To, co nyní představitelé koalice předvádějí, je nedůstojné. Premiér každý den mění názor, což je přesně příklad toho, jak si politici sami snižují svou důstojnost. Do toho Andrej Babiš přichází s nesmysly, podle nichž by zákonodárci měli být placeni například podle toho, jak kdo hlasoval, jak rychle přijímají zákony nebo jak velkou účast na plénu měli. Naše práce ale nespočívá ve vysedávání v sále, důležitější jsou často výbory či kuloáry. V mnoha světových parlamentech to funguje tak, že jejich členové sedí drtivou většinu času ve svých kancelářích a na plénum docházejí jen na hlasování, které je beztak předem dané.

Ale hlavně, nejsme placeni klasickou mzdou, stát dává peníze nikoli jednotlivci, ale na "křeslo". Poslancem nebo senátorem se může stát každý, volí si je sami lidé. Takže pokud si zvolí blbce, je to chyba voličů. Otřepané tvrzení, že politici jsou zaměstnanci občanů, je nesmyslné. Ve skutečnosti jsou to vyslanci voličů.

Měli bychom řešit milion jiných, důležitějších problémů. Přitom způsobů, jak uzákonit naše mzdy, se nabízí hned několik. Podstatné je dát je do souvislosti s oceňováním ministrů, soudců, státních zástupců a tak dále. Jedna z možných variant by mohla spočívat v odvození platů od evropských poslanců s tím, že by se stanovil koeficient přepočtu podle HDP na hlavu.

Napadá mě ještě jiné řešení. Ať každý poslanec a senátor pobírá takové peníze, jaké navrhuje. Ten, kdo chce zůstat na svém, nechť zůstane, kdo chce 26 procent, dostane je. Jde samozřejmě o nadsázku, ale zajímalo by mě, jak by v takovém případě jednotliví členové parlamentu hlasovali. Úplně nejjednodušší by bylo, kdyby členové parlamentu dostávali jednotný plat, z něhož by si financovali úplně všechno – od asistenta přes auto, řidiče až po mobilní telefon. Jeho výše by pak musela být zhruba 200 tisíc korun, což by ale zase mnohým připadalo moc.

Jaroslav Kubera
předseda senátorského klubu
primátor
místopředseda oblastního sdružení