Byl bych docela zvědav, co by nyní prohlásil tento kolega, kdyby měl dosud v rukou osudy městské „zahraniční“ politiky. Řeč jde o hypotetické návštěvě turecké delegace. Patrně by jí připomenul obléhání Vídně vojsky Osmanské říše z roku 1683, jejíhož mocnářství jsme byli kdysi součástí. A také zvěrstva, kterých se její bojovníci dopustili.
Tentokrát bych to nepovažoval za diplomatické faux pas, nýbrž za zcela objektivní a reálný názor. Stále se nemohu totiž ztotožnit se snahami lídrů Evropské unie, aby se tento stát stal součástí NAŠEHO evropského společenství, a nevedou mne k tomu zdaleka jen důvody nedávného vojenského puče, ani současný způsob persekuce Erdoganových opozičních protivníků, desítek tisíc vojáků, soudců, učitelů a profesorů. Podle všeho v Turecku probíhá kompletní obměna veškerého státního aparátu. Celkem bylo údajně propuštěno přes 15 tisíc lidí. Kdopak těch 21000 učitelů (!!!) a 3000 soudců nahradí? Žádný stát nemá v záloze takové množství lidí. Budou zřejmě bez profesních předpokladů, ale loajální. I to je jeden z projevů narůstající autokratičnosti režimu. Další je třeba vyhlášení mimořádného stavu v těchto dnech...
Dle smlouvy členských států připívá Evropská unie k míru, bezpečnosti, udržitelnému rozvoji planety, volnému a spravedlivému obchodování, vymýcení chudoby, ochraně lidských práv a k dodržování a rozvoji mezinárodního práva. Tyto základní premisy Turecko ve většině případů nikdy nedodržovalo a podle posledního vývoje v případě podpory Islámského státu a popučové situace ani v budoucnu dodržovat nehodlá. A to už se ani nechci zmiňovat o spekulacích mezinárodního tisku, kdo za zmařeným převratem v zemi půlměsíce stojí.
Jestliže ministryně EU Federica Mogheriniová, která zastává úřady místopředsedkyně Junckerovy komise a šéfky evropské diplomacie – z titulu vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku - míní, že jedním z důvodů pro nepřijetí Turecka do EU je, případné a hojně diskutované zavedení trestu smrti, pak jde v celkovém kontextu posledního vývoje jen o malichernost.
Podle mého názoru, a nejen mého, Turecko tak, jak se nyní profiluje, nemůže být součástí Evropské unie. Naším základním postulátem je totiž demokracie, a té je podle všeho v této zemi žalostně pramálo. Násilí není cesta k evropským standardům, pokud není spokojenost občanů, pak existuje alespoň v Evropě jediná cesta, a tou jsou demokratické volby. A to by měl respektovat jak turecký establishment, tak jeho odpůrci. Tedy pokud to se společnou Evropou myslí vážně.
Ladislav Šedivý, zastupitel Tábora za KSČM
