dovolte, abych se za klub KDU-ČSL také vyjádřil k současné situaci ve zdravotnictví v České republice. Podle předpokladu jsme slyšeli na úvod, jak na této dnešní schůzi, tak na té minulé pozitivní výčet pana ministra o tom, co se ve zdravotnictví v poslední době podařilo. Já to nechci nijak rozporovat, nicméně to, co bych už rozporovat chtěl, je opakované konstatování v médiích, že české zdravotnictví je ve velmi dobré kondici, dokonce zaznělo někdy i, že nebylo v lepší kondici. Teď nechci brát pana ministra za slovo, ale podobná vyjádření se v médiích v poslední době objevila. Já rozhodně nepatřím k těm a kdo mě zná, tak to ví, kdo by chtěl nějak katastroficky mluvit o českém zdravotnictví. Já jsem přesvědčený o tom, že české zdravotnictví navzdory řadě problémů poskytuje vysoce kvalitní zdravotní péči, ale je potřeba si říci proč. To, že máme v tuto chvíli kvalitní zdravotní péči není zásluhou nás, politiků. Je to zásluhou toho, že tady máme obětavé, entuziasmem naplněné zdravotníky, kteří navzdory obrovské míře přesčasů a navzdory obrovské míře přetížení stále ještě ten entuziasmus a obětavost a velkou zodpovědnost v sobě mají. Takže to je ta jedna stránka.
Ta druhá stránka je, a ještě bych k tomu řekl tolik, že zdravotníci samozřejmě mají nějakou trpělivost. Oni už toho za poslední desetiletí zažili opravdu hodně, ale myslím si, že není možné hazardovat s tou jejich mírou a tak jak se bavíme o tom, kolik nám jich dnes chybí, tak je potřeba pečovat o ty, kteří nám v tom zdravotnictví ještě zůstávají. Já bych jim chtěl poděkovat. Už to tady dneska zaznělo a myslím si, že se sluší to zopakovat. Ano, milí zdravotníci, já vám děkuji, ale protože jsem sám taky zdravotník, ale protože vidím, že skutečně ta vaše práce je v tuto chvíli velmi obtížná právě kvůli té míře přetížení.
Pan ministr Vojtěch nás opakovaně ujišťuje, že české zdravotnictví velmi dobře šlape, že šlape, jak dobře namazaný stroj a určitě není všechno v českém zdravotnictví špatně. Už jsem to tady zmiňoval. Skutečně máme tady kvalitní nemocnice, máme tady i kvalitní terénní péči, ale máme tady také problémy, o kterých se moc v tom mediálním prostoru nemluví, nebo se o nich mluví pouze občasně. A já si myslím, že není možné, abychom veřejnosti říkali polopravdy, nebo abychom veřejnost nějakým způsobem chlácholili. Já bych se tady chtěl bavit nejen o té současnosti, ale o tom, co nás může čekat v těch následujících letech. A jestliže se dnes bavíme o tom, že máme veliký personální nedostatek v našich nemocnicích a netýká se to jen těch malých regionálních nemocnic, týká se to i řady okresních, velkých nemocnic a týká se to i klinik. Tak jestliže tento problém máme, tak ho nemůžeme zastírat. Musíme skutečně i veřejnosti říci, že tady existuje určité ohrožení směrem do budoucna a že je na nás, politicích, abychom hledali účinná opatření, jak ta rizika minimalizovat. Je potřeba korektně říci, že s nedostatkem zdravotnického personálu se nepotýká jenom Česká republika. To znamená, to nepadá jenom na hlavu pana ministra nebo vlády nebo nás všech politiků. Ale je potřeba si také říci, že řada států s tím bojuje jiným způsobem než u nás. A jestliže se tady dneska bavíme o tom, že došlo k navýšení platů ve zdravotnictví, tak je to samozřejmě dobře. Já oceňuji i to, že v těch minulých letech došlo opakovaně k navýšení jak pro lékaře a co bych ještě zdůraznil, tak v posledních letech i pro zdravotní sestry a další zdravotnický personál. To je samozřejmě velmi dobře. Ale pokud se bavíme se zdravotníky, co je v tuto chvíli trápí, tak je potřeba si říci, že oni už dneska nezmiňují zdaleka jenom ty platy. A jestliže se bavíme s mladými lékaři, kteří už dnes pracují v Německu, v Rakousku, ve Velké Británii a ptáme se jich, za jakých okolností by se byli ochotni vrátit, tak samozřejmě řeknou, no, já si tady vydělám dvakrát tolik, ale to, co zmiňují naprosto zásadně, je chaotický systém vzdělávání, a to jak v té pregraduální, tak v té postgraduální oblasti.
Také víme, že jsme se tady tím zabývali v minulém volebním období, že jsme novelizovali zákon o vzdělávání lékařů i o vzdělávání ostatních zdravotnických profesí. Bohužel to narazilo na některé problémy s prováděcími předpisy a tak jak dnes můžeme pozorovat situaci v některých nemocnicích, tak se ta situace v praxi nijak výrazně nezlepšila. A to je věc, které bychom se měli intenzivně věnovat, protože to je ten impuls pro ty zdravotníky, jak lékaře, tak zdravotní sestry a další profese, že nám na tom záleží a že jim chceme zlepšit podmínky v jejich vzdělávání.
A tady bych se zmínil ještě o jedné specifické věci, o které se příliš nebavíme, ale která podle mého názoru je v tomto směru zásadní. Jestliže dneska na něco narážíme v oblasti postgraduálního vzdělávání, tak je to na některých odděleních až kritický nedostatek školitelů. To znamená, my jsme v tuto chvíli podpořili mladé lékaře a to je velmi velmi dobře. Já za to pana ministra oceňuji. Ale my nedokážeme v tuto chvíli pracovat s těmi školiteli. Představte si průměrné interní oddělení v okresní nemocnici, které má 25 lékařů. Z těch 25 lékařů v tuto chvíli je vesměs zhruba pět až sedm plně kvalifikovaných. Někteří z nich jsou v důchodovém věku. A tito lékaři musí obsáhnout veškerou klinickou práci, to znamená pracují na jednotce intenzivní péče, v poradnách, dělají konsiliární službu a do toho se mají věnovat vedení jednotlivých stanic a mají se věnovat školení mladých lékařů. V tuto chvíli je frustrace a ztráta právě toho jinak všudypřítomného entuziasmu u těchto školitelů obrovská. Mnozí samozřejmě uvažují o tom, že odejdou do terénu. Pokud se někde uvolní privátní ambulance, je pro ně mnohem jednodušší, odejít do privátní ambulance a tu zodpovědnost nejenom za tu klinickou práci, ale i za ty mladé školence předat někomu jinému. Jenže on bohužel nikdo jiný na těch odděleních už není.
Já už jsem to zmiňoval nedávno na tiskové konferenci. V červnu 2017 všichni přednostové interních klinik a interních oddělení z celé České republiky adresovali otevřený dopis tehdejšímu ministru zdravotnictví o krizové situaci na interních odděleních napříč Českou republikou a upozorňovali na to, že pokud nedojde urychleně právě ke změnám ve školení těch mladých lékařů, nebudou podpořeni školitelé a nebudou provedeny další systémové kroky, tak reálně hrozí uzavírání některých interních oddělení, nebo minimálně některých stanic. A je potřeba říci, že za ty dva roky, které už jsou v gesci tohoto pana ministra, se toho zas až tolik nestalo. Zase nechci pana ministra tady nějak planě kritizovat. Vím, že projevuje snahu v řadě oblastí, ale jestli je něco skutečně extrémně důležité, tak je to řešení personálního nedostatku jak v nemocnicích, tak i v terénu.
Výrazným způsobem se nám rozevírají nůžky mezi dostupností zdravotní péče v regionech a ve velkých aglomeracích. Já jsem z venkovského kraje, já se za to nestydím, Vysočina je venkovský kraj a už dneska máme obrovský problém se zajištěním některých typů specializované péče. A není to ta super specializovaná péče. Je to péče typu revmatolog, dětský psychiatr, dětský neurolog, ale i dospělý neurolog a některé další odbornosti.
Pacienti čekají na vyšetření v těchto odbornostech řadu týdnů a třeba u dětského psychiatra je to půl roku. Revmatolog. Já jsem ortoped, tzn. já pro řadu svých pacientů potřebuji zajistit revmatologické vyšetření - v okrese Havlíčkův Brod, ve kterém pracuji v nemocnici, už tři roky není obsazeno místo revmatologa. Zdravotní pojišťovny opakovaně vypsaly výběrové řízení, žádný revmatolog se nepřihlásil. Odesíláme pacienty, a často mladé pacienty, s podezřením na revmatologické onemocnění do Brna, do Prahy - čekací doby šest měsíců. A jestliže se tady bavíme o tom, že jsme zlepšili dostupnost biologické léčby např. pro pacienty s revmatologickými onemocněními, tak jak se tito pacienti k té péči mají dostat, když ji dostanou s obrovským zpožděním. Podobné je to i s některými jinými onemocněními. To znamená, skutečně je potřeba se problému personálního nedostatku jak v nemocnicích, tak v terénu intenzivně věnovat. Já vím, že to není jednoduchá záležitost, a také vím, že nemá pan ministr kouzelný prsten, kterým by byl schopen tento problém vyřešit okamžitě. Ale ono to souvisí i s těmi všudypřítomnými finančními prostředky.
Tady zaznělo, že po tlaku odborů a po tlaku KSČM došlo k navýšení do úhradové vyhlášky o dalších 4,9 miliardy korun. Já tento krok určitě velmi oceňuji, jenom bych směrem ke kolegyním z KSČM chtěl říci, že to zdaleka nebyla jenom KSČM, která tento problém otevírala. S krizovým štábem jsme jednali, myslím, zástupci všech poslaneckých klubů v této Sněmovně, ale je dobře, že k tomuto kroku dochází. Ale to je pouze krátkodobý efekt. My potřebujeme systémové změny ve veřejném zdravotním pojištění.
A tady bych se chtěl zeptat pana ministra. Jsme v polovině volebního období a všichni víme, že stávající zákon č. 48/1997 byl koncipován pouze jako provizorní zákon. Takže bych se chtěl pana ministra zeptat, zda je schopen v tuto chvíli garantovat, že představí věcný záměr nového zákona o veřejném zdravotním pojištění a že představí systémové změny ve financování zdravotní péče z dlouhodobého hlediska. Protože my v tuto chvíli ještě dožíváme roky hojnosti. To znamená, v tuto chvíli dofinancovat 4,9 miliardy do úhradové vyhlášky je možné, ale všichni víme, že přijdou léta hubenější, že recese prostě přijde. My nevíme, kdy přesně, nevíme, jak bude hluboká, nevíme, jak bude dlouho trvat. Ale v každém případě to veřejné zdravotní pojištění ohrozí. A my potřebujeme vědět, jak narůstající náklady jednotlivých zdravotnických činností budeme hradit.
A tady je potřeba si uvědomit, že my se bavíme pouze o platech. Já jako bývalý ředitel nemocnice mohu říci, že skutečně ty platy a ohodnocení personálu vidím jako zásadní. Ale v posledních letech došlo i ke zvýšení jiných nákladových položek. Výrazným způsobem, zvlášť nemocnicím, vzrostly náklady na energie. Výrazným způsobem vzrostly náklady na potraviny a některé léčivé přípravky. A to všechno se v těch úhradových mechanismech dostatečně neodráží. To znamená, my nepotřebujeme navýšit pouze na platy, ale my potřebujeme těm zdravotnickým zařízením nahradit i ty další náklady, a to už se vůbec nebavím o potřebných investicích. Pan ministr si nechal udělat rozbor, kolik potřebují jenom přímo řízené organizace zafinancovat do investic. Všichni víme, jak vypadají některé pražské nemocnice z hlediska - teď myslím hlavně stavebního - ty jsou dlouhodobě, dlouhodobě podfinancované. A bavíme se někde kolem 70 miliard, které potřebujeme v poměrně krátkém horizontu do přímo řízených organizací dát. A kdybychom neměli možnost financovat některé investice z evropských fondů, což se stalo zejména v krajích, tak si nechci představit, jak by vypadaly i některé kraji zřizované nemocnice.
Vážený pane ministře, asi bych mohl mluvit o tom, jak to v současné době v praxi vypadá se zdravotnictvím ještě dlouho, ale řada toho tady zazněla už od mých kolegů, nechci nějakým způsobem tu diskusi protahovat. V každém případě bych vás chtěl vyzvat, požádat vás i celou vládu, abyste problematice zdravotnictví věnovali opravdu maximální pozornost. Je málokterá oblast lidského života, která zasahuje v podstatě v průběhu života do osudů každého z nás. Každý z nás v nějaké etapě života zdravotní péči potřebujeme. Občané věnují pozornosti tomu, co se děje ve zdravotnictví, ve velké míře. A je na nás politicích, abychom jim dali jistotu, že zdravotní péče tak, jak jsem o ní hovořil na začátku, že ji považuji za velmi kvalitní, tak aby nám zůstala i pro další roky a aby nám zůstala i pro naše děti.
Zmíním se ještě o jedné oblasti, už to tady také v diskusi zaznělo. My jsme stále ještě nedokázali srovnat úhrady v jednotlivých regionech, stále jsme nedokázali narovnat úhrady pro různé typy zdravotnických zařízení. Několik roků se tady mluví o projektu DRG restart. Opět jsme to slyšeli na začátku volebního období, že už je to otázka roku, roku a půl, kdy DRG restart vejde v praxi. A já bych se chtěl pana ministra zeptat, jestli už v tuto chvíli ví nějaký konkrétní termín, kdy skutečně DRG restart bude plně v praxi a kdy skutečně dojde k narovnání nebo alespoň sblížení úhrad za srovnatelné zdravotní výkony.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, pevně věřím, že se dokážeme i v rámci navržených usnesení shodnout na tom, že zdravotnictví je oblast, které je potřeba tady v Poslanecké sněmovně, ale i v dalších orgánech věnovat velkou pozornost. Naši občané si to zaslouží, protože skutečně zdravotnictví je pro ně jednou ze stabilit jejich života. A já pevně věřím, že tady dokážeme i trošku otupit ty naše politické hroty mezi sebou a že se dokážeme na těch systémových změnách, které by asi měly jít více napříč politickým spektrem, do budoucna dohodnout.
Děkuji vám za pozornost.
