Vážený pane předsedající, vážené paní senátorky a senátoři, jak tady bylo citováno, jsem jeden z těch, kteří nehlasovali pro tento zákon, protože velmi dobře znám fígle, jaké dokáže dělat současný ministr financí i jeho předchůdce z dob minulých. Rád bych vás všechny upozornil, o čem tady dnes budeme hlasovat. Nehlasujeme o tom, žen pomáháme odborářům, ale o tom, že vypustíme určitou část z paragrafu, osoby, které jsou v pracovně právním nebo obdobném vztahu k plátci. Celý § 36 a) je zvláštní. Základem daně je cena obvyklá. Bude tam asi dopočítávání a plátce je povinen krátit nárok zaměstnanců. Celá záležitost se netýká pouze odborářů nebo železničářů, jde o všechny zaměstnance i zaměstnavatele v ČR. Ať chcete nebo ne, určitým způsobem každý zaměstnavatel nějaký tzv. benefit poskytuje a je pravda, že mnoho zaměstnanců o tom ani neví. Je mi velmi divné, že ODS zde stojí i proti zaměstnavatelům, místo toho, aby stála na jejich straně.
Pokud se jedná o železničáře, neodpustím si tady poznámku, že se někdy zdá, že se na železnici stávkuje i v zimě. Mnozí z nás to znají, poznal jsem to ze své zkušenosti, když jsem po dlouhé době jel v zimě vlakem. To ale nemývá nic společného s tím, co tady nyní projednáváme. Je to pouze zástupný problém. Je zde legitimní otázka, proč jsme se rozhodli zrovna pro jednu ze dvou variant, protože EU nám totiž nic nepřikazovala, a my jsme se dobrovolně rozhodli, bohužel, podle mne, pro horší variantu, a to v době krize zatížit zaměstnance i zaměstnavatele.
Je otázkou, proč odboráři – jsem rád, že se probudili, teprve nyní probudili jako medvědi ze zimního spánku a oprávněně začínají bojovat za práva, a to nejen svých zaměstnanců, ale i svých zaměstnavatelů, protože vědí, jaké dopady to v konečném důsledku může mít i pro ně. Jsem rád, že se mnozí zaměstnanci konečně začínají ztotožňovat sem zájmy své firmy. V době krize, která tady je, vychvalovaní experti Janota a Kalousek – neodpustím si poznámku, že bych chtěl připomenout, jak byl koncipován rozpočet na rok 2009, kdy z deficitu třicet miliard to vylétlo skoro na 230; o snížení DPH ani nemluvím, jak nás tady jeden i druhý ministr přesvědčovali, že to nebude tak razantní – se nás všechny snaží co nejvíce ždímat, aby měli na své skryté rezervy, na své čachry a podivné arbitráže. Navíc se dá finančním úřadům obrovský bič na zaměstnavatele i občany – zaměstnance. Každý finanční úřad si to bude dělat podle svého, bude si stanovovat svou cenu obvyklou. Jednoduše řečeno – jde o další daňové zatížení nás všech, jak zaměstnavatelů, tak zaměstnanců.
A vůbec ty dva experty nezajímá, že v konečném důsledku to může znamenat to, čeho se obáváme. Další růst nezaměstnanosti a zvýšení propadu odvodů od zaměstnanců i zaměstnavatelů, zaměstnanci půjdou na úřady práce, zaměstnavatelé omezí nebo skončí své podnikání. A efekt bude daleko horší, než možná jedna miliarda, která by se měla vybrat. A co se takhle raději zaměřit na ČEZ, RWE nebo podivné nákupy na ministerstvu obrany nebo vnitra. Ta jedna miliarda by do rozpočtu určitě přišla rychleji a efektivněji. Je ale zajímavé, mimochodem bych se toho chtěl dotknout, že v rozpočtu proslavená jedna miliarda, jak jsme se dnes dočetli v Mladé frontě, s tou se nikde v rozpočtu nepočítá. Jak je to možné? Jde tedy o další kouzla zázračného Janoty a jeho zvláštních, podivných a proslavených triků s Kalouskem za zády? Je to otázka pro nás pro všechny.
Je to i otázka o tom, co tady zaznělo, jak vychvalovaná Fischerova vláda s velkou popularitou se tak konečně dostala do toho správného světla. Nezapomínejme ale, že část vlády tady jmenovala i ODS a je to i obraz současné dolní komory Parlamentu České republiky, kdybych se chtěl vrátit ke stavu legislativní nouze. Není to jenom otázka pro ČSSD, je to i otázka pro ODS a zelené. Chaos, zmatky, legislativní zmetky, které nám jdou z dolní komory Parlamentu, korupce, nejasné zákony, podivné rozdělování dotací, evropských peněz, prakticky žádná kontrola – to všechno ukazuje na to, že i Ministerstvo financí je jedním z velkých zdrojů současné korupce v České republice a že se některými svými kroky snaží tento nezpochybnitelný fakt zakrýt. Volby by měly rozhodnout o tom, co si občané České republiky přejí. Ostatně občané rozhodli i o tom, kdo z nás tady sedí a kdo z nás tady bude sedět. Našimi voliči jsou zaměstnanci i zaměstnavatelé, a proto je naší povinností, nás všech, jim v této těžké době krize, která podle těch dvou jmenovaných expertů nikdy neměla přijít, jim pomoci. Já jsem na to připraven. A současná krize je podle mého názoru i takový případ, jaký zde citovala kolegyně Paukrtová. Proto vás tady vyzývám od tohoto stolku, abyste se zamysleli nad tím, jestli to je pomoc jenom těm železničářům, jenom odborům anebo jestli jde o pomoc všem zaměstnavatelům a všem zaměstnancům. Děkuji.
