Ta první byla, nakolik detailně je informován o záměru výstavby nové nemocnice v Malenovicích a zda může potvrdit veřejné výroky hejtmana, že existuje nějaký příslib financí na její vybudování ze strany státu. Odpověď zněla, že samozřejmě, že ne, neboť jde o nemocnici krajskou a nikoliv státní a že to by si mohl vzpomenout kde kdo, že chce stavět nemocnici a chtít peníze od státu. Sám má na investice do státních zařízení málo peněz, jen něco přes miliardu, takže označil takový požadavek za mimo realitu.

Můj druhý dotaz zněl, jestli si je stát vědom rizik, pokud by se ukázalo, že model supernemocnice nejde provozně ufinancovat a k takovému zjištění by došlo až po té, co by se projekt supernemocnice rozběhl. Zda by stát poskytl garanci, že by v takovém případě zasáhl. Odpovědí bylo, že nikoliv. Máme decetralizované zdravotnictví, takže stát se jakékoliv odpovědnosti za organizaci krajského zdravotnictví necítí odpovědný. Jinými slovy, dělejte si co chcete, jaké si to uděláte, takové to máte.

Co z toho plyne pro nás? Dost zásadní věc. Když se celý koncept zcentralizované péče a supernemocnice zbortí jak domeček z karet, zachráncem krajského zdravotnictví stát nebude. Kdo jím bude? Třeba Penta, Agel nebo ještě někdo jiný? Státu, který reprezentuje ministr Adam Vojtěch je to jedno. Doufám, že si krajští zastupitelé uvědomují důsledky svého hlasování pro budoucnost zdravotní péče. Standardně by investiční akce takového rozsahu a dopadu měla projít opravdu pečlivou a podrobnou přípravou, širokou odbornou medicínskou a ekonomickou oponenturou, ne překotně, v časovém presu. Bez tlaků a politického zadání v duchu povelu “narušitel nesmí projít”. Zastupitelé rozhodují velmi pravděpodobně o budoucí privatizaci krajského zdravotnictví. A toto musí vědět i jejich voliči.