Děkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové. Já za normální situace bych se do této rozpravy nikdy nepřihlásil, protože rozhodně nejsem odborník na zemědělství. Ale poslouchám tuto debatu a slyším, že tady vystupuje spoustu rádo by odborníků na zemědělství, tak jsem se rozhodl, že přece jenom krátce vystoupím.

Je to o tom, že já jsem vesničan, bydlím na vesnici dva a půl tisícové a umím srovnat tu situaci, která dneska na vesnici je, protože řekněme si upřímně, úrodné pole a úrodná půda není na Václaváku, ale většinou kolem vesnic. Vidím, že vymizela prostě ta provázanost rostlinné a živočišné výroby, na kterou jsme byli zvyklí. Nejde přece jen o kvalitu potravin, jde také o udržitelnost našeho půdního fondu. A já třeba jsem byl zvyklý, že na každém rohu, ať jste vyjeli za vesnici, bylo velké hnojiště - to prostě nevidím, nevidím takovou běžnou živočišnou výrobu. A potom se naloží nějaký prášek, rozpráší se na pole, lupne se tam řepka, a je hotovo. Takže je to tak, jak říkala paní Balaštíková.

A my jsme pozbyli opravdu národní hrdost. A nevěřím úplně panu Jurečkovi, bývalému exministrovi zemědělství, že jsme nějaká velmoc. A ani nevěřím tomu, že jsme samostatní v zemědělské výrobě. Děkuji.