Zdraví, které je navázáno na samotný život, se zkrátka nemůže řídit principy zisků, neboť samotná nemoc či úraz rozhodně není dobrovolnou záležitostí. Platí, že ve zdravotnictví se točí ohromné prostředky peněz, ale ty nemají být prostředkem obohacování. Zdravotnictví je veřejná služba. Listina základních práv a svobod stanoví zaprvé, že KAŽDÝ má právo na ochranu zdraví. To musí být nepřekročitelné. Zkrátka každý. Dále stanoví, že občané mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Tudíž bezplatné poskytování zdravotní péče se uskutečňuje díky veřejnému zdravotnímu pojištění a zavádění dalších forem placení občanů do zdravotnictví jde naprosto proti duchu Základní listiny práv. Naše zdravotnictví se posledních dvacet let neustále potýká s mnoha problémy, které ale většinou způsobuje právě vládnoucí politická reprezentace. Zavádění poplatků, snahy o stanovení nadstandardní zdravotní péče pro vyvolené, omezení příjmů veřejného pojištění zavedením stropů pro nejbohatší, špatná kontrola využívání financí zdravotními pojišťovnami a v neposlední řadě neudržitelná finanční situace mnoha našich regionálních nemocnic. Co se týče poplatků, tak pozitivně vnímáme, že zde i díky Ústavnímu soudu došlo k postupnému rušení většiny z nich, neboť jsou právě proti principu bezplatné zdravotní péče na základě veřejného zdravotního pojištění. Mělo by dojít také ke zrušení poplatku za pohotovost, který zvláště postrádá jakýkoliv smysl, vzhledem k tomu, že když někdo potřebuje akutní péči na pohotovosti, tak mu opravdu asi není dobře a nemůže být tedy řeč o nějakém regulačním efektu nadužívání.