Věřím meteorologům, že od středy se má oteplovat. Byl bych rád, kdyby se oteplovalo nejen počasí, ale v přeneseném slova smyslu ve dnech, měsících a letech příštích i atmosféra celospolečenská a zejména mezinárodně politická. Zatím však příliš důvodů k optimismu není.

Celosvětově mnohdy konfrontační politika velmocí, v evropském rozměru migrační krize a k vnitřním problémům nejen naší republiky patří i vzmáhání se extrémních nacionalistických, neonacistických hnutí a uskupení. Atmosféra ve společnosti je napjatá a lidé ztrácejí důvěru ve státní i samosprávné orgány, protože jim chybí vize, konkrétní stanoviska a opatření, ale také světélko na konci tunelu. Někdy se dokonce v tisku hovoří i o tom, že jako v dobách normalizace se postupně Češi opět stěhují v beznaději na své chaty a chalupy.

Ale zpět k výročí. Německá okupace jako trauma českého národa je stále živým bodem naší historie. A nejen pro starší generaci. Jak tedy chápat naši bezpečnostní politiku, když naše nasazené vojenské jednotky v Pobaltí přecházejí pod velení Bundeswehru? Jak si vysvětlit smlouvu našeho ministerstva vnitra, že němečtí policisté mohou i se zbraněmi zasahovat na našem území? Ano jsme členy Evropské unie i NATO, i když někteří politici právě členství v tomto vojenském paktu odmítají. Přesto se zdají některé věci velké části Čechů poněkud přes čáru.

I když rozhodně nejsem nacionalista, jsem jedním z nich. A nejen vzhledem k historickým zkušenostem našeho národa.

Ladislav Šedivý, zastupitel Tábora za KSČM