„Z průběhu setkání s Davídkem máme radost, protože skončilo objetím a David si podle všeho pamatuje i na češtinu, která byla jeho rodným jazykem. Navíc dal jasně před pěstouny najevo, že mu s mámou bylo dobře," říká Dora Boková, právní zástupkyně matky.

„Budu teď Evu muset naučit hrát šachy, protože David si je s ní chce zahrát. Nerozumíme ale důvodům, proč se Eva nesměla potkat s Denisem. Barnevern schůzku neumožnil a popřel tím všechna svá dřívější tvrzení,“ doplňuje Pavel Hasenkopf, další z právních zástupců, a shrnuje dřívější sdělení norské sociální služby:

„Na schůzce 20. ledna, kterou máme zdokumentovanou, si úředníci kladli společné setkání s oběma dětmi jako podmínku. Matka na ni pochopitelně ráda přistoupila. Před týdnem jsme se dozvěděli, že schůzka proběhne, ale odděleně. A v pátek přivezli pouze Davida. Naposledy se přitom maminka s dětmi směla potkat 27. března loňského roku. Nikdo z nás pochopitelně ani netuší, co starší z dětí říká nebo požaduje, nebo co mu říkají lidé kolem něj.“

Pavel Hasenkopf v této souvislosti upozorňuje, že Norsko stále neodpovědělo na zásadní otázku, proč děti vůbec zůstávají u pěstounů a co má Eva Michaláková udělat pro to, aby se mohly vrátit domů.

„Na schůzce 20. ledna jsme se pouze dozvěděli, že sociální pracovníci nejsou na tento dotaz připraveni,“ dodává Hasenkopf. Připomíná, že Eva Michaláková se od prvotních obvinění dávno očistila nebo dokonce ani nebyla vyšetřována a dnes pracuje ve školce a pečuje o pětiletou dceru svého přítele.

"Nejnověji jsme znepokojeni čerstvou zprávou, že místní Barnevern v Nedre-Eiker nereaguje na žádost norské advokátky, aby mohla nahlížet do spisu, přestože je k tomu řádně zmocněna," dodává advokátka Hana Kuncová, která v uplynulých týdnech doplnila  stávající tým českých právníků.

Situaci za petiční výbor komentuje i poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09): „Potvrzuje se, že norský Barnevern nemá zájem na sloučení rodiny, ale že naopak svými kroky bez zjevných důvodů systematicky vzdaluje děti od vlastní mámy a nyní nově i od sebe navzájem. V tomto případě navíc děti s českým občanstvím. Sílící kritika Norska i z dalších států, naposledy z Litvy, přitom napovídá, že nejde o individuální selhání sociální služby v případě jedné rodiny, ale o standardní postup, který Norsko vůči rodinám používá. Není pravda, že nízká frekvence setkání je výjimečná a souvisí se závažností případů. I podle samotných norských právníků jde o naprostý standard.“ Chalánková se také domnívá, že za zvýšenými bezpečnostními opatřeními, které schůzku doprovázely, může být i neúspěšný útěk litevské rodiny zpět do Litvy, který se odehrál na konci lednu tohoto roku.