Děkuji za slovo. Vím, že bychom se měli bavit o financích, o penězích, ale přece mi to jenom nedá v té faktické. Pane ministře, tak jak vy jste poděkoval všem zdravotníkům, já vám taky musím poděkovat. Poděkovat, protože vy jste ten, který neustále, mluvíte o tom, že by se přece jenom ta transformace záchranek měla dokončit. Pokud by se vám to povedlo, aby opravdu záchranné služby v naší republice nebyly čtrnáctkrát, jinak, ale byly státní, ušetříte obrovské peníze. A nespokojenost těch lidí napříč republikou, z každé té záchranky totiž se cítí být podvedeni, protože někde mají peníze takové, někde vybavení jinačí. Tohle, kdyby se vám povedlo, tak vám záchranáři zatleskají.
A já nechci mluvit o tom, že peněz je málo, vždycky bude peněz málo. Vy to víte, ve zdravotnictví všichni chceme být zdraví. Ale to, že do prevence teď máme, jako máme, vy jste říkal: Vy, členové správní rady, hodně hlídejte fond prevence, ať ti lidi chodí. No jo, ale víte, lidi na prevenci většinou chodí, když je jim jakžtakž dobře, když vidí smysl života, když chtějí být na tom světě dlouho a chtějí se radovat, tak myslí i na tu svou budoucnost.
Jenže teď je ta situace v naší republice docela taková ponurá. A vy sám víte, i během covidu na prevence nechodili. A ani teď pravděpodobně moc chodit nebudou. Ono totiž není, není plný personál, není ta motivace. Je potřeba aspoň na tu kurativu. Lidé, kteří, ti dělníci medicíny, sestřičky, oni, ony dneska padají na ústa. Na urgentních příjmech bych vám přál vidět, jak oni vypadají, čili peněz vždycky bude málo. Ale prosím, já vám děkuji aspoň za tu záchranku. Myslete na to, já vám fandím. Rád vám s tím pomůžu, pokud budete o to stát.
