A politologové mohou začít analyzovat novou kapitolu, jak se dá dělat politika po česku, pardon, po Sobotkovsku a jak se v demokracii zrodila obdoba Národní fronty z minulého režimu.
Nemá smysl, abych zde popisoval názorové veletoče páně premiéra Sobotky. Mám jenom potřebu poukázat na podstatu a beznaděj současné české politiky, tentokráte v režii ČSSD za podpory Kalouska, Fialy, Bělobrádka, Gazdíka, ale také části Senátu v čele s jeho předsedou a první místopředsedkyní. To tu ještě nebylo a kolega senátor Doubrava má pravdu, když píše o nové Národní frontě a jistě mně promine, že jsem si jeho trefný termín vypůjčil.
Pojďme ale k věci. Stokrát a ještě vícekrát jsme z úst představitelů vládní koalice slyšeli, jak je tato vláda úspěšná. Říkali to unisono Sobotka, Babiš i Bělobrádek. Stejně tak jsme od Kalouska, Fialy i Gazdíka do omrzení slyšeli přesně opačné hodnocení.
To je realita, jejíž počátek začíná sestavováním nové vlády po parlamentních volbách 2013. Jistě si každý vzpomene na hubený výsledek Sobotky a jeho ČSSD, které stěží přelezlo 20% a na to, jak Babiš odmítl jednat se Sobotkovou partajní opozicí vedenou Michalem Haškem. Tím vlastně Babiš nepřímo rozhodl, že prezident Miloš Zeman pověřit sestavením nové vlády Sobotku zkrátka musel. A Sobotka se s chutí pustil do práce, splnil se mu jeho životní sen. Ani mu nevadilo, že u klíčových jednání při sestavování vlády a přípravy koaliční smlouvy není Bělobrádek, který jako na potvoru musel do USA na léčení. A už vůbec mu nevadil Andrej Babiš. A proč taky, bez Babiše by to nedal a touha stát se premiérem byla nezvladatelná.
I stalo se, vládlo se úspěšně přeúspěšně, koaliční chvála veliká. Jenom několik ministrů obětováno, jako poslední kvalifikovaný ekonom Jan Mládek. A zase jako na potvoru všichni vyhození byli ministry za ČSSD. Tehdy ještě platila koaliční smlouva a s vyhozením jinostrance, tedy ministra mimo ČSSD, by museli souhlasit předsedové koaličních partnerů Bělobrádek nebo Babiš. K tomu se nikdy premiér neodhodlal. Ani nemohl, protože koaliční smlouva, mimochodem stále ještě platná, říká, že s odvoláním musí souhlasit předseda příslušné koaliční strany, tedy zmínění Bělobrádek či Babiš. Jiná věc je, když ministryně spravedlnosti Válková (ANO) odešla sama na vlastní žádost.
Takto to fungovalo, leč s blížícími se letošními podzimními parlamentními volbami se politická konstelace začala dramaticky měnit. Premiér Sobotka krok za krokem postupně zlikvidoval svoji vnitrostranickou opozici, poslední šel Zimola, před ním sám a dobrovolně Tejc, pokračují další a ČSSD je prý sjednocená jako nikdy. Ale co naplat, voliči tomu jaksi nerozumí a preference ČSSD směřují tam, odkud je kdysi vytáhl Miloš Zeman. A co hůř, u hlavního koaličního partnera a volebního soupeře Hnutí ANO Andreje Babiše křivka preferencí trvale stoupá. Do toho se Babiš odvážil plivnout do polévky ČEZ, který z ničeho nic chtěl prodat důležitý subjekt naší energetické soustavy elektrárnu Počerady. Zrovna teď a jako na potvoru před parlamentními volbami … A to nemluvím o urychlené volbě generálního ředitele ČT, který ani nevyužil celé funkční období a o čtyři měsíce dříve byl nechán opět zvolen pozoruhodným skórem 15 : 0. Vše může běžet při starém – na obrazovkách dnes a denně Sobotka, Klousek, Fiala, Bělobrádek, ani vlas se jim nezkřiví. A kontrast proti, také dnes a denně, Babiš a Zeman, vždy všechno negativní.
No a do toho všeho lidovci s Gazíkem (STAN, donedávna pevná opora Miroslava Kalouska) s jasnou zprávou nové volební koalice, která dobude českou politickou scénu. Teoreticky a piárově možná ano, ale voliči to vidí poněkud jinak a součet volebních preferencí zatím říká něco jiného.
Sečteno a podtrženo, staré lidové přísloví říká, že tonoucí se stébla chytá. Ale čeho se má Sobotka chytit, když žádné stéblo natož pevný břeh nevidět? A tak musí přijít něco nového, originálního. Něco, co tu ještě nebylo. Proto demise sdělená přes média a s nikým nekonzultovaná, čili hrozba potopení vlády svévolně vyvolaná premiérem Sobotkou. Pro jistotu ale jenom deklarovaná s tím, že její podání prezidentu republiky bude až někdy. Místo podání demise následuje první premiérův veletoč, když přichází na Hrad bez demise si o tom všem jenom popovídat. Následuje druhý veletoč a premiér posílá prezidentovi nikoliv demisi, ale návrh na odvolání Andreje Babiše, prvního místopředsedy vlády a předsedy koaličního partnera, se kterým podepsal koaliční smlouvu. Prezidentovi se tyto způsoby demise nedemise, obcházení koaliční smlouvy a obcházení vlády nelíbí. Vyjadřuje se a začíná, jako vždy, štvanice. Jak trefně popsal výše zmiňovaný kolega senátor Jaroslav Doubrava, zrodila se nová Národní fronta – vedení ČSSD v čele se Sobotkou, lidovci, STAN, TOP 09, ODS, část Senátu podpořená druhým nejvyšším ústavním činitelem Milanem Štěchem a většinou jeho místopředsedů. Vše vydatně podporované médii, pražskými umělci a Pražskou kavárnou. Muziku tvrdí ministři ČSSD, kteří bojkotují současnou prezidentovu návštěvu Číny, jejímž hlavním cílem je být na startu gigantického projektu Hedvábné stezky, který se dotkne tří kontinentů a 68 zemí světa.
Lidé se ptají, co se to vlastně děje, jak toto všechno dopadne a co mají dělat. Nejsem Sibyla, ani politický prognostik, ale už jsem v životě něco zažil a tak dovolte několik poznámek. Především pevně věřím, že lidé nejsou žádní hlupáci a ve volbách se rozhodnou podle staré lidové moudrosti, která praví „kdo jinému jámu kopá sám do ní padá“.
Druhá poznámka je k Senátu, jehož součástí (jedenaosmdesátinou) jsem sám. Docházím k názoru, že tímto stylem politiky Senát neplní svoji roli pojistky demokracie a že nabývá legitimity otázka, zda by se bez něj tato země neobešla. Jsem senátorem pátým rokem a už potřetí se zde rozehrává politická hra proti prezidentu republiky, který byl zvolen v přímé volbě mandátem 2,7 milionu hlasů. Tentokrát se za mohutné mediální podpory spojují síly pravice a špiček ČSSD a přes média diskutují o tom, jak na prezidenta zaútočit. Zda bude lépe na něho podat žalobu k Ústavnímu soudu (lidovci, STAN, část ODS, zelení, někteří nezařazení) a nebo postačí žaloba k Nejvyššímu správnímu soudu (Štěch). Že zatím není žalovat co, neboť premiér odmítl návrh ANO na novou ministryni financí místo Babiše, to jim v jejich posedlosti a svaté válce proti Zemanovi nevadí.
Závěrem si chci jenom postesknout, že tento styl vedení státu současnou politickou reprezentací v čele s premiérem Sobotkou, podporovaný mravním gigantem Kalouskem, Fialou, Gazíkem a dalšími, si naši občané nezaslouží. A pokud v něm bude na sílu pokračováno, tak se obávám, že to nepovede k ničemu dobrému a že se jednoho dne ucho džbánu utrhne. Mám nepříjemný pocit, že stejný názor, který den ze dne sílí, má velké množství lidí. Je to zatím mlčící většina.