Přes jasně a věcně položenou otázku čtenářky si odpověď dovolím poněkud rozvést. Dotaz přímo na mne (a jsem za to velmi vděčný) může mít i původ v článku pana redaktora Vaňka v Parlamentních listech z 19.1. t.r. Není nepravdivý. Rozhodně nevystihl složitost a celý obsah jednání Výboru pro zdravotnictví PS PČR. Ostatně po tříhodinovém vzrušené
ČSSD se většinou staví za požadavek lékařů z odborářské iniciativy Děkujeme, vydíráme. Kdybych já byla doktor, radši bych se starala o své místo. Odboráři, kteří mě burcují k odchodu se o flek bát nemusí, ale ne každý lékař, který dnes na truc odejde, má 100% jistotu, že později práci zase najde. Co vy na to jako doktor?
Vážený pane vicepremiére a ministře, dovolte mi stručnou písemnou interpelaci, neboť mj. jako opoziční poslanec dosud v PS PČR nevnímám přes předvolební proklamace příliš ochotu k vzájemné diskuzi mezi koalicí a opozicí.
Vážený pane premiére, dovolte mi stručnou písemnou interpelaci, neboť mj. jako opoziční poslanec dosud v PS PČR nevnímám přes předvolební proklamace příliš ochotu k vzájemné diskuzi mezi koalicí a opozicí.
Vážený pane ministře, vzhledem k tomu, že se Vaše vláda pyšní označením „rozpočtové zodpovědnosti“, uvítal bych Vaše sdělení, jakým způsobem hodlá Váš resort přispět k řešení již zřejmému nedostatku financí ve zdravotnickém systému.
ČSSD velmi citlivě a s pochopením vnímá rostoucí aktivitu lékařů v kampani "Děkujeme, odcházíme".
Tři převážně prázdninové měsíce mého "poslancování" ale ještě k definitivnímu hodnocení dojmů nestačí. Bylo by však falešné nepřiznat, že mé první zkušenosti s prací v parlamentní lavici (navíc lavici opoziční) jsou poněkud rozpačité. <span lang="CS"
