Trafika byla odměna pro vysloužilce, který odvedl službu státu, což v pohnutých dobách vzniku republiky znamenalo nasazení života a často zranění s doživotními následky. S ohledem na fyzickou a odbornou nenáročnost práce a na její nevysoké ohodnocení bylo zřejmé, že si ji veterán nejen zaslouží a že ji zvládne, ale že také nebude předmětem závisti a že ho nebude pokoušet moc.
Pašalik - respektive pašaluk - byla správní jednotka Osmanské říše, kterou ovládal jeden člověk a kterou na přelomu 16. a 17.století osmanští dobyvatelé rozšířili až do Podunají. Velkovezír paša správce vybíral nejen podle jejich zásluh, ale i podle osobní obliby či vztahu. Někdy se tak stávalo, že na svou roli nestačili, což zakrývali arogancí moci, nebo že ji dokonce zneužívali a sklízeli zášť.
Osobně si myslím, že by politici se znalostí fungování státu, s potřebnou odborností a s etickými principy neměli opouštět automaticky veřejnou správu jen proto, že jim skončil mandát. Státní správa je svého druhu řemeslo, odborníky potřebuje a neměla by jimi mrhat. Obsazování postů ve státní správě či státních podnicích by ale mělo probíhat transparentně a na základě výběrových řízení.
Nejen ten či onen úřad, ale především občané by měli vědět, jaké předpoklady má ten či onen kandidát ke správě veřejného majetku. Pak by bylo patrné, zda sloužil jako dobrý voják celému národu, nebo jako najatý žoldák úzké politické či vlivové skupině. Z politických a manažerských profilů tří exposlanců skloňovaných v korupční kauze to podle mého soudu vyčíst lze.
Je tedy na nás, zda bude Česká republika v zahraničí vnímána jako země, která zmíněnými posty oceňuje poctivé odborníky, chcete-li veterány veřejné státní správy, nebo jako země, která z nich dělá cenu za přízeň nohsledů, chcete-li novodobé pašaliky.