Děkuji, pane předsedající. Já jsem původně už nechtěla vystupovat, nechtěla jsem to prodlužovat, ale teď si prostě neodpustím, abych nereagovala.

Tady padaly argumenty zejména trojího typu. Zavedení karenční doby mělo být motivací pro to, aby lidé více pečovali o své zdraví. To znamená, že si z toho správně dedukuji, že vlastně otázka nemoci a zdraví je jen otázkou dostatečné motivace? Chápu to správně, paní poslankyně?

Druhý argument - opatření proti simulaci. Já to také nechápu. Pokud má být zavedení karenční doby opatřením proti simulaci, tak proč karenční doba platí také pro úrazy, hospitalizace nebo vážná onemocnění, jako rakovina? To se přece simulovat nedá. Nerozumím tomu argumentu.

Další argument - krize pracovního trhu. Znamená to, že tím pádem budeme nahánět do výroby nebo do služeb nemocné lidi? To má být to řešení, karenční doba? Nerozumím tomu.

Já bych chtěla shrnout, že vlastně karenční doba znamená, že kolektivně trestáme pracující. Lidé se bojí z finančních důvodů onemocnět, mají strach, jak na konci měsíce zaplatí hypotéku nebo nájem, a to si myslím, že je velmi nespravedlivé. Zároveň, když se podíváme na čísla, tak víme, že krátkodobá nemocnost se nám vrátila v těchto letech zpátky na dobu z let 2008, to znamená, že karenční době nevedla vůbec k těm věcem, které vy tady avizujete, i když argumenty jsou zacyklené. Zároveň ale dlouhodobá nemocnost nám stoupla o polovinu, to znamená, že my jsme vlastně ty náklady převálcovali z kapitoly MPSV, snížili jsme náklady zaměstnavatelů, ale zatížili jsme zdravotnický systém.

Já si myslím, že zrušení karenční doby je podporou pracujících a jejich zdraví a budu moc ráda, když dnes ta novela projde.