Herman zde vystoupil jako historicky první člen české vlády, a to ne pravicové vlády, ale té, která se reprezentuje jako středolevá. Přestože jde podle mne o historicky významnou událost, zdá se mi, že jí byla věnována především z pohledu komunistické levice a vlasteneckých pokrokových organizací menší pozornost, než by si zasloužila. Výzva předsedy KSČM Vojtěcha Filipa k rezignaci Hermana zůstala tak trochu zapomenuta a mimo větší pozornost médií. Herman, bývalý kněz, mluvčí České biskupské konference či ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů, nazval shromážděné zástupce sudetských Němců "milými krajany" a jeho projev byl pronesen v němčině.

"Milými krajany" nazval Herman, oficiální představitel české vlády na tomto sudetoněmeckém sjezdu, ty, jejichž nyní již většinou předci po nástupu Hitlera v roce 1933 k moci začali postupně od druhé poloviny třicátých let v českém pohraničí projevovat otevřené nepřátelství vůči Čechům, kteří byli slovně i fyzicky napadáni, kterým bylo odmítáno poskytování služeb a prací ze strany Němců, či znemožňováno své služby a práce Němcům poskytovat. Byly konány pochody německých hajlujících výrostků, Čechům a Židům bylo vyhrožováno, byla jim rozbíjena okna, ničen majetek. Mnoho smíšených česko-německých manželství bylo z důvodu německé nenávisti k Čechům rozvráceno. Heslem Němců v českém pohraničí reprezentovaných Sudetoněmeckou stranou, kterou založil Konrád Henlein, se stále více stávalo »Heim ins Raich«, tedy »Domů do Říše«. Dvanáctého září 1938 Hitler na sjezdu NSDAP v Norimberku nevybíravě zaútočil proti Československu, to byl signál pro Němce v československém pohraničí k vyvolání puče. Henleinovské bojůvky vyzbrojené z Německa útočily proti československým policejním stanicím, celnicím a poštám, při těchto útocích bylo zavražděno několik desítek úředníků a vojáků. Vyvrcholením této situace se stalo 30. září 1938 uzavření mnichovské dohody. Československo bylo prodáno svými dřívějšími spojenci Velkou Británií a Francií Německu, kterému muselo postoupit své pohraničí. Nastalo vyhánění Čechů a Židů. K nim se přidali z obav před represí i němečtí antifašisté. Vyhánění nebylo prováděno na základě žádného oficiálního dokumentu, bylo realizováno masově pod obrovským nátlakem a výhrůžkami zejména německých ordnerů, ale i těch, kteří se slovního i fyzického napadání Čechů a Židů dopouštěli již dříve. Československo ztratilo po mnichovské dohodě třetinu území, 40 procent průmyslu, 250 000 Čechů přišlo v pohraničí o své domovy.

A před potomky těch, kteří toto provedli českému národu, našim předkům, vystoupil oficiální představitel české vlády a nazval je »milými krajany«. Domnívám se, že tento skutek je neospravedlnitelný, i navzdory organizovanému i neorganizovanému odsunu Němců po porážce nacistického Německa z již opět českého pohraničí tam, kam vždy chtěli, »domů do Říše«. To se dělo na základě Postupimských dohod a mělo jasně stanovená pravidla. Dle mého názoru by z takového chování měla vláda sociálnědemokratického premiéra Sobotky vyvodit důsledky, neboť tímto svým krokem legitimuje bezpráví, které bylo na československém národě před druhou světovou válkou a během ní ze strany hitlerovského Německa a jeho přisluhovačů vykonáno.

Ludvík ŠULDA, předseda OV KSČM Prostějov a kandidát KSČM pro volby do Zastupitelstva Olomouckého kraje