Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych vám představila hlavní parametry náhradního výživného.
Na náhradní výživné, je to koncept, který více méně je ve veřejném prostoru diskutován 15 let, tak na náhradní výživné bude nárok, pokud poběží exekuce. To znamená, že výživné nebude ze strany povinného rodiče placeno delší dobu a ten druhý rodič se pokusí své právo na výživné řádné vymáhat. Pokud ale tedy ani exekutor nezmůže své, přijde na řadu náhradní výživné. Stát tady pomáhá tam, kde selhává vymahatelnost práva.
Žádost o náhradní výživné se bude podávat na úřadu práce. Tam mohou rodiči, kterému není placeno výživné na dítě, úředníci pomoci vyplnit jako žádost o náhradní výživné, tak ale i návrh na exekuci, pokud si s tím ten daný rodič nebude vědět rady.
Tvorba vzorových formulářů je součástí vládního usnesení. Žádost bude nejpozději do měsíce vyhodnocena a začne výplata náhradního výživného. To bude vypláceno každý měsíc, soudem stanovené výši. Nebo v případě, že výživné je placeno jen částečně, dorovnáme stanovenou výši - to je velmi důležitý parametr. V každém případě se bude však jednak o maximální částku 3 tis. korun měsíčně.
Tuto hranici, 3 tis. měsíčně, jsme stanovili proto, že 75 % vyživovacích povinností je do této částky, zároveň ale nejčastější částka výživného se pohybuje na úrovni 2 tis. korun. To vyplývá z nedávné analýzy Ministerstva spravedlnosti. Dle předloženého návrhu výplata výživného končí po dvou letech, konkrétně tedy po 24 výplatách s tím, že v průběhu se každé čtyři měsíce dokládá neplacení výživného a případná vlastně nesrovnalost bude vyúčtována. Po skončení výplaty náhradního výživného, vymáhá stát skrze úřad práce poskytnuté částky po dlužníkovi. To je velmi důležitý parametr celého návrhu.
Náhradní výživné předkládám jako vládní návrh s účinností od července příštího roku, tedy za necelý rok. Předpokládáme podle našich odhadů, že podpoříme zhruba 24 tis. dětí, při výdajích státního rozpočtu zhruba 891 mil. korun. IT na tento nástroj bude jednorázově stát 38 mil. korun na vývoj a pak zhruba údržba 12 mil. korun ročně. Administrativní náklady, tedy dodatečná pracovní místa na úřadu práce vyjdou ročně zhruba na 100 mil. korun.
Náhradní výživné je složitý návrh. Já si myslím, že patnáctiletá debata to velmi dokládá, které má do jisté míry řešit nevymahatelnost práva. A ještě jednou o komplikovanosti této diskuze svědčí i samostatná délka diskuze, řešíme to již patnáct let. To, ale co dneska projednáváme, je podle mého názoru velký posun vpřed a dobrý nástroj, jak pomoci samoživitelkám a samoživitelům. Je to i dobrý nástroj, jak mít celou situaci kolem placení výživného pod kontrolou. Dneska je tomu tak, že soud stanoví výživné a pokud matka nebo otec nepodá exekuci nebo trestní oznámení, což se děje velmi zřídka, tak nikdo neví, zda a v jaké míře je výživné placeno.
Tato naděje se pro samoživitelky nebo samoživitele ve formě náhradního výživného v podstatě objevuje a bude to konečně nástroj i k tomu, že všechny maminky nebo tatínkové budou mít ještě jednou vlastně dobrý nástroj, jak celou situaci řešit, tak jak to náš právní řád umožňuje. Zároveň ale upozorňuji na to, že to není nová dávka, protože to, co dáme jako stát na náhradní výživné, tak budeme po dlužníkovi vymáhat zpět. A já jsem velkou zastánkyní opravdu radikálního postoje vůči neplatičům alimentů. Já si myslím, že by mělo být normální v dnešní době nést za své dítě odpovědnost, to znamená platit na něj tzv. výživné nebo alimenty. Já sama bych šla opravdu velmi radikální cestou, od veřejně prospěšných prací pro neplatiče, po zabavení rybářských lístků, zbrojních průkazů, ale i také zákaz na hokejové nebo fotbalové stadiony.
Uvidíme, zda se pro toto podaří získat podporu. V každém případě si myslím, že musí být normální platit a nést odpovědnost za své děti, a výživné nesmí být nástrojem pomsty. To znamená od tohoto zákona bychom si tedy měli slibovat nejenom akutní finanční pomoc pro samoživitelky a samoživitele, ale rovněž také zpřehlednění celého systému a placení výživného.
Ještě jednou si, vážené paní poslankyně a vážené páni poslanci, dovolím upozornit na to, že celý návrh je provázán základní myšlenkou. Placení výživného je normální, je normální nést odpovědnost za své děti. Bohužel dnes se z celé společnosti tato základní myšlenka vytrácí a proto přicházíme s tímto návrhem. Pokud někdo neplatí na své děti, tak jak to stanovil soud, tak řešením je exekuce. Tam, kde nepomůže ani exekuce - a já připomínám, že neplacení výživného je nejčastější trestný čin v České republice, tak tam, kde nepomůže ani exekuce, nastoupí náhradní výživného. Je to obyčejná lidská slušnost. Je to znak dospělosti platit alimenty na své děti. Stát by měl být vůči neplatičům radikální. A já bych chtěla, aby samoživitelé a samoživitelky měli od státu zastání.
Můžeme tady vést debaty o tom, jak si má kdo vybírat partnera... (Odmlka pro hluk v sále.) Můžeme tady vést debaty o tom, jak si kdo má vybírat partnera, ale náhradní výživné řeší do jisté míry nevymahatelnost práva a má pomoci dětem. Ty děti za nic nemohou. My to odhadujeme, že to pomůže 24 tis. dětem ročně. A ještě jednou, já si myslím, že pomáhat dětem k tomu, aby měly férovou šanci do života, je úkolem státu.
Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi proto požádat vás o podporu zákona o náhradním výživném, ke kterému se naše vláda mimo jiné zavázala i v programovém prohlášení vlády a na které tu čekáme již dlouhých patnáct let. A já mám velkou radost, že tento návrh zákona prošel na vládě jednomyslně. Děkuji.
