Proč tak silný výraz hned na začátku? Protože není nic lepšího, než si vyzkoušet, jak systém poskytování zdravotnické péče funguje na vlastní kůži. A to předesílám, že mohu hodnotit objektivně, protože jsem 28 roků pracoval jako lékař. A ještě zdůrazňuji, že nemám absolutně nic proti lékařům a sestrám, kteří mě pomohli. Nemám žádný problém ani s tím, abych stanovené poplatky promptně zaplatil. Rozhodl jsem se popsat tento příběh proto, abych znovu poukázal na absurditu systému tzv. regulačních poplatků, které nic neregulují a ani regulovat nemohou.
Tak tedy od začátku. Koncem května mě postihla ledvinová kolika, kterou jsem doma nedokázal zvládnout a musel být přijat do nemocnice k infusní léčbě, která nebyla efektivní. Při vyšetření se zjistilo, že se jedná o zaklíněný konkrement v horní části močovodu, vyžadující urgentní zákrok a byl jsem přeložen na vyšší pracoviště. Při překladu jsem zaplatil 60 korun za den hospitalizace. Na dalším pracovišti mě byla provedena uretroskopie, ale kámen se nepodařilo odstranit, proto byl aplikován ureterální stent. Další den jsem byl propuštěn - dalších 60 korun. Byla předepsána medikace. V lékárně po 30 korunách za položky na receptech plus výrazný doplatek na léky. Po deseti dnech objednaná kontrola – 30 korun. Za dalších 14 dnů objednaná hospitalizace k další uretroskopii. Ani tentokrát se nepodařilo kámen vzhledem k jeho lokalizaci stáhnout a byla provedena výměna stentu. Další hospitalizační poplatek 60 korun. Po dvou týdnech další objednaná kontrola – 30 korun. Lékař musel na sál, neměl kdo vypsat recept. Navštívil jsem tedy ambulanci na mateřském pracovišti, aby mě kolegové vypsali recepty – dalších 30 korun plus 30 v lékárně plus doplatky. V dalších dnech provedena LERV / extrakorporální litotrypse rázovou vlnou/ - 30 korun. V mezidobí provedeny rtg kontroly polohy kontrastního konkrementu – opakovaně po 30 korunách. Koncem července objednaná kontrola na vyšším pracovišti – 30 korun. Po dalších třech týdnech výrazných stentových obtíží jsem se dočkal jeho odstranění – dalších 30 korun. Věřím a doufám, že tím je vše na dlouhou dobu vyřešeno.
Proč jsem svůj příběh tak podrobně popsal jsem uvedl už na začátku. Člověk, který má zdravotní obtíže, do kterých se dostal bez svého zavinění / chtěl by někdo říct, že jsem si svoje problémy zavinil sám třeba tím, že nepiji pivo?/ a potřebuje pomoc, se dostává do soukolí zdravotnického systému, kde v podstatě nemůže nic ovlivnit. Tedy pokud nechce vědomě porušovat stanovený léčebný režim. A tedy platí a platí, včetně kontrolních vyšetření na pozvání ošetřujícího lékaře. V tom je ta absolutní absurdita. O frekvenci návštěv nerozhoduje pacient, ale lékař. Takzvaně „ regulován“ je ale pacient.
Z toho, jak to funguje, je jasné, že o žádné regulaci zdravotní péče nemůže být ani řeči. Jedná se pouze o jakousi vstupenku, aby mohl pacient překročit práh zdravotnického zařízení. Tak jako je jízdenka MHD nebo vstupenka na kulturu. A zastánci tohoto systému to samozřejmě dobře vědí.
„Tschechische volk ist eine simulanten bande“ jak řekl, domnívám se, dr. Bautze ve Švejkovi. To byl asi jeden z motivů zavedení pojmu regulačních poplatků. Samozřejmě, že skutečnost je diametrálně odlišná.
Kdo by si snad mohl pomyslet, že jsem simuloval ledvinovou koliku se zaklíněným kamenem a pokazil si tak celé léto, je s odpuštěním idiot.
Za svoje zdraví, je člověk schopen dát cokoli, pokud tedy na to má. Chápu, že v současné politické situaci se asi nepodaří poplatky zrušit. Nelžeme lidem a aspoň nazývejme věci pravými jmény. Nejedná se totiž o nic jiného než o daň za zdraví.
