Pane předsedo, vážení ministři, kolegyně, kolegové, k předřečníkovi nebo k tomu, co někteří zdravotníci píší na sociálních sítích bych uvedl jediné.
My máme ještě pořád v České republice dostatečnou kapacitu postelí v našich zařízeních, ale nemáme tam lidi. Proto byla asi před 14 dny přijata jiná metodika. Problém trošku je, že jsme o ní dost dlouho nevěděli, ale teď už se informace zprůchodnily, takže od tohoto týdne se začínají počítat kapacity v závislosti nejen na počtu lůžek, ale i v závislosti na počtu personálu, který v nemocnicích máme.
Všechny kraje nejsou na sto procentech, to je pravda, ale myslím si, že žádný kraj nemá větší kapacity než deset, patnáct procent. A jsou kraje, zrovna Zlínský kraj je na tom tak, že jsme asi na téměř sto procentech kapacity. Ale klesá to samozřejmě v závislosti každého dne, protože těch skoro pět tisíc zdravotníků, kteří tam pracují, tak samozřejmě také mnozí onemocní, nebo přibudou pacienti. Ale v každém případě je ten systém z tohoto důvodu přetížený. A že bychom našli v řadách bývalých zdravotníků, kteří jsou již seniory a chtěli by se zúčastnit, vrátit tedy do práce, nebo jiné dobrovolníky, kteří by nahradili, řekněme, pomocný personál, tak těch lidí také moc není. V každém případě jsem přesvědčen, že tuto pomoc potřebujeme. Ale nepovažuji to za nic ani hanebného, protože my sami jsme tu pomoc poskytovali mnohokrát. Možná to nebylo v Americe, ale bylo to zase v jiných zemích. Z tohoto globálního pohledu Česká republika, nejenom že když se řekne, že pomohla, tak pomohla, ale zároveň to zaplatila. To, myslím, že všichni vidíme, při schvalování různých misí apod. Takže to je jedna věc.
Faktem je, že některé fauly si děláme sami. Já jeden připomenu, který doposud není řešený, a protože tady mám před sebou dva ministry, tak bych rád, abyste to přenesli, byť to není přímo ve vaší gesci a kompetenci, je to spíš záležitost ministra zdravotnictví, pana premiéra a centrálního krizového štábu. Vláda rozhodla při vyhlášení nouzového stavu, poté vyhlásila, že medici 4. a 5. ročníků nastoupí do nemocnic příkazem. To znamená, je to jejich povinnost. Pak jsou tu samozřejmě studenti vyšších odborných zdravotnických škol apod.
Jenomže se tam dostala chyba, kterou já nepovažuji za chybu. Já si bohužel myslím, že to je záměr, protože jednu krizi už máme za sebou, tu jarní tedy, koronavirovou, a to, že vláda rozhodla o tom, že příslušné fakulty nahlásí jména a počty studentů příslušnému hejtmanovi. To znamená, že to jsou kraje, kde fakulty sídlí, ne kraje, kde ten student má místo trvalého bydliště, jak by to mělo být. Protože přece jenom ten sběr studentů je určitým způsobem plošný, to znamená, že každý kraj by dostal podíl těch svých lidí.
A tak se stalo, že některé kraje dostávají podstatně méně než ty, na jejichž území fakulty sídlí. Navíc kapacity ve fakultních nemocnicích, díky tomu, že se tam většinou léčí náročnější diagnózy, a tedy pacienti, tak je tam většinou zdravotního personálu a hlavně lékařského podstatně víc, protože zároveň zajišťují výuku. A protože teď je výuka hodně omezená, tak mají víc kapacit.
Já tím chci jenom připomenout ministrům, že znovu budeme jako hejtmani vyzývat vládu k tomu, aby to napravila, aby rozhodnutím vlády se stalo to, že studenti budou pracovat tam, kde trvale bydlí, ne tam, kde studují. Ono se to zdá, že to je malý problém, ale jsou to desítky lidí, kteří by v jednotlivých krajích mohli pomoct. Zatímco jinde, řekněme, té jejich pomoci není tolik potřeba.
Takže to je připomínka k této záležitosti. Rád bych ještě ale věděl, jestli by některý z ministrů mohl upřesnit, jak tedy budou rozmístěny tyto jednotky nebo tito zdravotníci. Jakým způsobem. Děkuji.
