Nebylo to tak, že bych já opustil ODS. Ve skutečnosti už dříve ODS opustila mne. Opustila mne ve stejné chvíli, kdy se svými kroky rozešla s pravicovým programem a začala se stále více blížit politickému středu. S stále častěji dokonce i překračovat přes středovou čáru na levou stranu politického spektra. A těžko už nám bude někdo věřit že snížíme daně!
Původně jsem věřil, že je možné změnit to zevnitř. Že je možné ODS reformovat zpět ve skutečně pravicovou stranu. Věřil jsem, že se najde dost lidí, kteří budou takovou reformu požadovat. A že vedení ODS je natolik demokratické, aby se těmito hlasy členské základny zabývalo. Taková pravidla si ostatně stanovila i Pravá frakce ODS, kterou jsem letos v únoru založil. Místo toho ale přišlo rušení celých nepohodlných oblastí a vylučování těch, kdo měli jiný názor.
Stále více bylo postupně zřejmé, že kromě své pravicovosti hodila ODS za hlavu i základní demokratické principy fungování. Místo aby kandidátky do voleb byly obsazovány novými tvářemi, které by vzešly z primárek v místních sdruženích, bude o nasazení vhodných (rozuměj poslušných) kandidátů rozhodovat úzká skupina partajních špiček.
Měl být svolán ideový a poté volební kongres strany, který by rozhodl o jasném lídrovi. Ve skutečnosti nebyl ale svolán ani pražský regionální sněm. Důvodem je, že Bohuslav Svoboda, se bojí předstoupit před členy. A tak dělá přesně to, co kdysi tak plamenně vyčítal svým předchůdcům – vše řídí ze stranické kanceláře a z příšeří politického zákulisí. Nebo už jste snad od těch, kdo si porcují volitelná místa na kandidátkách, slyšeli nejen to, kde a kam chtějí kandidovat, ale také jaký mají program? Nejde jim o ideje, jde jim jen o koryta a o moc!
Za této situace jsem došel k závěru, že ODS není zvnitřku reformovatelná, protože v ní neprobíhá naprosto žádná diskuse, nejsou svolávána pléna, na kterých by se mohlo debatovat o dalších krocích a směřování strany.
Možnost návratu Václava Klause do reálné politiky jsem viděl jako šanci ne pro sebe, ale pro všechny autentické pravicové voliče. Říkám otevřeně, že Klaus je pro mne jediný skutečně pravicový vrcholný politik, s jehož názory se na 90 % ztotožňuji. Proto jsem ho také bez taktizování a vyčkávání otevřeně podpořil a neváhal se postavit na jeho stranu.
Stejnou otevřenost a jednoznačnost bohužel neprojevila řada dalších významných členů ODS, kteří bokem sice hovořili o tom, že se ke Klausovi přidají, ve skutečnosti ale nesebrali dost odvahy na to, aby to řekli veřejně a přihlásili se ke svým názorům. Tak se celý rodící se projekt dostal do pasti - Klaus čekal, kdy se přidají další kolegové, a ti zase čekali, co Klaus.
K Pravé frakci, kterou jsem před více než půlrokem založil, přitom už sama možnost, že by Klaus mohl kandidovat, přivedla dalších 800 příznivců. Ti všichni chtějí pokračovat ve snaze o vzkříšení skutečně pravicové politiky.
I já jsem se proto rozhodl pokračovat. Jsem připraven pomoci pravicovému seskupení kolem Jany Bobošíkové a UNP, kterému ve svém prohlášení poděkoval Václav Klaus. Jsem přesvědčen, že je nutné maximálně sjednotit síly na pravici a pokusit se získat co nejvíce voličů, kteří jsou si vědomi hrozby levicového pekla. Pekla, které se v naší zemi chystají po volbách rozpoutat ti, jimž se stýská po socialismu a komunismu – ať již si říkají ČSSD, KSČM. Myslím, že jeden z malá kdo je schopen uhnout zpět ODS do prava a pomoci odrazit toto nebezpečí je pan Kubera a místopředseda Kuba. Držím jim palce. Dokážu si představit, že ODS bude jeden ze suběktů pravicového sjednoceného bloku.
Já sám budu i nadále, stejně jako po celou dobu svého působení v politice, prosazovat program vycházející z Poděbradských artikul. Malý efektivní stát, nízké daně, zodpovědnost každého jedince za sebe samého, omezení zneužívání sociálních dávek lenochy a naopak podporu podnikání. To jsou spolu s odmítnutím diktátu Evropské unie cíle, které považuji za klíčové. Podrobně jsem je popsal již při vzniku Pravé frakce a více si o nich můžete přečíst zde - www.pravafrakce.cz/art/52891/ctyri-podebradske-artikuly.htm#.UiBj5Db0GS0.
Jsem přesvědčen, že Česká republika si zaslouží zodpovědnou vládu, která ji nebude nadále zadlužovat. Lidé si zaslouží, aby se jim stát pletl do života jen tam, kde se bez toho oni sami neobejdou a neobtěžoval je na každém kroku spoustou nesmyslných nařízení a zákazů. Schopní a pracovití si zaslouží, aby se měli dobře. A naopak ti, kdo pracovat nechtějí, nemohou čekat, že se budou mít stejně. To je mé trvalé politické přesvědčení. Udělám vše pro to, abych pomáhal s jeho prosazením. A budu rád, když s tím pomůžete i vy.
Jiří Janeček
