Já jsem chtěl mluvit o zákonu trošku z jiného pohledu. On má daleko širší souvislosti. Vynechám to, že je tam 7 zmocnění k vydání vyhlášek. To je samo o sobě naprosto šílené. Připomenu jednu z nich. Kdysi jsme tady projednávali také novelu tohoto zákona, kde bylo napsáno, že úhradu školného v mateřských školách má na starosti ředitel. Vyhláška ovšem zcela protizákonně stanovila, že to bude polovina investičních nákladů uplatněných ve škole v minulém roce. Samozřejmě jsou s tím obrovské potíže, protože mají nesmyslně různé ceny, různé školky. Protože v jedné se zateplovalo minulý rok, ve druhé se nezateplovalo. To ponechám stranou.

To základní je, že tato souvislost – a mluvím právě o paragrafu, který zakazuje reklamu a prodej potravin, které jsou v rozporu s výživovými požadavky na zdravou výživu (už ta věta je sama o sobě v rozporu s výživovými požadavky za zdravou výživu, kdo ty požadavky dává). Která müsli tyčinka, a mnoho lidí jedí müsli k snídani, je právě ta zdravá. Když bude slazená cukrem, tak ji úředník vyřadí, když bude medem, tak ji zařadí. Prostě je to absolutně celé nesmyslné a širší souvislost je v tom, a nebudu používat výstižného výrazu "dobroseři" a "dobroserky", aby to bylo genderově vyrovnané, ale mého mírného nového názvu "dobrotrusi" a "dobrotrusky", kteří se nám přemnožují jako králíci. A není to jenom tento zákon. A stále konají dobro...

Včera naposledy jsem četl od jedné z představitelek takových "dobrotrusek" paní ministryně Marksové, které já říkám Marksová-Engelsová, a můžete být v klidu, ona se neurazí. My jsme jinak kamarádi, ačkoliv spolu nesouhlasíme. Mužským představitelem je Jiří Dienstbier, kterého mám mimochodem raději, než někteří jeho přátelé v sociální demokracii, aby zase nebyl nějaký omyl, že je to něco osobního proti němu. Vůbec ne. Ale prostě – to už nemá obdobu!

To už nemá obdobu! Brusel – to je přímo "dobroprůjem". To je dennodenně další směrnice, která na nás "páchá dobro". Naposledy s těmi chňapkami, nevím, jestli znáte směrnici, že se ukázalo, že chňapky nedosahují takové izolační schopnosti a lidé se nám opařují a popalují. Byla vydána směrnice, jak má vypadat taková chňapka v kuchyni, aby paní nebo pán – dneska vaří i muži; hodně muži vaří, aby se nám nepopálili. Problém bude, protože jednou se stalo, že paní žehlila, zazvonil jí mobil, ona vzala žehličku, říká, prosím – a spálila si ucho. Takže zřejmě bude muset být stanovena maximální teplota žehličky...

Mám na to názor, že lékař dá sádru i opilcovi, který si zlomil nohu. A mohl by říct – opilec, ať si trhne, žádnou sádru mu nedám. On mu ji dá. Zrovna tak učitel má přednostní povinnost učit děti matematice, českému jazyku, občanské nauce, kde jim může vyprávět právě o tom, jak jsou některé potraviny nezdravé. A měl by jim k tomu dát někdo metodický pokyn, protože každý učitel by na to mohl mít nějaký jiný názor.

Pokud to připustíme... My o svobodu přicházíme pomalu každý den. Až o ni přijdeme úplně, tak budeme říkat, proboha, co jsme to dopustili. Budeme tady mít za chvíli ještě další zákony, kde jsou podobné věci.

Silové složky všech států zneužívají terorismus k tomu, že si dále a dále posilují své pravomoci. Ingerují se do života lidí pod záminkou boje proti terorismu. Nikdo si toho nevšimne.

Další takové velmi populární bezhotovostní placení kartami – to je sice příjemné a hezké, než dostanete výpis z účtu. Ale na druhé straně, opět vám někdo... dnes je tam jenom krám, zítra už tam bude zboží. A každý bude vědět, kdo si co kupuje, což mimochodem bude obrovský obchodní artikl, s kterým se bude kšeftovat. Protože když obchodníci zjistí vaše zájmy, bude to pro ně velmi zajímavé.

Já jsem zásadně proti tomu, abychom postupovali tímto způsobem a diktovali.

Vzpomenu si na zákaz kouření ve školách, kdy mi napsal zoufalý školník, že kouřil v bytě fajfku a že se asi rozvede, protože – jak je známo – v areálu školy se nesmí kouřit. Řeknu vám, jaká je praxe. V naší průmyslové škole mají velkou zahradu. Ale tam se kouřit nesmí, protože to je v areálu. Takže kouří na schodech před školou a vajgly hází na městský chodník, který já musím uklízet. Dokonce u jiné nejmenované školy jim pan ředitel říká, ať to neházejí u školy, ale přejdou cestičku, kde už je městský park, a tam vajgly hází, protože jim tam nikdo nedal žádnou nádobu na vajgly. Je to marné, marné. Když budou chtít kouřit, tak kouřit prostě budou. My jim nepomůžeme.

Pokud bychom to chtěli dotáhnout opravdu do konce, tak je potřeba udělat nějaké občanské výbory, které by chodily kontrolovat domů. Protože marně ve škole budeme dětem dávat pohankovou kaši, když doma jim dá maminka bůček. Je potřeba vytvořit nějaké kontrolní orgány, které by chodily kontrolovat ledničky, jestli tam není Cola anebo něco, co je zdraví škodlivé.

Musím říct, že jsem tady ve střetu zájmů, protože můj vnuk kdykoliv ke mně přijede, tak mi vypije všechny zásoby Coly, což nesu s nelibostí, protože když se to stane v pátek, tak podle jiného zákona "dobrotrusů", který zakáže prodej v neděli, si nebudu moci koupit – leda u Vietnamců, ti budou mít otevřeno – ale v normálním krámě si ji koupit nebudu moci...

Ze zákona mě zaujala tato část. Mimochodem, už jenom kombinace státní správa a samospráva ve školství, vám každý starosta může potvrdit, že samo o sobě je to zničující.