MVDr. Jiří Liška

Zemřel 1.3.2025
0/0 Položit dotaz
2 Sympatizovat
0 Do přátel
80% Doplnit profil
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -1. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

04.09.2009 15:24:22

Kanada a Československo

Kanada a Československo

Kanada a Československo – rok 1939 – Kongres kanadských krajanů – Montreal.

Vážení kanadští občané, milí krajané, dovolte mi vás všechny opět jménem českého Senátu pozdravit a popřát vám vše nejlepší k vašim sedmdesátinám. Je to úctyhodný věk, naplněný úctyhodnou prací. U vašeho zrodu stála starost o rodnou zemi a tato základní idea prolínala i vaší další činností. Za to vám patří veliký dík. Věřím, že přes určitý nevděk, kterého se vám od nás občas dostává, na nás ani nadále nezanevřete. <p align="justify"> K pochopení toho, jak se česká společnost doma vyvíjela a vyvíjí, je dobré připomenout všechna výročí devítkového roku. Dosti zřetelně totiž ukazují, že zatímco temná očekávání a předtuchy se naplňují nebývale rychle, naděje a radostné vize škobrtají ke svému cíli klopotně a pomalu. Je to přirozené, nicméně stále znovu zapomínané: totalitní ideologie a vůbec každá jednoduchá a populistická řešení se totiž neohlížejí na prostředky, jakých ke svému nastolení používají, a účinně a efektivně sledují jediné – upevnit moc a prosadit své. Oproti tomu každá obrana svobody a demokracie či pokus o obnovu zdevastované společnosti musí ctít bohatost a pestrost života a názorů, musí respektovat důstojnost každého jednotlivého člověka, nesmí se ve svých metodách zpronevěřit tomu, čeho chce dosáhnout. Demokracie sama sobě klade mnohá omezení, neznamená to však, že musí být tváří v tvář zlu slabá! </p> <p align="justify"> Rok 1939 jednoznačně potvrdil krátkozrakost západních spojenců ve věci Mnichova. To, co chtěli odvrátit, stejně nastalo, pro nepřítele však za daleko lepších podmínek. Osobně jsem přesvědčen, že i česká politická elita v roce 1938 selhala. Bereme si z toho však ponaučení, že na nátlak a vydírání nelze reagovat ústupky, že rozpínavosti zla je třeba říci „dost“ již ve chvíli, kdy zdánlivě nic nehrozí? </p> <p align="justify"> Rok 1949 přinesl konec iluzím, že československá cesta „budování ráje na zemi“ třeba nebude mít tak násilný a devastační charakter jako v zemích bez předchozí demokratické tradice. Zanechal v nás tento krutý rok aspoň poznání, že bořit a rozvracet hodnoty a struktury, o které se společnost doposud opírala a opírá, je nejen krajně nebezpečné, ale především vždycky snazší, než je znovu vybudovat nebo nahradit jinými? Rok 1969 zase naplno prokázal, že komunistická praxe nemůže dlouhodobě mít svou „lidskou tvář“: jde-li o moc a její udržení, nezná bratra ani své včerejší ideály. Opětovná zrada vůdců tak uvrhla naše země do normalizační lhostejnosti a letargie, ze které se vzpamatováváme dodnes. Mentalita přežití v pekle a rezignace na jakýkoliv přesah či nadosobní hodnotu slavila svůj triumf. Znovu se vtírá otázka: Vzali jsme si z toho přinejmenším to, že komunismus je naprosto nereformovatelný? Dokáže nám bezčasí normalizace připomínat, že život v nalinkovaných předurčeních či chcete-li „jistotách“, bez svobody a práva rozhodovat o svých věcech po svém, je frustrující a ponižující? </p> <p align="justify"> Na devětaosmdesátý vzpomínáme jako na radostný a krásný rok. Přinesl nám svobodu, přinesl nám demokracii. Po dvaceti letech je však stále zjevnější, že už tehdy, resp. v letech následujících jsme ledacos podcenili. Dědictví čtyřiceti let nesvobody v nás bylo a je zakořeněno více, než jsme si připouštěli. A to nepochybně platí i ve vztahu k exilu a emigraci. Obnovu společnosti jsme více založili na radosti z toho, co smíme, než na odpovědnosti za to, co děláme. </p> <p align="justify"> Přitom i svět kolem nás se změnil. Ve jménu všelijakých nároků se zříkáme svých individuálních svobod, své odpovědnosti za vlastní život. Ve jménu všemožných prevencí a bezpečnosti necháváme státy kontrolovat a řídit i to, do čeho jim nic není. Ve jménu korektnosti a tolerance se bojíme hájit vlastní kořeny a zásady. Našim rozhodnutím a společnostem začínají stále více dominovat amorfní davy, nebo naopak ukřičené militantní skupinky. </p> <p align="justify"> Dámy a pánové, krajané, ve svém krátkém přehledu jsem se pokusil ukázat, že devítková výročí naší země jsou dobrou sondou do toho, čeho se napříště vyvarovat. Možná že vy z odstupu to vidíte ještě zřetelněji. Již dříve jste nás podobně jako jiná krajanská sdružení kritizovali za to, že jsme se nedokázali jednoznačněji vyrovnat s dobou komunismu. Věřte, že se o to snažíme. Věřte, že to není lehké. Vězte, že potřebujeme i vaše svědectví a hlasy. </p>
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama