S čím ale nemohu souhlasit a myslím si, že to je cesta špatným směrem, přinejmenším alespoň v této době, kdy ještě nemáme ty správné technologie, je elektromobilita a tempo, o které se pokoušíme při jejím zavádění.

Nedávno jsem měl možnost, v rámci projednávání materiálů na půdě Senátu, se seznámit se studií, která porovnávala uhlíkovou stopu určitého modelu automobilu ve variantách: benzín, hybrid, elektro. Tato studie neporovnávala uhlíkovou stopu automobilů jen při provozu, ale také uhlíkovou stopu jejich výroby.

Studie ukázala, že elektromobil sice při provozu nemá žádnou nebo jen minimální uhlíkovou stopu, ale jeho výroba je, co se týče uhlíkové stopy, naopak velmi agresivní. Výroba tohoto modelu znamenala produkci cca 18 tun CO2, oproti 6 tunám u tradičního benzínového vozu. Což znamenalo, že benzínový vůz by musel ujet vzdálenost 274 000 km, aby v součtu výroba a provoz zanechal stejnou uhlíkovou stopu, jako výroba elektromobilu. Nemluvě o tom, že dobíjení dnešních elektromobilů je většinou elektřinou, která je zatím stále z neekologických elektráren.

To, co mě ve veřejné diskuzi velmi chybí, je diskuze o snižování spotřeby obecně. Tím myslím tlak na to, abychom snížili naši spotřebu všeho, tedy veškerého spotřebního zboží. Myslím si, že obecně spotřebováváme ve svých životech obrovské množství věcí, které třeba ani tolik nepotřebujeme.