Začnu od konce. Myslím si, že závislost na Číně je potřeba omezovat, nejenom kvůli tomu, zda je Čína hrozbou nebo není. Kdyby Čína podle mého názoru byla superdemokratickým státem, stejně jako všechny jiné státy světa, které jsou jednu dobu superdemokratické či nějaké, pak jsou zase jiné, svět se mění, proměňuje, vyvíjí, dopadají různě různé vlivy, volby a podobně, v závislosti na všech okolnostech, které nás ve světě potkávají. Jsem přesvědčen, že nynější doba ukazuje, že maximální ekonomická soběstačnost, a výrobní tím pádem, každého státu, tedy v tomto případě také ČR, o tu máme usilovat, bez ohledu na to, jak který stát je.
Samozřejmě těžíme tady naftu i plyn, ale bohužel je ho tak málo, že ho musíme nakupovat, to je jasné. Máme ale zdroje na elektrickou energii, které jsme vlivem určitých filozofií, Green Dealů a tak dále nějakým způsobem relativizovali. Teď se k nim musíme vrátit. To k té poslední poznámce o hrozbě, kterou má představovat Čína. Myslím si, že pro nás je ta ekonomická závislost, nejenom na Číně, ale i na ostatních asijských státech, ve výrobě čipů a všeho ostatního, naprosto jednoznačně již viditelná, to znamená, tento způsob asi práce ČR, ale také EU v pořádku není.
Pak je tady další věc, o které jsme mluvili. Rada bude 24. nebo 23. listopadu, o které jsme mluvili na výboru. Pan zpravodaj se o tom zmínil. Považuji za jednu ze zásadních věcí této Evropské rady, a posléze samozřejmě informaci o těch závěrech od pana premiéra, tu záležitost, kdy Německo se nějakým způsobem samo chce rozhodnout sanovat své hospodářství a vrhnout 200 miliard eur na pomoc svým podnikatelům. Pokud by všechno bylo tak, jak je to teď, je pro nás všechny naprosto zřejmé, a to nemusíme být ekonomové, technici a tak dále, bankéři, je naprosto zřejmé, že průmysl u nás bude tím pádem ztrácet.
Při této pomoci by Německo mohlo přebírat také díky té propojenosti ekonomik velkou část našeho průmyslu, který se těžko po několika letech zpátky může vrátit. To je věc... Ještě před Radou bych dnes velmi rád slyšel názor pana premiéra, s jakými argumenty jdeme coby v tuto chvíli předsedající či moderátorská země EU, jaký postoj v tuto chvíli k tomuto kroku Německa mají ostatní státy.
Není to tak těžké, jestli Německo chce vrhnout 200 miliard, je přesně osmkrát větší z pohledu počtu obyvatel, podělíte-li to, je to 25 miliard korun, vynásobíte-li 25, abychom to měli v korunách, je to 625 miliard korun. ČR na pomoc dává, jestli se nemýlím, 177 miliard korun. Už tak, jako při téměř, řekl bych, bezprecedentně nehorázně a tak dále velkém dluhu, který máme, zanecháváme ho příštím generacím, tak si těžko můžeme dovolit čtyřikrát větší dluh, abychom vyrovnávali pro ČR... Abychom se srovnávali a vyrovnávali tu pomoc, kterou dává Německo.
To znamená, toto je moje otázka k vám, pane premiére. Byl bych rád, aby skutečně ty závěry Evropské rady v této oblasti potom byly nám, nejenom z mediálních výstupů, ale i směrem standardních zpráv, abychom se o nich dozvěděli. Držím samozřejmě palce tomu, aby tyto výkyvy, které můžou zahýbat základy EU, aby byly nějak zvládnuty.
Děkuji vám.
