Ministerstvo zdravotnictví v mediích nakoupilo prostor za 50 milionů korun. Ale co když onen lékař svým tvrzením veřejnost klame. Ačkoliv nás vábivý spot z kampaně pro podporu očkování ujišťuje o opaku, očkování před onemocněním nechrání zcela a v současnosti se ani neví, jak dlouho bude navozená imunita po očkování chránit. Po infekci bývá imunitní reakce komplexnější a vytváří se i sekreční tzv. imunoglobulin IgA, který má ochrannou funkci už na sliznicích, protože se protilátky vytvářejí proti všem částem viru. Po vakcíně se protilátky vytvářejí jen proti použitému antigenu, hlavně spike proteinu. Abychom byli konkrétní, do imunitní reakce při prodělaném onemocnění vstupuje až 27 proteinů, při očkování pouze 1 slovy jeden na spine protein. V boji proti infekci se však neuplatňují jen protilátky. V závěru studie, z které čerpám z časopisu Science, se uvádí, že jednoduché sérologické testy na protilátky SARS-CoV-2 neodráží bohatost a trvanlivost imunitní paměti vůči SARS-CoV-2. U řady onemocnění přetrvává buněčná imunita v řádku desítek let. I z výzkumu dr. Ireny Koutné vyplývá, že lidé, kteří onemocněli covidem-19, mají na úrovni buněčné imunity lepší odezvu, než-li očkovaní. Otázkou, zda lidé, kteří onemocnění covid-19 prodělali, potřebují proti této nemoci očkování, se zabývala imunoložka dr. Zuzana Krátká ve svém článku Potřebujeme vůbec očkování. Na tom, že po očkování proti onemocnění covid-19 nejsme proti dalšímu onemocnění covid-19 plně chráněni není nic špatného. Proti onemocnění nechrání i jiné vakcíny. Tak například během poslední epidemie spalniček v roce 2019 se ukázalo, že lidé, kteří získali přirozenou imunitu po prodělaném onemocnění v dětství kdysi, jsou stále ještě chráněni protilátkami, zatímco lidé narození po roce 1969, kteří byli v dětství očkováni, onemocněli, protože vakcinační imunita vyvanula. Prodělání onemocnění tedy vedlo k trvalejší a kvalitnější imunitě než vakcinace.
Problém ovšem nastává, když v rámci očkovací kampaně pojednává o vakcínách nepravdivě, jak je tomu například ve spotu uvedeném v úvodu. Kromě skutečnosti, že i po vakcinaci proti onemocnění covid-19 můžeme onemocnět a pochopitelně šířit dál onemocnění, i když pravděpodobnost není příliš velká, asi 10 - 15 %, je třeba vzít v úvahu, že očkování může přinášet i rizika. Ačkoliv je riziko anafylaktické reakce velmi nízké, je pravděpodobně vyšší než u jiných rutinně používaných vakcín. U očkování vakcínami proti covid-19 se vyskytly i jiné vedlejší účinky. Mezi nejméně závažnými horečka nebo bolest hlavy a kloubů, došlo však po nich třeba i k ochrnutí lícního nervu a po některých očkovacích látkách bývá poměrně častou komplikací trombóza, v posledních dnech se také mluví zánětech srdečního svalu u dětí. Nemůžeme přehlížet ani úmrtí spojená s vakcinací. Pro osoby, které předtím covid-19 prodělaly, druhá dávka vakcíny v současně uplatňovaném dvoudávkovém schématu nezvyšuje koncentraci látky ani neutralizační vlastnosti protilátek. Naopak zvyšuje počty a závažnost vedlejších reakcí na vakcinaci.
Dále bych se chtěl zmínit o informovaném souhlasu. V České republice v tento moment povinnost podstoupit očkování proti onemocnění covid-19 neexistuje. Jedná se tedy o úkon zdravotní služby, pro nějž je v souladu s § 28 odst. 1 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, § 81 a § 93 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a čl. VII a čl. X Listiny základních práv a svobod vyžadován informovaný souhlas osoby, do jejíž integrity má být zasaženo. Aby se jednalo o informovaný souhlas, pacient musí být náležitě poučen v mezích § 34 odst. 1 písm. b) zákona, tedy musí znát příčinu a původ nemoci, účel, povahu, přínos, důsledky a rizika výkonu, jiné možnosti navazující léčbu a omezení a doporučení ve způsobu života. Kdo zažil z vás, jak probíhá očkování proti onemocnění covid-19, jistě ví, že na detailní poučení se času nedostává. Pacient tedy nezřídka na očkování přichází s informacemi, které získal např. z vládní očkovací kampaně od odborníků, kteří ve spotech vystupují, jak bylo už řečeno v úvodu.
Je možná taky klamavá tvrzení odborníků mimo vládní kampaň. Například iniciativa Lékaři pomáhají Česku, jejichž členem je dr. Řezáč, na svých stránkách nadšeně informuje o očkování proti covid-19. Bohužel nikoliv plně a objektivně, což může mít dalekosáhlé následky. Kupříkladu v otázce - byla vakcína dostatečně otestována na dostatečném množství lidí? Autoři sice pravdivě sdělují, že klinická studie fáze III s vakcínou Comirnaty Pfizer/BioNTech začala 27. července, ale zapomínají dodat, že 3. fáze, tedy konečná fáze klinického testování, dosud probíhá a dokud bude probíhat, budou se teprve sbírat data o nežádoucích účincích. Pro představu čtenáře uvádím, že k ukončení studie vakcíny Comirnaty by mělo dojít až 2. května 2023, vakcíny Moderna 27. října 2022 a vakcíny Vaxzevria AstraZeneca 14. února 2023. Ačkoliv jsou tyto vakcíny předběžně schváleny v Evropě v souladu s čl. 14 odst. 7 Nařízení o registraci, nejedná se o registraci definitivní a není tedy bez veškerých pochyb dána bezpečnost těchto vakcín. Lékaři pomáhají Česku tvrdí, že moje očkování ochrání rizikového jedince v mém okolí. Kromě toho, že se s ohledem na možné reinfekce jedná o tvrzení dosti odvážné je třeba dodat, že očkování neochrání rizikového jedince v mém okolí více než mé předchozí onemocnění. Odborníci vystupující ve spotech očkovací kampaně jsou prezentováni jako odborníci na očkování proti covid-19. V souladu s ustanovením § 6 odst. 1 občanského zákoníku jsou povinni jednat poctivě. Takové poctivé jednání může spočívat jak v poskytování pouze správných a ověřených informací a rad, tak ve zdržení se poskytování nesprávných či neověřených informací. Za poctivé jednání pak jistě nelze považovat poskytování minimálně klamavých, ne-li vysloveně nepravdivých informací. Podle ustanovení § 2950 občanského zákoníku v případě vzniklé újmy: Ten kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti.
Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě. Rozuměj úmyslně. To je včetně úmyslu nepřímého. Věděl, že může újmu způsobit a pro takový případ s tím byl srozuměn.
Že by někdo z odborníků, účastnících se na projektu, poskytoval nesprávné informace úmyslně, se těžko dá předpokládat. Pokud by nesprávné, vadné informace pacientovi podával lékař aplikující vakcínu, týkala by se ho odpovědnost podle § 2936 občanského zákoníku, a sice: Kdo je povinen někomu něco plnit a použije při tom vadnou věc, nahradí škodu způsobenou vadnou věcí, to platí i v případech poskytnutí zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb. Pro každého, kdo poskytuje informace a rady, pak platí, že podle § 2901 občanského zákoníku každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci, nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami, má povinnost zakročit na ochranu jiného.
Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví, nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit. Fyzické osoby, kterým má být vakcína podána, jsou ovšem podle zákona č. 634/1992 Sb. o ochraně spotřebitele, jakož i podle ustanovení § 419 občanského zákoníku, zpravidla spotřebiteli a jejich klamání není dovoleno. Podle § 5 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele se za klamavou považuje obchodní praktika, pokud obsahuje věcně nesprávnou informaci a je tedy nepravdivá, což vede, nebo může vést spotřebitele k rozhodnutí ohledně koupě, které by jinak neučinil. Podle § 5 odst. 2 se může za určitých okolností považovat za klamavou i praktika obsahující pravdivou informaci.
Ustanovení § 5a pak upravuje klamavé opomenutí: O koupi vakcíny pro očkovanou osobu se jedná tehdy, je-li očkované osobě poskytovaná z veřejného zdravotního pojištění a zdánlivě je tedy zdarma. Stát je ten, kdo vakcíny nakoupil a pokouší se je takzvaně udat. Indikovaná vakcinace je jednou z nejúspěšnějších a nákladově nejefektivnějších zdravotních zásad. Vakcíny proti onemocnění covid-19 byly vyvíjeny s tím, že mají zabránit hlavně těžkým průběhům a zbytečným úmrtím. Osoby nad 65 let se na úmrtí na covid-19 podílejí z více než 90 %. Vakcíny byly tedy vyvíjeny především k jejich ochraně. S myšlenkou na ochranu křehkých a zranitelných byla vakcíně udělovaná dočasná registrace, ačkoliv klinické hodnocení nebylo, a podotýkám, že ještě dlouho nebude ukončeno. Případné dlouhodobé nežádoucí účinky nových vakcín nejsou a nemohou být známy a už jen proto by se k nim mělo přistupovat velmi obezřetně a v každém individuálním případě poměřovat přínosy a rizika. K tomu je zřejmé, že ačkoliv jsou tyto vakcíny mimořádně účinné, schopnost zabránit onemocnění a přenosu viru nemají.
Pro očkování osob, u kterých přínos nepřevažuje nad rizikem, byť hypotetickým, neexistuje racionální důvod. Od 4. června 2021 se mohou k očkování hlásit i nezletilí starší šestnácti let. Dle informace uveřejněné na stránkách Ministerstva zdravotnictví nemusí k aplikaci očkování dorazit v doprovodu zákonného zástupce. Dle této informace může sám nezletilý zájemce udělit informovaný souhlas s očkováním, přičemž souhlas nemusí být písemný, očkovací místo si ovšem písemnou formu souhlasu může vyžádat. Nejsem si jistý, jestli máme s Ministerstvem zdravotnictví stejné noty, ale v § 35 odst. 1 zákona občanského zákoníku stojí, že nezletilému pacientovi lze zamýšlené zdravotní služby poskytnout na základě jeho souhlasu, jestliže je provedení takového úkonu přiměřené jeho rozumové a volní vyspělosti odpovídající jeho věku.
Současně se v tom samém ustanovení říká, že pro vyslovení souhlasu s poskytnutím zdravotních služeb nezletilému pacientovi se použijí právní předpisy upravující svéprávnost fyzických osob. I příslušný § 95 občanského zákoníku pracuje s pojmem rozumové a volní vyspělosti odpovídající věku daného pacienta, čímž je učiněno zadost článku 6 odst. 2 Úmluvy o biomedicíně. Tato uvádí, že nezletilý, který není plně svéprávný, může v obvyklých záležitostech udělit souhlas k zákroku na svém těle také sám, je-li to přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku, ale hlavně jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo závažné následky. A to my nevíme. Za obvyklou záležitost je možné považovat, pokud se třeba čtrnáctiletý vypraví k lékaři s akutní bolestí v krku či drobným poraněním. My v případech vakcín, které jsou schváleny pouze dočasně, podmínečně nemůžeme vědět, zda se nejedná o zákrok zanechávající trvalé nebo závažné následky.
Podle mého názoru se tedy Ministerstvo zdravotnictví dopouští hrubého protiprávního jednání. Jinak písemný souhlas k zásahu do integrity se podle § 96 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku vyžaduje vždy k zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje. Těch, jejichž zdravotní stav bude očkování vyžadovat, nebude zřejmě mnoho. V zájmu důvěry ve vědu a autority je třeba poskytovat objektivní informace. Ti, co si informace předkládané vládou a různými odborníky neověří, se vrhají do zdravotního výkonu, aniž by měli možnost posoudit přínosy a rizika a kvalifikovaně se rozhodnout na základě informovaného souhlasu, jak vyžaduje zákon. Na druhé straně ti, co si informace ověřují a odhalí zřejmé nepravdy, se utvrdí v tom, že vláda a s ní spříznění odborníci s námi nejednají fér a od očkování, které je v indikovaných případech bezesporu velmi užitečné, je to často odradí. V konečném důsledku tak získávají prostor dezinformace a přibývá striktních odmítačů očkování obecně. Nezbývá než vládě gratulovat k takzvaně dobře odvedené práci.
Na závěr bych chtěl pro některé jenom připomenout, tedy mimo téma, že obstrukce byly prováděny již v rakouském parlamentu. V roce 1897 Otto Lecher obstruoval od 19 hodin večer do druhého dne do 10 hodin dopoledne, snažil se zabránit jazykovému zákonu, který nařizoval, aby se němečtí úředníci na českém území museli naučit česky. Děkuji za pozornost.
