V poslední době se mě lidé často ptají, co by Václav Havel řekl na stávající situaci u nás. Jako by hledali orientační bod, sami už nevěděli a nevyznali se v tomto zvláštním vývoji. Dnes je šesté výročí jeho úmrtí a tu otázku si kladu sám. A obávám se, že Václav Havel by byl z politického vývoje u nás zděšen.
Na televizních obrazovkách vidíme premiéra, o kterém podle dostupných materiálů už málokdo pochybuje, že byl spolupracovníkem Státní bezpečnosti, který společně s komunisty a fašizujícím hnutím Svoboda a přímá demokracie zvěstuje svůj nástup k moci. Toto sněmovní uspořádání by pro Václava Havla bylo na jedné straně k vzteku. Na druhé straně by vedlo k deprimující frustraci, že očividně jeho snažení po dlouhá desetiletí bylo marné a náš národ se z minulosti nepoučil. Věděl totiž velice dobře, že obě tyto strany jsou dvě tváře stejného postoje k politice i k lidem. Politika obou těchto stran vychází ze strategie, že nejdříve je nutné lidem nahnat strach. Ze strachu můžete kvalitní propagandou lehce vytvořit nenávist. Pak mají tyto strany žně připraveny.
Vezmeme-li heslo o pravdě a lásce vážně, tak vím, že pravda je nejlepší prostředek proti strachu. Mluvíme-li pravdu, vidíme situaci realisticky a nenecháme se zastrašit. A láska je vůbec skvělý nástroj v politice, protože něčeho stálého lze dosáhnout pouze, mám-li opravdu rád lidi a chci jim pomoci. A to znamená, že i politického protivníka respektuji a neoznačuji každého, kdo má odlišný názor, předem za lotra.
Václav Havel je šest let mrtev a my se někdy necháme zbytečně vystrašit. Nebojme se a říkejme pravdu. Je to nesmírně osvobozující a vzhledem k nadcházejícím svátkům vás ujišťuji, že vám to přinese také velkou radost. Zůstanete-li v pravdě a nebojíte se, tak budete mít opravdu veselé Vánoce a šťastný nový rok. To vám ze srdce přeji.
