Prezident Zeman vyzval, aby se konečně svět postavil Islámskému státu. Řekl: »Chybí nám dosud odvaha. A stále podléháme tomu, čemu se ve třicátých letech říkalo appeasement.« Islámský stát, často podceňovaný, má obdobnou povahu, jako mělo nacistické Německo ve třicátých letech. Do mezinárodních sil rychlého nasazení, pokud by vůbec byly vytvořeny, by měli však vyslat své síly, pokud možno, všichni stálí členové Rady bezpečnosti. Je to jejich povinnost plynoucí ze zakládacích listin OSN.
Že má, podle mne, prezident pravdu, je zřejmé z toho, co řekl ministr zahraničí Zaorálek, že totiž nesouhlasí se sjednocenou ozbrojenou akcí proti teroristům. Proti radikální islámské ideologii by měli, podle Zaorálka, zasáhnout především muslimové. To jsou slova náramně opatrnická. Je to politika ustupování agresivním stranám. A nemusíme si asi říkat, že Islámský stát takovým je. Generál Šedivý si v televizní diskusi nemyslel, že návrh prezidenta je reálný, ale z jiného důvodu: Nedohodnou se (státy RB OSN), protože samy mají na svých územích muslimský živel a budou mít obavu z muslimských odvetných akcí a povstání. To je další příklad ustupování agresivním stranám!
Další generála Šedivého perličkou je, že ho zaráží, proč by se operace proti islamistům měli zúčastnit jen stálí členové Rady bezpečnosti OSN a proč ne i další státy. To řekl, a ptám se: Probůh, proč tito lidé nepřemýšlejí (nebo oficiálně nemohou o tomto tématu veřejně přemýšlet)? Každý ze stálých členů RB OSN má spolupracující (na nich závislé) státy. Dosavadní jakási zhruba padesátičlenná protidžihádistická koalice je spíše komediální spolek. Nasazují celkem bezvýznamný počet letadel. Tahounem jsou USA v rámci pokusu o nápravu více než desetiletých vojenských a politických chyb, které vedly k zesílení džihádistů v oblasti.
Obávám se, že Zaorálek nechápe nic. Dokazuje to toto oficiální prohlášení ministra zahraničí: »Nenechme se zjančit teroristy. Takže máme vyhlásit křižáckou válku?! Ale proti komu a kam potáhneme? Proti džihádistickým skupinám od Senegalu po Somálsko, proti Libyi, Jemenu až po Pákistán? Nesmysl!«
Ale právě to je důležité. Vyhubit džihádistické skupiny je pro svět a jeho budoucnost nutné. Muslimové sami to neudělají, protože jsou rozpolcení a znesváření, mají protichůdné zájmy. Kdyby okolní islámské státy hermeticky uzavřely hranice se Sýrií a Irákem a propouštěly pouze lidi, peníze a materiál pro ty, kteří bojují s islamisty, problém s Islámským státem by byl poměrně rychle vyřešen. Islamisté by nemohli vyvážet ropu a neměli zdroje pro další boj.
Muslimové se s islámskými teroristy vypořádají v těch oblastech, kde jsou muslimští fašisté zvaní džihádisté velmi oslabeni. Mají je proč nenávidět, protože v »osvobozených« oblastech zakázali lidem například kouřit tabák, ženy nesmějí bez doprovodu samy na ulici, život se řídí striktním výkladem extremisticky bláznivé verze islámského práva. Prostě islámská verze Hitlerova fašismu.
A další klinický příklad ustupování agresivním stranám: »Nevěřím na žádné další vojenské intervence Západu v Sýrii, Iráku či bůhví kam.« – křičí až hystericky Zaorálek. Asi neví, že západní diplomaté koncem třicátých let považovali Hitlera za respektovaného tvrdého státníka. Věděli, že Hitler a jeho soldateska jsou nebezpeční a krutí šílenci, což dokazovalo chování nacistů a zcela šílené protižidovské norimberské zákony. Také nevěřili v nutnost intervence proti Hitlerovi. Právě o tomto nebezpečí, pane Zaorálku, hovořil prezident ve svém projevu.
Jaroslav DOUBRAVA, senátor
