám, že v tuto chvíli váhám. Podstatou tohoto pozměňovacího návrhu je vypuštění novelizačního bodu 16, který se týká § 40, zákona o České národní bance. Tento paragraf, nebo ta úprava tohoto paragrafu tak, jak je v novele navržena, stanovuje výslovné legislativní zakotvení možnosti České národní banky založit k podpoře plnění svých úkolů právnickou osobu, nebo v ní nabýt účast.
Já se ptám, zdali je toto nezbytné a vlastně z jakého důvodu. Možná mi to osvětlí, když tady není paní ministryně, tak pan guvernér v další diskuzi. Protože doposud se tohle opíralo o obecnou definici oprávnění, která právě v tomto paragrafu byla zakotvena a již nyní také Česká národní banka investovala do obchodních společností. Proto se ptám, je-li stávající znění § 40 dostačující, nebo pro co je to nové znění, přijetí změny tohoto paragrafu, natolik důležité, v jakých konkrétních případech. Není mi to zcela jasné. Takže tady váhám a rád bych si svůj názor v rámci diskuze ujasnil.
Další okruh - a to je výrazná část pozměňovacích návrhů - se týkají okruhu stanovení oné věkové výjimky pro žadatele o úvěr, kde v současném § 45b je ta výjimka pro žadatele a vždy musí být oba dva do věku 36 let. Já se v tomto případě plně ztotožňuji s pozměňovacím návrhem A1, který nakonec přijal i rozpočtový výbor, B5 kolegy Munzara a D2 kolegy Martínka.
Jejich podstata je v zásadě velmi obdobná, byť s jistým nuancemi, jestli je to omezeno jen manželstvím, případně registrovaným partnerstvím nebo nikoliv. Ale podstata je stejná, že alespoň jeden z těch žadatelů musí být pod 36 let, což zamezuje těm situacím, kdy třeba manželé - jednomu z nich bylo 37, druhému 27 - a už na ten hypoteční úvěr nemusí dosáhnout. S tím se plně ztotožňuji.
Naopak mám trošku problém. A tady, jak jsem i avizoval, tak se do jisté míry ztotožňuji s tím, co tady říkala paní ministryně a s jejím stanoviskem u těch pozměňovacích návrhů, které tuto výjimku rozšiřují a tu věkovou hranici posouvají směrem nahoru na 40 let a to v různých variantách. Konkrétně se jedná o pozměňovací návrhy D4, D5, D6, kolegy Martínka a v neposlední řadě i pozměňovací návrh E1 kolegy Rozvorala, respektive Hrnčíře - pardon.
Ty jsou taky v různých modifikacích. Já je tady asi nebudu popisovat do detailů. Nicméně tady se ztotožňuji s tím, co říkala paní ministryně. Tedy že z oné výjimky pro tu věkovou skupinu se stává vlastně pravidlo. Já s tím mám obecně problém systémově, když se z výjimky stává pravidlo, tak je asi v celé té legislativě, nebo v té matérii trochu něco systémově špatně.
Nicméně bych si tady rád ujasnil ještě jednu věc, na kterou upozorňuje kolega Martínek v odůvodnění svého pozměňovacího návrhu a to, jaká je vlastně obecně politika vlády k podpoře mladých rodin, nebo mladých lidí, při jejich řešení bytové situace. Protože Státní fond rozvoje bydlení, když v minulosti měl nějaké úvěry a chystá další právě na podporu financování výstavby bytů a podporu této cílové věkové skupiny. A tady se hovoří právě o té hranici 40 let.
Pak bych chápal i ty návrhy kolegů, že má logiku, aby ta státní politika v tomto směru byla jednotná a měla nějakou jasnou logiku a svým způsobem pravidla a řád. Takže se ptám, jak by měly být tyto věkové hranice nastaveny tak, aby to vzájemně spolu korespondovalo. A pokud by to tak opravdu bylo, tak bych se - byť to tady padalo tuším předevčírem - tak bych se opět přihlásil k tomu vrátit tuto novelu zpět do druhého čtení. Protože tam bychom se mohli s touto situací výjimky vyrovnat tak, aby výjimka nebyla pravidlem.
A naopak, určitě by to šlo pozměňovacím návrhem, který by byl samozřejmě připomínkován a sladěn s Ministerstvem financí. A opět opakuji, že tady je můj názor velmi podobný tomu, co říkala paní ministryně. Takže věřím, že to by mohla být cesta, jak tuhle situaci ujasnit. A vlastně podporu mladých rodin a mladých lidí nějakým způsobem sjednotit tak, aby to bylo pro všechny co nejpřehlednější.
A už se blížím k poslednímu okruhu pozměňovacích návrhů, což určitě mnohé potěší. A tady bych navázal vlastně i na to, co říkal pan guvernér a z části mi na to, co jsem se chtěl ptát, i odpověděl. Jedná se o pozměňovací návrh D6 kolegy Martínka, který se týká doplnění § 32 odst. 4. A týká se právě zveřejňování informací o obchodech. Tady ještě upozorňuji ona legislativně technická úprava znění pozměňovacího návrhu, který zavádí to, že by Česká národní banka měla zveřejňovat označení investičního nástroje a jeho emitenta, případně též datum splatnosti a kuponovou sazbu investičního nástroje. Případně pokud se nejedná o obchod na regulovaném trhu, též dostatečně určité označení předmětu obchodu, zejména pak označení jejího emitenta.
Pan guvernér se k tomu vyjadřoval, ke transparentnosti, k tomu, že naše Česká národní banka spolu se švédskou patří ke špičce co se transparentnosti týče, což rád slyším. A zároveň, že vše zveřejňují tak, jak Evropská centrální banka. Tak já mám k tomuhle dotaz, v čem je ten rozdíl. Co z toho, co jsem před chvílí vyjmenoval, co zavádí ten nový odstavec, tak je natolik problematické, že by to v tom zákoně nemělo být? Pokud se vše děje, já nevidím důvod, aby to v tom zákoně nebylo zapracováno.
Tolik mé konkrétní připomínky a dotazy k jednotlivým pozměňovacím návrhům. Já bych si ještě jednou dovolil moc poděkovat a opravdu si toho vážím, že jsme tady začali věcně diskutovat. Budu moc rád, kdybych na své dotazy ještě obdržel ona upřesnění, o která jsem žádal, protože to určitě ovlivní to, jak o jednotlivých pozměňovacích návrzích budu hlasovat. Ještě jednou moc děkuji a těším se na případné odpovědi či doplnění.
