Pracuji s nejmenšími dětmi jako pediatr 28 let. Vím, že těsnější kontakt s maminkou vede ke zvětšení objemu bílé hmoty mozkové, k lepším kognitivně behaviorálním funkcím. Obrovským a nezpochybnitelným argumentem je teorie emotivní vazby, tak jak ji v padesátých letech obsáhle popsal John Bolwby. A těm zvídavým doporučuji jedinečnou knihu Františka Koukolíka Před úsvitem, po ránu.
Na osvícených novorozeneckých odděleních se dělá mnoho pro to, aby dítě mělo dostatečný přístup k mateřské lásce. Po porodu vás nikdo nebude od dětí oddělovat násilím, nabídnou vám těsný kontakt „skin to skin“. Podpoří kojení, navštěvovat můžete dítě i v inkubátoru kdykoliv. Proč by tato nezpochybnitelná praxe měla být ve dvou letech rušena proto, aby maminka mohla do práce?
Tzv. mateřská dovolená je v České republice jedna z nejdelších. Praxe myslím není špatná, a protože si někdo potřebuje zdůvodnit svůj odchod od dítěte, vytváří pak dojem, že dát dítě do školky je správné. Relativizace vztahu rodičů s dítětem je dalším ze špatných kroků ke ztrátě našich dětí.
Díky zvráceným představám devadesátých let došlo k zafixování hlouposti, která tvrdí, že o peníze jde až v první řadě. V tomto případě je ale jiná věc pravdou. V první řadě jde o zdravý vývoj našich dětí. Když budou mít šťastné dětství blízko maminky, budeme mít i my šťastné stáří. Nebudeme jim překážet. Tak jako nyní naše děti nepřekáží nám. Počkejme alespoň ten jeden rok do obecně uznávané hranice tří let. Je to jen rok… nic nám neuteče.