Pane předsedo, milé dámy a vážení pánové, já bych jenom pár slov k tomu našemu Senátem vrácenému návrhu zákona podle senátního tisku 76, zákon č. 329/2011, o poskytování dávek osobám se zdravotním pojištěním, uvedl k tomu vyčerpávajícímu přehledu, který pan poslanec Kaňkovský uváděl. Ze 75 senátorů 28. dubna... ze 75 senátorů a senátorek bylo pro pozměňovací návrh, náš pozměňovací návrh, 68 osob, 7 se zdrželo, proti nebyl nikdo.

V podstatě to vychází z nové definice, kdy vypouštíme takové to pro nás diskriminační určení ohledně projevů agrese, čili autoagrese nebo heteroagrese. Z mého pohledu tam jde o to, že se vynechávají nemocní, kteří mají i jiné projevy než autoagrese nebo heteroagrese, a přesto v té městské hromadné dopravě nebo ve vlaku může být jejich přítomnost velmi nepříjemná pro všechny tři strany, jak pro ty nemocné, tak pro ty pečovatele a lidi, kteří je doprovází a jsou vystaveni tomu denodennímu tlaku péče o takové osoby, tak i pro cestující.

Jsou to ty stavy obtížně usměrnitelné úzkosti, poruchy chování v rámci mentální retardace, která často doprovází nebo může doprovázet tu poruchu spektra a nebo nekontrolovatelné akustické projevy, doteky ostatních atd.

Čili já osobně jsem použil u obhajoby toho pozměňovacího návrhu takový výraz: Jestliže tam máme danou v zákonu autoagresi nebo heteroagresi, to jsou prostě označení, která mohou vést až k diskriminačně laděnému vzniku určité poruchy autonomního spektra. Čili PAS fobii.

Ten původní návrh brání i osobám, které se starají o takové nemocné, k té nezbytné podpoře. Co se týče neúměrné finanční zátěže, tam prostě nemusí být uvedeno, tam může být ta naše definice, protože tam nemusí být uvedena autoagrese či heteroagrese, ale může tam být právě ta naše definice, protože nižší zákonná norma může umožnit - a myslím si, že by to bylo daleko, daleko vhodnější - umožnit použití nižších, použití mezinárodně uznávaných standardů, ať je to DSM-5, to je teď mezinárodně akceptovaný manuál, který rozlišuje tři stupně péče, Das Es (?), který hodnotí míru postižení velmi podrobně ve čtyřech oblastech života, a WHODAS 2.0, který navrhuje nový diagnostický manuál. Čili posudkoví lékaři by měli na základě nižší zákonné normy dost možností, aby si vytvořili systém, který by vyhovoval.

Potom si myslíme, že velmi nepříjemná podmínka je tam jaksi zavedené léčby, Protože to je zase krok zpět z toho našeho pohledu, protože to může být interpretováno zúženě jako psychiatrická medikace a tou cestou psychiatrie v současné době opravdu jenom touto cestou nejde. Takže proto navrhujeme podmínku zrušit. K těm financím: v databázi posudkové služby z roku 2018, to je jediná veřejně známá databáze, je mapa autismu třetího a čtvrtého stupně. Tam je 3 356 osob, čili v žádném případě to není těch pět tisíc, to je prostě nadsazené číslo, anebo to vychází z nějakých dat, která má k dispozici Ministerstvo práce a socialistických věcí. Z nich se dá očekávat, že někteří dávku mají, další třeba nebudou vykazovat projevy náročné na péči a už auto mají nebo nemají řidičák, čili opravdu se ten počet sníží na počet udaných tady kolegou Kaňkovským.

Takže ještě úplně závěrem, že nelze snižovat v relativním nastavení kritérií pro výběr uchazečů, ale mělo by se jednat o spravedlivé nastavení výše poskytovaných dávek tak, aby vyšlo na ty, kdo na to mají nárok, na všechny stejně. Děkuji mockrát za pozornost.