dovolte, abych se i já trošičku přihlásil k vyjádření se k programovému prohlášení vlády a vzhledem k pokročilé době se budu věnovat jenom jedné věci, a sice rád bych vás upozornil na skutečnost, že v preambuli programového prohlášení mezi prioritami této vlády nenacházíme zdravotnictví, a to v době, která se stále potýká s koronavirovou pandemií, která zásadně narušila poskytování zdravotní péče a je jednou z příčin neustále narůstajícího enormního zadlužení státu.
Když si v dalším textu prohlášení vyhledáme krátkou část pojednávající o zdravotnictví, je zde velmi vágně zmíněno několik hesel, která se mohou vykládat mnoha způsoby. O katastrofálním nedostatku zdravotníků nebo o řešení nedostupnosti zdravotní péče v regionech není zmínka. Zaujala mě však myšlenka, cituji: "Zahájíme diskusi o potřebě a vhodnosti cenové konkurence zdravotních pojišťoven." Chtěl bych upozornit, že za tímto konstatováním se bohužel může skrývat pokračování snahy pravicových vlád zosobněných panem Julínkem a bakalářem Šnajdrem, a to je skrytá komercionalizace zdravotnictví salámovou metodou.
Co se vlastně skrývá za konstatováním cenové konkurence zdravotních pojišťoven? Vraťme se trošku do historie. Do 70. let minulého století pracovaly ve Spojených státech zdravotní pojišťovny v neziskovém módu. Majitel jedné z největších zdravotních pojišťoven v USA Edgar Kaiser vymyslel reformu zdravotnictví, která byla dne 18. 2. 1971 vyhlášena prezidentem Nixonem jako nová strategie ochrany zdraví společnosti. Tak vznikl komerční pojišťovací systém s takzvanou řízenou péčí, kterou se snažil také u nás zavést pan ministr Julínek z ODS.
Julínkovu zdravotní reformu z roku 2010 pomáhali koncipovat odborníci z americké pojišťovací společnosti Kaiser Permanente Insurance, což není podobnost pouze náhodná. Výdaje na americký cílový zdravotnický model neustále stoupají. V současné době tvoří 18 % HDP, zatímco průměr Evropy je 10,5 % a v ČR v systému, který je jako cedník, pouze 8,5 %. Přitom asi zhruba 35 milionů Američanů je stále bez zdravotního pojištění z důvodů chybějících peněz na drahé pojištění.
Zajímavý je taky údaj o nákladovosti soukromého pojišťovnictví, nebo soukromých pojišťoven ve Spojených státech, které samy spotřebují 27 % z vybraného pojistného, anebo z peněz, které prostě dostávající od státu. V českých zdravotních pojišťovnách bez individuálních pojistných smluv jsou to 3 %, v Evropské unii pak 4 až 6 %. Z toho plyne, že privátní komerční zdravotnické pojišťovací firmy podle vzorového modelu mají v USA výdaje devětkrát vyšší než v České republice.
Americký vývoj ve značné zkratce uvádím, aby bylo zřejmé, kam by mohla směřovat komercionalizace zdravotnictví taky u nás. Komercionalizace totiž vede k rychlému růstu neefektivních výdajů tlakem na růst ziskovosti. Jde o vyšší administrativní náročnost, dále k výdajům na reklamu, náboru pojištěnců a kontrolu individuálních účtů. Na místě je pak otázka, jak to bude dál. Máme v plánu zrušení solidárního pojištění a zavedení selektivně zásluhového zdravotního systému?
Ve vyjádření programového prohlášení vlády stran zdravotnictví není bližší specifikace nadstandardů, které bude nutno definovat při snaze o nastavení konkurence zdravotních pojišťoven. Nedopadne to náhodou po změnách provedených vaší vládou tak, že zdravotní systém bude podstatně dražší, pro určité skupiny obyvatel nedostupný a pro jiný dostupný pouze částečně a skutečně kvalitní péči si budou moci dovolit pouze ti nejbohatší? Komu mají vlastně sloužit chystané změny? Pacientům, zaměstnancům ve zdravotnictví, nebo soukromým vlastníkům zdravotnických zařízení a obchodníkům v oblasti zdraví?
Pokud se zdravotní daň stane skutečným plnokrevným pojištěním, budou uzavírány individuální smlouvy, což povede k vytvoření dvojího zdravotnictví pro chudé a pro bohaté. A proti tomu v SPD budeme bojovat všemi zákonnými prostředky.
Děkuji za pozornost.
