Vážený pane předsedo, vážený pane ministře školství, bohužel budu hovořit k prázdné ministerské lavici, byť mé dotazy budou směřovat na ministra zdravotnictví.
Ráno jsme byli ubezpečováni panem premiérem, že zvolil taktiku vyslechnout si Parlament, potom svolat vládu a rozhodnout. Svým způsobem zvolil správnou taktiku, akorát nevydržel. Nevydržel si vyslechnout většinu názorů a ještě před dokončením dopolední části debaty zde není.
Má oporu v zákoně. Vláda sama rozhodne o vyhlášení nouzového stavu a nemusí se ptát Parlamentu. Je to její zákonná iniciativy, kterou jistě uplatní. Ale bojím se, že ani ona si není jistá dopady svého rozhodnutí.
Není jednoduché postavit Českou republiku do nouzového stavu a už vůbec ne bez podložených argumentů. A já jsem dneska celé dopoledne poslouchal pana ministra, dokud zde ještě byl, jaké argumenty předloží této Sněmovně, abychom my jako poslanci vzali v potaz, že vláda je již rozhodnuta nouzový stav vyhlásit. Slyšel jsem odpověď, že se naplňují kapacity zdravotnických zařízení a že to může přerůst v krizi. Chtěl jsem se pana nepřítomného ministra zdravotnictví zeptat: hovořil jste, pane ministře, o tisíci lůžkách s plicní ventilací a přitom na plicním leží 111 pacientů k současnému stavu. Bavíme se asi o devítinásobku převisu možných kapacit. Hovořil jste, že na JIP leží 173 pacientů, ale kapacity zdravotnictví jsou kolem 5500. To jsou údaje, které jsem si poznamenal z vašeho dopoledního vystoupení. Nechci polemizovat o jednotlivých číslech, jestli je tam plus, minus. Já bych chtěl od vás slyšet, jaká je kapacita českého zdravotnictví a kolik znamená krizové číslo, když musíme přijmout nestandardní opatření v rámci zdravotnictví. Je to tisíc hospitalizovaných s podezřením na covid, popř. s komplikacemi spojenými s covidem? Je to dva tisíce, tři tisíce? Jaké je to číslo, které by vyžadovalo krizové řízení nemocnic a vyžadovalo by zásah do standardní struktury poskytování zdravotnické péče v České republice. Tento údaj jsem od vás neslyšel. Přitom usnesení Poslanecké sněmovny z roku 2015 ukládalo vládě vytvořit podmínky pro vznik a udržení infekčních lůžek v České republice právě do roku 2020. Ptám se, jaká tedy ta kapacita je a jestli jsme opravdu před krizí, jak mnozí v médiích varují, anebo, jak vy jste tady říkal, že zatím ještě ne, ale přesto ta čísla jsou varující. Já za alarmující číslo považuji to, když se blíží ta kapacita opravdu k té hranici, kdy budeme muset začít přijímat krizové řízení v rámci nemocnic, abychom uspokojili nárůsty pacientů. Ale to tady nezaznělo a neznám zatím nemocnici, která by v tomto režimu takhle musela přistupovat v rámci druhé vlny covidu. Čili tento argument, který jste použil jako zdůvodnění nouzového stavu, příliš neberu. Omlouvám se za to.
Další argument, který jste použil ve zdůvodnění nouzového stavu, je pomoc mediků. V nouzovém stavu můžete nařídit občanům nařízenou práci pro potřeby státu. Tomu rozumím. Viděli jsme scény při první vlně, kdy medici šli pomáhat tam, kde bylo třeba. Děkuji jim za to, určitě. Nestálo by za to je vyzvat k dobrovolné činnosti? Vysoké školy momentálně mají distanční výuku, nebo většina z nich přistupuje k tomuto řešení. Nedá se z potřeb státu vyzvat ty mediky, aby šli dobrovolně pomáhat do našeho zdravotnictví? Učinil jste tak, pane ministře zdravotnictví, a vyzval jste vysoké školy poskytující zdravotnické vzdělání, aby tak učinily? Nabídl stát těmto studentům nějakou odměnu za to, že budou postupovat a budou fungovat v rámci zdravotnictví? A kdybyste to udělal a tady nám řekl: bohužel, odezva od těchto lidí, od kterých jsme očekávali, že nám pomůžou, není tak velká, jak jsme si mysleli, a proto to budeme muset nařídit, tak bych řekl výborně, je to argument pro nouzový stav. Ale vy jste tak asi neučinil, popř. nikde tyto údaje nejsou k dohledání a od vás se, pane nepřítomný ministře zdravotnictví, této odpovědi bohužel nedočkám.
Hovořil jste o omezení shromažďování. Dobrý argument. Stát potažmo v nouzovém stavu může omezit shromažďování občanů. Ale již dneska omezujeme možnosti občanů se shromažďovat. Máme plošná opatření a ukazuje se podle posledních čísel, kterými všichni disponujeme, že našla(?) své opodstatnění a klesá počet pozitivních případů. Je opravdu nezbytně nutné nouzový stav vyhlašovat, když máme tu klesající křivku, když ta opatření, která doposud vláda učinila - a děkuji za ně, protože pomohla. Je nutné vyhlašovat nouzový stav? Z toho pohledu se ptám: jste přesvědčen, že nebude fungovat eRouška, že trasování hygieny nebude fungovat a bude potřeba vyslat třeba armádu, aby pomohla? Potom nouzový stav je potřeba. Tomu rozumím. Ale jestliže takhle nezní situace, a vy jste ji ve svém úvodním slově i takhle nepopsal, potom další argument, který jste použil v rámci nutnosti nouzového stavu, je lichý. Bohužel se odpovědi na tyto otázky nedočkám. A nemíním je jako kritiku vaší činnosti, ale spíše na zdůvodnění toho, jak chce vláda - a znovu zdůrazňuji, vláda tu pravomoc má a již se rozhodla ji učinit a vyhlásit nouzový stav - aby odpověděla občanům, co je základním argumentem pro toto vyhlášení, protože občané budou chtít slyšet konkrétní věci, proč k tomu došlo.
Další věc, na kterou bych chtěl upozornit, a bohužel pan ministr tu není, ale měl by to zohlednit, je, co to udělá s přípravou rozpočtu České republiky. Parlament posunul přípravu rozpočtu, ale ten nouzový stav, který vyhlásíme, změní úplně parametry ekonomiky a změní úplně parametry příjmové stránky rozpočtu. A to, o čem tady budeme, kolegové a kolegyně, jednat, budou opravdu čísla z fantazie, odhady bez nějakých základních parametrů, protože nikdo asi nebude schopen říci, jestli to tak opravdu bude. Nechtěl bych být tvůrce, já tady budu obdivovat kolegy, kteří se tohoto úkolu budou muset zhostit v rámci výboru, aby vytvořili rozpočet, který bude aspoň budit zdání reality v této současné situaci. I to je otázka nouzového stavu a jsem zvědav, jak se s tím vláda vypořádá. Něco vyhlásit je rychlé, jednoduché a efektivní, z druhé strany něco potom na základě toho vyprodukovat už je trošičku složitější.
Poslední oblast, kterou bych chtěl - předposlední oblast, kterou bych chtěl zmínit, je určitá problematika nouzového stavu, na kterou tady skoro nikdo nemyslí. Když stát vyhlásí nouzový stav, automaticky začne platit jiný režim pohlížení na tresty. A ptám se: budeme chtít být zásobováni novinovými články, jak chudák, který ukradl tři rohlíky v potravinách, dostane pět let natvrdo? Budeme chtít být zásobováni takovýmito zprávami? Může znít odpověď: ale soudy přece můžou zvážit závažnost. Ale to už je zase dvojí přístup k právu, protože v zákoně o nouzovém stavu je jasně psáno, že má být postupováno a jak má být postupováno a souzeno a přesouváme tu odpovědnost na soudce. Ne ze zákona, ale na jejich "selský rozum". A již po zkušenostech z první vlny a z prvního nouzového stavu víme, že ty tresty jsou velice tvrdé a přísné. Mě by zajímalo, jak vláda chce s tímto naložit. A bude metodicky zasahovat do činnosti soudů? A bude přesvědčovat soudce, aby tyto trestné činy netrestali? Anebo naopak řekne, holt my jsme ten nouzový stav vyhlásili, vy jste si to měli rozmyslet. Kolik z těch postižených lidí bude vůbec vědět, že je vyhlášen nouzový stav? Kolik těch různých bezdomovců a dalších, které naše města mají, bude vědět, že je nouzový stav a že můžou být takto postiženi? Myslí na to někdo, když vyhlašuje takovýto stav, pane nepřítomný ministře zdravotnictví? Rád bych slyšel tu odpověď, jestli tohleto také na vládě budete řešit, aby tito lidé nebyli postihováni za svou nevědomost, za svůj styl života, tresty odnětí svobody.
A poslední věc, kterou jsem chtěl zmínit, jsou informace. Při nástupu do své funkce jste hovořil o tom, že chcete zlepšit komunikaci, podávání informací a chcete lépe, než váš předchůdce, podávat tyto informace. Přeji vám ze srdce, ať se vám to podaří, protože si myslím, že to je základní kámen úrazu současné informační doby, ve které žijeme. Ale chci upozornit na to, že tady se šíří obrovské množství dezinformací a různých fantazijních představ různých pisatelů o tom, co vlastně funguje, jak nefunguje, co se děje a co se neděje.
A já bych přivítal, abyste se také zaměřil na tuto oblast činnosti, protože to, co se momentálně děje ve veřejném prostoru, je obrovské podhoubí pro strach. A mnoho lidí ten strach má právě tady z těchto dezinformací a z informací, které jsou neúplné, nebo případně dokonce podporují tyto dezinformace a nikdo je nevyvrací. Když se podíváte na webové stránky Ministerstva zdravotnictví, najdete tam informace, ale již velice málo podnětů, které by vyvracely dezinformace a které by občany trošku směřovaly k tomu, jaký je reálný pohled na aktuální situaci.
Toto jsou podněty, které jsem chtěl vám osobně tady přednést a chtěl jsem slyšet reakci, abyste vy věděl, když půjdete na vládu a jste již vy rozhodnut, že požádáte vládu o vyhlášení nouzového stavu, abyste zvážil a vzal v potaz tady tyto věci. Bohužel zde nejste, vláda rozhodne, ale musíte počítat s tím, že je výsostným právem poslanců Parlamentu České republiky, aby případně s vašimi kroky vyjádřili nesouhlas a rozhodli o pokračování nouzového stavu a rozhodli o tom, jestli vláda splnila svůj úkol v rámci nouzového stavu nebo ne. Děkuji vám za pozornost.
