Všeobecně se totiž soudí, že podobné myšlení a názory jakoby patřily k lidem, kteří nepřejí pokroku v mezilidských a ekonomických vztazích. Že lidé tohoto smýšlení usilují jen o to, aby mohli kořistit z práce jiných a sami se pak jen váleli v tlustých svazcích bankocetlí na Riviéře v Senohrabech.

Že lidé tohoto smýšlení usilují jen o to, aby mohli kořistit z práce jiných a sami se pak jen váleli.

V rámci běžné sociologické komunikace celkem předpokládaný důsledek.

Domácí konzervatismus tzv. Česká pravice, donedávna zcela dominantně reprezentovaná ODS, spáchal před svými voliči doslova rituální sebevraždu.

Ponechme stranou iniciaci tohoto stavu jinými silami, protože kdyby se ODS sama vnitřně nerozpadla, pak by k podobné situaci prostě nemohlo dojít.

Avšak ideály konzervatismu jsou stále stejné a mají jen jediný smysl - stojí na obyčejném rozumu, který přirozeně odmítá nesmyslné zadlužování levicových ekonomických systémů, čerpajících ze zadlužení státu a přemíry daňové zátěže těch, kteří si něco vydělají.

A když daně nestačí, vymyslí se jiné. Třeba z chuti k jídlu.

Zcela konzervativně se domnívám, že systém, takto založený na prožírání budoucnosti, je nesmyslný!

Bohužel mi tak v této souvislosti připadají i Obr miliardové dotace zemím, které svou budoucnost již projedly a nyní se snaží zachránit ekonomickým vydíráním ve jménu tzv. jednoty EU.

Čímž se ukazuje nejen nesmyslnost života na dluh, ale i jeho nebezpečnost pro ty, kdož se do podobného kolotoče dostanou jakýmkoli způsobem.

Je nutno si uvědomit jednu velmi důležitou věc - EU je uměle vzniklý politický celek, který by měl do budoucna garantovat jen jedno - Evropské dějiny už nebudou nadále určovat přátelské, či nepřátelské vztahy mocností Anglie, Francie, Německa a někdy i Ruska a eliminovat tak válečné periody Evropských dějin.

EU by tedy mělo být společenstvím rovnoprávných zemí, kde by nikdo neměl mít právo na někoho "menšího" vyvíjet nátlak z pozice síly. Ať politické, či ekonomické.

A na tomto politicko-ekonomickém rozporu se, bohužel, vyvíjí obraz EU dneška.

Paradoxně do EU nešlo nevstoupit, ideály ke vstupu nebyly v rozporu s naším národním zájmem - integrovat se do struktur západní Evropy a (doufejme, že navždy) tak odstranit imperiální vliv Ruska na "malý" střed Evropy, který měl tu smůlu, že jej pře svištěly obrovské armády východního souseda a následně tak uvízly jeho dusícím objetí bez ohledu na přání svých občanů.

Vzhledem k vývoji EU, která svou působnost uplatňuje a rozvíjí především na administrativním poli, se však postupně dostáváme z louže pod okap.

Proto je snahou "normálně", tedy konzervativně orientovaných sil tuto přebujelou Evropu přeměnit tak, aby fungovala na bázi prospěšnosti, tedy výhodnosti spolupráce pro členy EU a ne na bázi administrativních rozhodnutí, činěných mnohdy zcela mimo prostor, kterého se týkají.

V tomto smyslu je tedy konzervatismus jasným opakem současného stavu EU, protože jeho cílem je přesně vymezená role státu (pokud možno co nejmenší).

Konzervatismus navíc vychází z myšlenky, že moc by měla být zachována co nejblíže těm, kteří pak delegují své vůdce na jednotlivé stupně moci - tedy občanům, či místním komunitám, aby se vliv a dohled vlády nad životy svých příslušníků co nejvíce omezil(platí i pro další jakékoli typy organizačních celků, vytvořených za účelem rozhodování). Proto chtějí konzervativní síly budovat EU zevnitř.

Připojíme-li pak ke konzervativnímu přístupu ještě přístup občanský, kde občanský reprezentuje zdravý rozum, demokratickou diskuzi a demokratický způsob v rozhodování, s nutnou znalostí místního stavu a potřeb, dostáváme ideologii, které snad rozumí každý poctivý člověk.

Konzervatismus také vychází z obecně platných, staletími prověřených pravd, jejichž soustavné popírání tzv. pokrokovými silami cyklicky končí těžkými společenskými, politickými a ekonomickými krizemi.

Konzervatismus si také klade za cíl, aby svoboda jednotlivce byla tím nejvyšším společenským dogmatem v duchu přístupu, že svoboda jednotlivce končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Základem konzervatismu je také naprosté respektování a podpora základní stavební buňky každé společnosti, kterou je rodina.

Samozřejmostí pak je jasný přístup konzervatismu k právu vlastnit majetek. Je to jedno z nezcizitelných lidských práv.

Konzervatismus se proto necítí jako politická strana, ale spíše hnutí, sdružující občany stejného smýšlení.

Proto je nanejvýš zřejmé, že občanský konzervatismus, nezatížený politikařením dob minulých, má v dnešní době naprosto zcela zásadní význam pro ty, kteří ještě nepropadli politické letargii či přímo odporu ke stavu na politické scéně, proto je občanský konzervatismus myšlenkou těch, kteří usilují o fungující společnost na základě stejných šancí, možností, práv i povinností, proto  je také směrem pro ty, kteří chtějí být odpovědni sami sobě a své poctivé práci za dosažené výsledky.

Jste podobného názoru? Podpořte nás!