Pirátský poslanec Lukáš Kolářík, který o exekucích vyjednával s ministryní spravedlnosti Benešovou i premiérem Babišem, přináší pohled na vládní zvýšení nezabavitelného minima.
Na vládu se konečně po mnoha letech dostalo zvýšení nezabavitelného minima. Od začátku července si dlužníci “polepší” o 12 stovek a o 8 stovek jejich vyživované osoby (tedy např. děti). Ale stačí to? Nestačí. Je to nějakých 300 korun na den a z toho se opravdu nedá vyžít. Zvláště v současnosti, kdy ceny bydlení ale i běžných komodit rostou raketovým tempem. Piráti tlačí na zvýšení minima od doby, co jsou ve Sněmovně a tento krok tak vítáme. Je ale na místě dodat, že to prostě nestačí. Nebavíme se ani tak o výši nezabavitelné částky, jako spíše o systému, který není pro dlužníka motivační a tím pádem zhoršuje věřitelovy šance na to, že své peníze dostane všechny a co nejdříve. Je třeba pokračovat v systémovém řešení. Jednotlivé parametrické úpravy nikam nepovedou. Pojďme si to shrnout:
1) Náklady na vymáhání. Chceme-li, aby byla exekuce o vrácení peněz věřiteli, musíme zaškrtit zbytečné dublující se platby několika exekutorům. Slučování exekucí pod jednoho místně příslušného exekutora se nabízí jako ideální řešení. Návrh jsme připravili a leží ve Sněmovně.
2) Marné exekuce. Potřebujeme je zastavit. Dluh tím nezanikne, věřitel bude moci v budoucnu začít zase vymáhat. V první řadě musíme ale pomoci lidem, kteří jsou přidušení multiplikovanými exekucemi, jejichž náklady vyletěly už tak vysoko, že by to dlužník ani při nejlepší vůli do konce života nesplatil.
3) Chránený účet. Dneska se běžně děje, že exekutor skočí na bankovní účet dlužníka a strhne mu peníze, které už pokrátil jiný exekutor. Toto se musí změnit. V této oblasti už jsme jednali např. se zástupci bank a intenzivně vyjednáváme i ve výborech. Bez vládních stran se ale nehnem.
4) Motivace. Neexistuje mechanismus, který by dlužníka motivoval pracovat přesčas, nebo si najít lépe placenou práci. Vždycky mu zůstane stejně. Tohle je potřeba změnit, aby se vyplatilo pracovat. Zkrátka mechanismus, kde při vyšším výdělku dostane víc jak dlužník, tak věřitel. V současné chvíli se prostě více vyplatí pracovat za málo peněz a brát dávky. Takže na to paradoxně doplácí i daňový poplatník. Pro představu, jako neprovdaný a bezdětný člověk dostanete v čistém maximálně 13 816 korun. I kdybyste brali coby vrcholný manažer třeba 100 tisíc. Zkuste si z toho zaplatit bydlení, jídlo, oblečení. Nedej bože, když vás potká třeba nečekaný výdaj. Musíte si pak půjčit a tím riskujete šlápnutí do dluhové pasti. Jako dělník na stavbě při práci na černo dostanete na ruku třeba 20 tisíc. K tomu dávky. Co si vyberete? Kdyby to bylo na mě, výdělek bych určitě nezastropoval. Naopak bych chtěl, aby si dlužníci legálně vydělali co nejvíce a tím pádem tak urychlili i moření svých dluhů.
Tohle jsou základní kroky. Ne všechny, ale ty nejdůležitější, o kterých už se nějakým způsobem debatuje. Abych to tedy shrnul: Zvýšení nezabavitelného minima je pouze úprava parametrů a sama o sobě neřeší nic. Vítáme to jako jeden z kroků kupředu, ale nesmíme se zde zastavit. Samo o sobě je to nesystémové. Za sebe můžu slíbit, že budu ve Sněmovně i nadále argumentovat pro zavádění dalších a dalších kroků k řešení situace, abychom neskončili jen u kosmetických úprav. Hospodářství teď šlape, čehož musíme využít a obludné číslo přes 800 tisíc lidí v exekuci smrsknout na minimum ještě před ekonomickou krizí. Dle statistik máme 230 tisíc nezaměstnaných lidí a 341 tisíc volných pracovních míst - většina z nich ale nejsou lidé, kteří by nechtěli pracovat, jako spíše lidé pracující na černo. Do toho spousta z těch zaměstnaných maká za minimální mzdu a vedle toho mají ještě nějaký nelegální šolich, brigádu. Našim úkolem je nastavit ty podmínky tak, aby se všem vyplatilo vrátit se na legální trh práce, vyřešit své dluhy a vrátit se zpátky do běžného života.
Lukáš Kolářík
