Za dvě desetiletí obnovování kapitalizmu v Čechách jsme se nedokázali vrátit ke staré myšlence T. G. Masaryka: Demokracie je systém pro lidi slušné a vzdělané. V této době a v tomto prostoru je podle mne přímá volba prezidenta pouze předstíraným zdokonalením Ústavy a riskantním krokem, který ve svém důsledku může dále rozdrobit akceschopnost státních institucí. Proti hlasům volajícím po přímé demokracii slyším mnohem naléhavěji hlasy občanů, kteří volají po obyčejné lidské spravedlnosti ve chvílích, kdy by je v demokratickém systému měly chránit instituce státní – úřady, policie, soudy.

Bouřlivá debata na téma přímé volby prezidenta v médiích jen zastírá denní problémy jednoho každého z nás. Od listopadu 1989 zvolily naše zákonodárné sbory dva demokratické prezidenty a troufám si říci, jakkoli byly okolnosti jejich volby dramatické, že to byla v případě Václava Havla i Václava Klause nejlepší možná volba.

Volání po přímé volbě prezidenta, potažmo po přímé volbě starostů, je podle mne zbytečná hra na předstírané zdokonalení demokracie. Neptejme se po způsobu, ale po cíli volby. Cílem je přeci vybrat takovou osobnost, která povede stát, kraj či obec za všech okolností rozumně, poctivě a spravedlivě. Otázka, zda bude vybrán volbou přímou či nepřímou, je zástupná.

Aby se jeden každý volič mohl zodpovědně rozhodnout, měl by se o téma volby bytostně zajímat a osoby, mezi kterými má rozhodnout, dobře poznat a to pokud možno osobně, bez interpretace sdělovacími prostředky. Tento požadavek při mnohamilionovém počtu voličů je samozřejmě nerealizovatelný.

V České republice však existuje jeden dobrý příklad přímé demokracie, a sice volby do místních zastupitelstev. Protože, zejména v menších obcích, se lidé dobře znají, nekonají se drahé kampaně a neslibují těšínská jablíčka. Volební účast ze všech druhů voleb je pokaždé nejvyšší. Denní realita pak vypadá tak, že čím je obec menší, tím častěji se obrátí každá korunka na dlani, než se vydá.

Základem státu je totiž rodina a obec, na přímé volbě prezidenta, při vší úctě k demokracii, to nestojí.

Karel Šebek
senátor