Realisté. Na první pohled sympatická strana s pronárodním programem. Ozývají se hlasy, že konečně přichází to, po čem lidé volají – seriózní strana s charismatickou osobností v čele, která má potenciál sjednotit rozdrobenou opozici do příštích parlamentních voleb. Jsou ale robejškovci skutečnou spásou pro český stát? Oprosťme se na chvíli od růžových brýlí a pojďme se na Realisty podívat realisticky.
Mezi jejich silné stránky patří bezesporu charismatická osobnost Petra Robejška. Tento politolog si získal řadu lidí svojí hlasitou kritikou politické korektnosti a elitářství (v čemž mu dávám jednoznačně za pravdu). Také skutečnost, že na něj plivou slunkomanči, je jedním z předpokladů potenciálního protisystémového politika. Nicméně i zde vyvstává řada otazníků. A nemyslím tím jen peníze od lidí spojených s Pentou – jako spíše některé skutečnosti, které sice nejsou tolik mediálně viditelné, nicméně mohou být klíčové.
Především je znát, že celý tento projekt byl pečlivě plánován dlouho dopředu. Je to vidět na mnoha skutečnostech – ať už je to vzorně vytvořený tým, logo a podrobně rozpracovaný kodex s (byť trochu vágním) programem, nebo třeba Robejškovo pečlivě připravované PR pomocí zdařilých veřejných přednášek a mediálních vystoupení. To nemusí samo o sobě nic znamenat, nicméně podobné dlouho připravované a pečlivě načasované akce jsou typické spíše pro projekty globalistů než pro pronárodní uskupení, která se častěji tvoří ,,ze spoda“.
Není též bez zajímavosti, že Petr Robejšek je členem institucí spojovaných s globálními kmotry (Římský klub, Rotary klub). Je samozřejmě možné, že se tam přichomýtl jen náhodou (nebo že se jej kmotři pouze pokoušeli dostat na svoji stranu, což se jim nepodařilo), nicméně to by musela být hodně velká shoda okolností.
Stejně tak je znát, že oproti některým původním Robejškovým vystoupením Realisté ,,vyměkli“. Na jejich stránkách se např. dočtete: ,,Realisté doporučují, aby Česko zůstalo členem EU, ale pozorně sledovalo vývoj a v případě nutnosti rozhodně a pružně reagovalo."
Tato ,,opatrná kritika" EU je rozhodně nedostačující pro stranu, která o sobě tvrdí, že hájí národní zájmy. Prvořadým programem pro skutečnou národní opozici musí být CZexit a zajištění konceptuální svrchovanosti státu – stejně tak jako vystoupení z NATO a vojenská neutralita, ochrana hranic před islamisty či zavedení koruny kryté skutečnými komoditami (např. zlatem). A tyto body v programu Realistů postrádám. Bude zajímavé sledovat, zda se tam tyto body časem objeví, nebo zda Realisté zůstanou ,,stranou mírného pokroku v mezích bruselských direktiv“.
Ze všech těchto skutečností vyvstává otázka, zda Realisté nejsou tzv. řízenou opozicí. Taková možnost by se totiž v současných poměrech přímo nabízela. V globální politice probíhají změny srovnatelné s koncem 80. let. Globální kmotři dosud uplatňovali svoji moc skrze politiku USA – nicméně už i oni pochopili, že USA se utrhly ze řetězu a že ponechat jim jejich moc by znamenalo velké riziko světové války. Ta by byla pohromou i pro globalisty, kteří si jinak z válek nic moc nedělají. Proto museli začít jednat.
Americké prezidentské volby byly ukázkovým střetem mezi globálními (Trump) a americkými (Clintonová) kmotry. Vítězstvím Trumpa byl započat proces ,,gorbačovizace“ USA – tedy oslabování moci amerických kmotrů ve světě. Není to ale výhra autentických národovců, jak se mnozí domnívají, nýbrž výhra globalistů – kteří budou svoji moc uplatňovat skrz jiné státy (patrně Čínu a Írán) a budou mít mnohem volnější ruce, protože si mnoho lidí myslí, že oni jsou stále součástí kmotrovského systému USA a že prohrávají.
Je tedy dost pravděpodobné, že lidé budou znovu oklamáni – stejně jako v 89. roce, kdy padl SSSR. Tehdy si lidé také mysleli, že od západu přichází svoboda – a až příliš pozdě pochopili (a někteří dosud vůbec), že jsme pouze řízeni těmi samými lidmi skrz druhou stranu. Stejně tak mohou teď globalisté nechat padnout USA a vytvořit pro evropské státy iluzi konceptuální svobody – a mezitím se nenápadně dostávat do struktur řízení nového režimu, tak jako to udělali po 89. roce.
A je velmi pravděpodobné, že stejně jako tehdy si globalisté vytvoří již před převratem svoji ,,řízenou opozici“, která posléze převezme moc a umožní globalistům dostat se do řídících struktur. Zbývá jen otázka, kdo tuto úlohu převezme. V poslední době se spekuluje především o Okamurovi a jeho SPD, popř. o Alternativě pro ČR. A právě nová strana s pečlivě připraveným a načasovaným startem, jako jsou Realisté, nutně musí vzbuzovat dojem tohoto účelu.
Každopádně, teprve až další vývoj ukáže, co jsou Realisté doopravdy zač. Zda se kolem Robejška vytvoří jednotný blok skutečné pronárodní opozice – nebo zda se potvrdí moje domněnky o jejich roli řízené opozice. A upřímně – já sám doufám, že se nakonec ukáže, že se v tomto článku pletu. Protože pronárodní strana s takovýmto potenciálem je přesně to, co by česká politika potřebovala.
Realisté, nebo spíš surrealisté? :-) Autor koláže: JS
