Ve čtvrtek 8. ledna prohlásil premiér Ukrajiny Jaceňuk na oficiální návštěvě Berlína, že SSSR provedl invazi na Ukrajinu a do Německa v roce 1944 a 1945 a nikdo se proti tomu neohradil. Kam jsme to až došli a kdy to vlastně začalo?
Události posledních týdnů nyní fackují tváře nás všech hanebnými událostmi. Fašistický režim na Ukrajině je podporován Evropou, která mlčí, když na východě znovu vraždí civilisty včetně dětí, mlčí, když ukrajinský fašistický premiér symbolicky v Německu hanobí hrdinství země, která Evropu zachránila. A bude mlčet i po té, co nyní polský ministr zahraničí v hanobení pokračoval, otevřeně lhal o Ukrajincích osvobozujících Osvětim, i když ještě stále každý ví, že symbol nacistické vraždící mašinérie Auschwitz osvobodila sovětská Rudá armáda, v níž se nikdy nehledělo na etnickou příslušnost jejích vojáků.
Vrcholem ponížení Ruska mělo být nepozvání prezidenta země-osvoboditelky na oslavy 70. výročí osvobození nacistického koncentračního tábora. Ponížení se skutečně podařilo. Ponížena ale nebyla památka sovětských hrdinů, kterou ponížit ani nelze. Nýbrž ponížen byl zdravý rozum, víra v dobro a láska ke všem lidem bez rozdílu – všechny ty hodnoty, které stály proti fašismu a nacismu a které jsme zavázáni ctít. Tyto hodnoty jsou nyní opět v ohrožení.
Místo připomínky hrdinů byl na oslavách 70. výročí v Polsku vystaven na odiv symbol neofašismu, teroru a pohrdání lidským životem – Petro Porošenko, toho času oligarcha, ukrajinský prezident a vrah, pozvaný osobně polskou premiérkou Ewou Kopaczovou. Prezident země, jejíž národní ikonou se za jeho vydatného přispění znovu stal Stepan Bandera, masový vrah mimo jiné Poláků a Židů. Tak daleko sahá nenávist některých Slovanů k Rusku. A tak hluboko dokáže klesnout pokrytectví Evropy.
Když v roce 1990 a později po rozpadu Sovětského svazu mnozí varovali před nástupem nových „výkladů dějin“ a přepisování výsledků 2. světové války, drtivá většina naivních občanů se jim vysmívala. Zejména poctiví komunisté, kteří nezradili svoje přesvědčení, se nebáli i ve velmi nepříznivé době říkat pravdu.
Pravdou zůstává, že kapitalismus ve své podstatě spolupracuje a využívá fašismus, dokud se neobrátí proti němu. Dělá za kapitalismus špinavou práci. Proto je pravdou, že americké firmy čile obchodovaly s hitlerovským Německem (zřejmě dokonce i po dobu války), celá Evropa s Mussoliniho Itálií a všichni dohromady akceptovali či přímo podporovali Pinocheta v Chille, Franca ve Španělsku nebo Jaceňuka a Porošenka dnes na Ukrajině.
Dvířka klecí fašistických běsů jsme začali nevědomky otevírat, když jsme bezelstně a hloupě uvěřili neoliberálním věrozvěstům, že nás s nimi čeká lepší budoucnost. Nečeká. Jejich víra přes všechny kejkle spočívá v ožebračování druhých a její poslední fází je vždy válka.
Běsy byly vypuštěny. Kdo a za jakou cenu je zažene zpátky?
Vojtěch Adam, poslanec PS PČR za KSČM
