Netvrdím, že těch 300 milionů navíc je závratné číslo. V této částce však není zahrnuto 900 milionů, které na můj návrh vláda přidala vědě v září a které půjdou do resortů školství, průmyslu a obchodu ministerstva vnitra a Akademie věd ČR. To znamená, že celkem se výdaje z národních zdrojů zvyšují o 1,2 miliardy. Dalších až 600 milionů je pak vláda připravena v roce 2015 uvolnit na financování nových výzkumných center, a to v závislosti výsledku auditu jejich udržitelnosti.
Mimochodem, po minulých vládách, a tedy našich dnešních kriticích, jsme zdědili takřka padesátku těchto center postavených z velké části za peníze z EU. Což samozřejmě opticky zvyšovalo sumu vynakládanou na vědu a výzkum a umožňovalo tehdejší vládě ne úplně korektně tvrdit, že plní cíl Lisabonské strategie a dává na vědu jedno procento HDP. Ale bohužel ne vždy je tato nová vědecká infrastruktura soběstačná a my s ministrem školství musíme nyní řešit, jak ji dále financovat, a případně sehnat strategické partnery.
Takže sečteno a podtrženo: na vědu v příštím roce nepůjde z českých prostředků méně, ale více. A to o 1,2 miliardy, s možností přidat ještě dalších 600 milionů. Mým cílem ovšem je, aby se na zásadním zvýšení výdajů na vědu, výzkum a inovace podílel nejen stát, ale hlavně průmyslníci. Zatímco u nás dávají firmy na výzkum a vývoj celkem asi dvě procenta HDP, například v Izraeli je to dvojnásobek. A právě je budu chtít motivovat k větší spolupráci s výzkumnými institucemi a přesvědčit, že se jim tyto peníze bohatě vrátí. Protože věda není náklad, ale investice.