Omezení volebního práva ministr vnitra alibisticky zaštiťoval tím, že prý z časových důvodů nelze prosadit takové změny, které by lidem v karanténě umožnily hlasovat – aniž by současně hrozilo riziko přenosu koronaviru. Neskutečná drzost ze strany pana Hamáčka.
Jde o velmi nebezpečnou a nezodpovědnou
aktivitu, jelikož volební právo je v demokratické společnosti ústředním a
stěžejním občanským a politickým právem.
Rozhodovat o tom, kdo ho bude, nebo
nebude, smět naplnit využít, a to ještě navíc tři měsíce před volbami, absolutně
nepřísluší ministrovi vnitra
(a současně předsedovi jedné z vládních stran) – tj. osobě, která nemá
sebemenší právnické vzdělání ani kompetenci se takto vyjadřovat.
Jde o vrchnostenské pohrdání občany a obyčejné papalášské manýry, ze kterých jako sláma z bot čouhá politická účelovost a snaha o manipulaci svobodné soutěže politických stran a hnutí. Vyhrožovat lidem odebráním volebního práva je naprosto za hranou jakékoli legitimní poltické debaty.
Jde o ústavní svobody!
O sebemenším omezení volebního práva smí totiž autoritativně a finálně rozhodnout pouze Ústavní soud (resp. v některých výjimečných případech ještě Nejvyšší správní soud). A současně k tomu musí existovat zákonný podklad, jak už nedávno judikoval Ústavní soud v případě odložení senátních voleb na Teplicku. Na to nestačí ani usnesení vlády, natož rozhodnutí nějakého ministra.
Pokud by tomu tak nebylo, lze oprávněně očekávat ohromné množství stížností ohledně férovosti, či samé ústavnosti, nadcházejících voleb.
Je docela možné, že za Hamáčkovými nehoráznými slovy stojí i jeho obavy o volební výsledky skomírající ČSSD, kdy se hodí každý způsob, který by tuto politickou stranu udržel nad pomyslnou hladinou.
Kdo ovládá vnitro…
V této souvislosti je také dobře patrné, v čem je hlavní síla a důležitost ministerstva vnitra – a proč se jej snaží každá potenciální vládní politická strana získat pod svou kontrolu.
Vnitro je totiž strategickým resortem v tom smyslu, že je ústředním orgánem státní správy v oblasti organizace veškerých voleb. V tom tkví jeho klíčová důležitost.
A toto ministerstvo - resp. samotný ministr Hamáček – má v této době další mocnou zbraň v rukou: řídí tzv. krizový štáb v případě, že je vyhlášen tzv. mimořádný stav z důvodu koronavirové pandemie. V takové situaci je ministr vnitra prakticky nejsilnější politickou figurou ve státě.
Co je a co není mimořádný stav
Ostatně, zásadní roli při budoucím a Hamáčkem plánovaném omezení volebního práva občanů v již vyhlášených podzimních krajských a senátních volbách by nakonec hrálo to, kdo, kde a jak by rozhodoval o tom, které skupiny osob a na základě jakých kritérií a jak dlouho budou v karanténě resp. to, zda půjde např. i o celé uzavřené teritoriální oblasti - což by volby v krajích, kde by k tomu došlo, činilo prakticky neregulérními. A krizový štáb v čele s ministrem vnitra by měl v těchto situacích velice silné slovo…
Jediné, co si lze, teoreticky, v demokratické společnosti v naprosto výjimečných a mimořádných případech, např. katastrof celostátního rozsahu, představit, je krátkodobý, max. několikadenní odklad celých voleb. Současný stav takovým případem není.
Šlo by ale rozhodně o čistší řešení, než je odebrání volebního práva jen některým občanům nebo jejich skupinám, což připouští, či spíše požaduje, předseda ČSSD Hamáček. Je povinností všech opravdových stoupenců svobody a demokracie toto nedopustit a zabezpečit v říjnu právo volby pro všechny občany České republiky. My v SPD jsme si toho jednoznačně vědomi.