bohužel paní ministryně není přítomna, jak jsem zrovna zaslechl. Je omluvena pro zahraniční cestu. Přesto si dovolím svoji interpelaci přednést, protože si myslím, že to, co momentálně nemáme, je příliš času ve věci, která sice na první pohled vypadá složitě, z toho titulu, který jsem použil, přesto je možná vcelku jednoduchá, ale ukazuje na určitý problém, na který jsme si zadělali v minulém volebním období při řešení problematiky OKD.
Problematika OKD, a dovolte mi mírný exkurz, než začnu k samotné interpelaci, byla spojena s tím, že stát hledal řešení pro tento podnik, kterému hrozila okamžitá likvidace a propouštění velkého množství zaměstnanců. Tehdy došlo k situaci, kdy se ministerstva mezi sebou přela o nejvhodnější řešení a vládní strany ANO 2011 a ČSSD chtěly toto řešení využít i ke svému politickému prospěchu, zcela logicky.
Bohužel došlo k tomu, že jedna vládní strana disponovala ministerstvem, které pod sebou mělo státní podnik DIAMO, který zcela zřejmě a jasně z titulu toho, jak byl zřízen a jaké je jeho personální obsazení, jako je odborné vybavení, je předurčen právě k takovýmto krokům státu vůči těmto podnikům.
Druhá vládní strana měla Ministerstvo financí a samozřejmě společnost Prisco, státní, která je zase zřízena k tomu, aby fungovala v rámci finančních institucí, aby dozírala, pomáhala bankám a různým jiným společnostem, jinými slovy, hlavně přes peníze.
V minulé vládě převážila energie řešit situaci prostřednictvím Ministerstva financí a tudíž státní podnik Prisco se stal tím, který řeší situaci v OKD. Důsledek tady tohoto postupu je ale ten, že lidé, kteří jsou jistě dobrými hospodáři a znalí, jsou ale spíše finančníci. Jsou to lidé, kteří pohlížejí na problém přes peníze, přes agendy, které mají čísla, přes agendy, které jsou jasné. Hodnotí to grafy, hodnotí to výstupy a tabulky. A je tady problém, který se ukazuje jako možná širší než jenom problém (krátká pauza). Je tady problém, který se možná ukazuje jako širší problém, který není jenom zakletý v číslech, ale je problémem budoucím, postup, který zvolila společnost Prisco v rámci OKD, a teď budu mluvit konkrétně k dolu Paskov, který je součástí OKD.
Jen pro zajímavost, je to důl, který těží vysoce kvalitní černé uhlí, tak zvané koksovatelné uhlí, po kterém je obrovská poptávka. Je to jedna z nejlepších surovin v ČR určitě, v Evropě možná také. Rozhodla jít postupem, který je čistě a jasně finanční. Na jednu stranu dala ekonomické náklady spojené s likvidací, ekonomické náklady spojené se stávajícím provozem útlumové části a na druhé straně dala ekonomické náklady sociální. Z toho jí vyšlo, této společnosti, že nejlepší cesta bude uzavřít tento důl, zasypat ho, zakonzervovat v tom stavu, aby již nemohlo docházet k dalším nákladům na úkor státu, a jak se říká, zavřít hladinu nad touto šachtou. S tím ale, že technici říkají, že pokud by náhodou byla možnost znovu výhodně prodávat a těžit koksovatelné černé uhlí, tak zvolená metodika, která byla touto společností a samozřejmě potažmo podřízenou společností OKD zvolena, je nenávratná. Jinými slovy, k té šachtě se už nikdy nedostaneme.
Považuji to za obrovskou chybu a proto hovořím o strategických surovinách a jejich možnosti a zakonzervování přístupu. Z mého pohledu technika to znamená dát na jednu stranu hodnotu, sumu prostředků, které stojí údržba dolu v konzervovaném stavu. Jinými slovy, aby tam probíhalo větrání, aby tam probíhala základní údržba, aby tam byl nutný počet personálu, který se o to musí starat. To by byl jasný čistý náklad této šachty. Ta šachta momentálně neprodukuje zisk, samozřejmě, protože by netěžila uhlí. Ale toto je nějaká suma. A teď se můžeme bavit, jestli je to šest milionů ročně, deset milionů ročně. Ale myslím si, že se budeme pohybovat tady v těchto sumách řádově milionů korun na zachování možnosti kdykoliv v budoucnu tuto šachtu odkonzervovat, tuto šachtu zprovoznit a začít okamžitě těžit vysoce kvalitní koksovatelné uhlí.
To by byl dle mého názoru dobrý postup. Společnost Prisco, jelikož je řízena hlavně ekonomy, říká, že by to zatěžovalo státní rozpočet, zcela logicky, že by to mohlo také způsobit určitý sociální dopad na zaměstnance a že to je odkládání pouze nějaké agónie tohoto podniku.
Proto mě zaujalo, že se objevil soukromý investor, možná snílek. Ale kdo si ještě před pár lety myslel, že je možné vystřelit elektromobil raketou do vesmíru a nechat to jenom tak letět? Kdo si ještě před nedávnem myslel, že je možno dvě velká města spojit trubkou, do té trubky dát, vyčerpat vzduch a v rámci vakua tam provozovat dopravu lidí v trubce? A dneska už se to staví. Jsou to vizionáři a jsou to lidé, kteří hledají postupy, jak techniku vést dopředu.
Jeden takovýto člověk s podstatně střízlivějším projektem mě navštívil a řekl, že má projekt, který je vědecky podložen, který je diskutován v odborných kruzích a ten projekt hovoří o tom, jak akumulačně a kompenzačně využít tuto šachtu jako zdroj elektrické energie. Nechci vás zatěžovat technickými podrobnostmi, které jsou s tím spojeny, pouze uvedu pár čísel, která v jejich materiálu jsou.
Bavíme se o produkci elektrické energie, která by byla řádově 47 gigawatt za rok. Což už je slušná elektrárna, 47 gigawatt, které by toto zařízení mohlo produkovat absolutně bez uhlíkově, ekologicky v rámci nejvyšších možných ekologických standardů. Synergickým efektem tady tohoto by bylo, že by platilo to konzervování šachty. Jinými slovy, stát by to nestálo ani korunu, stát by ušetřil za to, že nemusí šachtu konzervovat, hlídat a vést k útlumu, popřípadě i zasypat, protože samozřejmě zasypání něco stojí. Všechny náklady by převzala tato společnost a ještě by tady zůstala zachována stále možnost, že kdykoliv je možno tuto šachtu otevřít a znovu začít těžit koksovatelné uhlí. Čili veškeré riziko by převzala tato společnost, zkoušející tento nový energetický způsob využití hloubky těžních věží, napojení závaží na těžní věže. Mají to docela technicky zajímavě promyšleno. A stát by měl pouze možnost, že odloží případné zasypání, ať jsem v té obecné rovině, třeba o rok, o dva, než tato společnost vyzkouší, jestli je to schůdné, technicky schůdné. Ekonomicky schůdné to prý je. Ale technicky schůdné, jestli nenarazí na nějaké problémy, které by zabránily tady tomuto provozu.
Přesto podle odpovědi paní ministryně financí je to nereálné a spíše se přiklání Prisco k tomuto zasypání. Ale bez udání argumentů. Já se ptám, když jsou to odborníci, proč tedy nezkusit s minimálním rizikem, řekněme na dva roky, které by stálo odložení toho zasypání, protože rozhodnout chceme. Do 30. června se mělo rozhodnout, to se trošku posunulo, ale tohoto roku by snad to rozhodnutí mělo padnout, jak dál s Paskovem. A neumožnit vyzkoušet to? Riziko stát neponese, pokud uzavře dobré smlouvy s tím člověkem nebo s tou firmou, která by to chtěla vyzkoušet. A třeba ať tam dá zálohu dopředu, bankovní záruky, opravdu nevím, tady jsou od toho právě ti finančníci Prisca, kteří by to mohli velice dobře vědět, jak zabezpečit, aby stát o nic nepřišel a přesto jsme měli možnost zachovat surovinu k možné těžbě a za b) vyzkoušet třeba technicky něco velice nového, zajímavého, co ve světě ještě nikdo nedělal.
Riziko, které z toho plyne, je maximálně to, že člověk, co mě navštívil a tedy má tento projekt, který vám můžu potom samozřejmě ukázat, je snílek, nechci-li použít výraz úplně jiný, který by vás asi napadl. Ale může to být opravdu pouze snílek, který to nemá prozkoumáno, nemá to do detailu promyšleno. A to je samozřejmě schopna odhalit skupina odborníků, technické vysoké školy a další, na které by se potažmo společnost Prisco měla obrátit, aby zkonzultovali a oponovali třeba tento projekt, jak dalece to je reálné nebo není. Ale ani toto tato společnost neudělala.
Proto bych velice prosil paní ministryni Schillerovou, aby ta odpověď, která mi byla zaslána a která je velice obecná, prostě říká jenom, že to nejde, aniž by řekla proč to nejde, co nás k tomu vede, proč jsme to úplně odhodili a chceme to jenom zasypat. Aby tato ctěná Sněmovna tuto odpověď odmítla a požádala paní ministryni, aby opravdu zadala seriózní studii společnosti Prisco, popřípadě, jak jsem již na úvodu uvedl, jak ta historie Prisco versus Diamo vznikla. Aby požádala společnosti Diamo, které k tomu má nejbližší a největší zkušenosti, potažmo v řízení státu, to znamená, má odborníky na důlní činnost, na likvidaci důlních činností, má odborníky spojené s hornictvím, aby provedli analýzu projektu, zda je rentabilní a schůdný pro stát a aby se tyto kroky aspoň minimálně ověřily.
Protože něco zasypat, to je to poslední, co bychom mohli chtít, když víme, že ty nerostné suroviny - a považuji černé uhlí a koksovatelné černé uhlí za strategickou nerostnou surovinu - je pro nás do budoucna možná zatím nevyužitou, ale důležitou ekonomickou surovinou a hazardovat s touto budoucností považuji za špatné. Zároveň ten projekt nebo to využití by mohlo nést s sebou budoucnost pro náš region, Moravskoslezský kraj, který potřebuje snílky, který potřebuje projekty, které jsou schopny na stávajících základech hutnictví, hornictví, na stávajících tradicích, které v tomto regionu jsou, začít budovat něco nového, ale ne tím, že zbouráme to staré a budeme stavět na zelené louce, ale naopak využitím stávajících možností, které tento kraj nabízí. Proto bych vás, paní nepřítomná ministryně financí, opravdu požádal - a vím, že to není váš obor, znovu se omlouvám za to, že jste k tomu jako ministryně financí přišla, s dovolením výraz, jako slepý k houslím, protože je to ryze technická záležitost a ten úvod jsem řekl, proč to má Prisco a ne DIAMO. Přesto bych byl velice rád, abyste se zaměřili i na tu technickou stránku té budoucnosti OKD, technickou stránku budoucnosti dolu Paskov, ne jenom finanční, jak je zcela jasně a zřejmě ve společnosti Prisco a hledali to technické využití.
Vás, kolegyně a kolegové, prosím, abyste z hlasování odmítli odpověď paní Schillerové, které jí byla zpracována společností Prisco zcela zřejmě, ale opravdu pouze v té finanční rovině, nezohledňuje vůbec tu technickou stránku a nezohledňuje vůbec ten projekt a aby příští odpověď byla i s odpovědí na otázky toho technického rázu, proč to tedy nejde, když se najde někdo, kdo chce platit za stát, tu udržovací sanaci té šachty a zkoušet na tom ty moderní technické přístupy výroby elektrické energie, efektivní výrobě elektrické energie a tím zachovat možnost do budoucna těžit toto uhlí. Velice rád bych taky v té odpovědi slyšel stanovisko společnosti DIAMO v rámci budoucnosti této šachty a vlastně jde jenom o to získat čas a možnost se tak podívat nejenom přes ta čísla, ale i přes techniku a technickou realizaci a třeba z té odpovědi vyjde, že ten člověk je snílek a ne realista, nejde to, ale přesto budu rád za tu odpověď než jenom říci: my jsme to zasypali, no, neviděli jsme úplně všechno, dneska bychom to asi takhle neudělali, ale bohužel, stalo se. Proto bych tomu chtěl zabránit.
Děkuji vám za pozornost.
