Vážený pane ministře, dámy a pánové, když jsme v prvém čtení poslouchali projev pana ministra, tak jsem zářil nadšením a musím říci, že jsem tedy pana ministra hladil po srsti, byť jenom obrazně. Od té doby uplynulo mnoho dní, bylo podáno mnoho pozměňovacích návrhů. Došlo k několika změnám.
Já bych se rád vyjádřil ke dvěma věcem. Za prvé to je Institut pro další vzdělávání lékařů, takzvaný IPVZ, v minulosti bylo základní vzdělávací centrum, jedno bylo v Praze pro lékaře, druhé bylo v Brně pro střední zdravotnický personál, a myslím, že ten systém byl dobrý. Teď nebudu hovořit o tom, jaké byly výsledky, jestli lékaři byli kvalitnější nebo sestry byly kvalitnější nebo jestli nám odcházelo více nebo méně lékařů do zahraničí. To vůbec ne. Ale myslím si, že systém výuky, způsob zkoušení, udělování atestací prvního a druhého stupně byl naprosto jasný a transparentní.
Nejsem spokojen, a tím nechci říct, že tento zákon nepodpořím, to v žádném případě, s § 2, kde jaksi tato instituce není vyjmenovaná a je to formulováno jakýmsi vágním způsobem - bude to právnická osoba. S tím mám problém, protože po roce 2006, a já se obávám, že mnoho lidí z tohoto období se pomalu a jistě vrací na Ministerstvo zdravotnictví, bylo jaksi doporučeno, že IPVZ nebude a že se to bude vzdělávat na základě nějaké soukromé organizace - teď nebudu říkat dohady, kdo to měl vést. Já jsem stále přesvědčen o tom, že v zákoně by měla být formulace IPVZ jakožto vzdělávací centrum. A teď je jedno, jestli to bude příspěvková organizace nebo to bude obecně prospěšná společnost, ale tato formulace by tam měla být. Pokud ovšem nebude jaksi dohoda, a to bohužel je věc koaličních poslanců, tak se s tím prostě smířím, ale už nebudu tak nadšeně plédovat pro pana ministra.
Druhá věc je věc taxativního vyjmenování oboru. Pokud si vzpomínám, tak jsem zde hovořil o tom, že původní návrh specializačních oborů se mi líbil, že jich bylo podstatně méně a že jsem doporučoval, že bych si dokázal představit ještě pracovní lékařství. Tady ještě musím říct, že za nikoho nikdy nelobbuji, nikdo mě nepřesvědčí, nikdo mě neuplatí, to v žádném případě, ale stále považuji pracovní lékařství za velmi důležitý obor. Je to v podstatě obor, který spojuje jak medicínu preventivní, tak medicínu kurativní a k tomu ještě i administrativní. A samozřejmě jsem jednal s mnoha koaličními poslanci - říkali: nemáme s tím problém, ale v novém seznamu prostě není. Já dokážu své názory změnit a zcela veřejně to řeknu a přiznám se. Já jsem ve svém projevu v prvém čtení také říkal, že si myslím, že má být pediatrie jedna. Já jsem svůj názor změnil, myslím si, že pediatrie, která je nemocniční, může být klidně i ambulantní, takže v tomto svůj názor měním. Podporuji zde kolegu, který hovořil přede mnou. A myslím si, že když jsme byli schopni dát do seznamu takzvanou maxilofaciální chirurgii a nedáme tam ani zmínku o dětském lékařství pro děti a dorost jakožto ambulantní složku, tak se na mě nezlobte, ale já tu medicínu nedělám dlouho, jenom 52 let, ale stále nevím, a byl bych rád, kdyby mě někdo vysvětlil, co to maxilofaciální chirurgie je, kolik to dělá lékařů a jestli nejsme schopni ve fakultních nemocnicích a v jiných nemocnicích, kde máme specializovaná pracoviště, si s takovýmito úrazy poradit.
Toto jsou mé změny, ke kterým jsem došel, ale samozřejmě nakonec musím říct i to, co zde říkali kolegové, že je dobře, že tento zákon je připraven a budu rád, když tento zákon bude schválen a přijat, abychom nemuseli čelit argumentu lékařů, že protože je špatné vzdělávání, tak odchází do zahraničí. Oni tam neodchází kvůli vzdělávání, oni tam odchází pouze jenom kvůli finančnímu zajištění. Já vám děkuji za pozornost.
