Novela zákona o České televizi má podle předkladatelů rozšířit Radu České televize o další tři členy volené v Senátu. Co přesně se tím sleduje, se dá asi tušit. Co je ovšem velmi důležité z pohledu rozpočtu, že se Rada České televize prodraží, ale na tom, co veřejnost skutečně zajímá, se tím nezmění ale vůbec nic.

Všichni máme v živé paměti výkon naší České televize v prezidentské kampani. Ve srovnání s komerčními stanicemi byl nejhorší a nejméně objektivní. A to je asi smutné, protože oni by měli být právě ti nejvíce objektivní. Na tom se shodují mediální odborníci bez ohledu na politickou orientaci a shodují se na tom také zahraniční mediální agentury. O tom jsem tady už v předešlých svých vystoupeních hovořila. Tedy i ti lidé, kteří některému kandidátovi nepřáli, dnes uznávají, že zpravodajství České televize přinášelo tendenční, jasně proti některému kandidátovi důležité příspěvky. Vrcholem byla i diskuse kandidátů v druhém kole, která byla dramaturgicky slabá, a její vedení ve srovnání s komerčními stanicemi velmi tendenční.

Těmito názory se ovšem v České televizi nikdo nezabývá a pro všechny už je to minulost. Prošla jsem si různé diskuse o České televizi tady na půdě parlamentu. A zaujal mě jeden výrok, byl to výrok pana Karla Schwarzenberga, se kterým musím souhlasit. Řekl, komu vlastně patří Česká televize? Patří těm, kteří v ní pracují. Myslím si, že to je hluboká pravda, že ona nepatří nám, byť ji platíme vlastně z našich peněz. Je to hluboká pravda, když mluvím o tendenčnosti ve vysílání. A rozhodně to nespojují s tím, že by Česká televize nadržovala vládní koalici na základě nějaké politické dohody nebo vůle ze strany politiků. Jsem a chci doufat, že je to vlastní iniciativa lidí, kteří v televizi pracují a kteří tam prosazují své vlastní zájmy.

Nedávno byla zveřejněna jména nějakých redaktorů známých z obrazovky, na které si veřejnost nejvíce stěžuje. Nebudu ty lidi jmenovat, to není vůbec podstatné, ale jejich práci vidím jako divák a mám k nim všem také výhrady. Jasně je na jejich výkonu vidět, koho mají v oblibě a koho chtějí poškodit. Existují doložené příklady překrucování, návodných a zavádějících otázek. A tito lidé tam stále pracují, stále mají právo vykládat veřejně svá hodnocení, kárat a nabádat. A nikdo je nekontroluje. Vypadá to, že tyto lidi ani nikdo neřídí, jejich práce se nehodnotí a z chyb se absolutně nic nevyvozuje. Příslušný pan ředitel je prakticky neviditelný, údajně má své nějaké dětinské koníčky, kterým se věnuje, a na hodnocení objektivity si najímají agentury, které počítají vteřiny. Ale to je přece úplný nesmysl. Za minutu nemusím říct vůbec nic, a pak mohu říct všechno jen vytažením obočí nebo tónem hlasu.

Vzpomínám si na politické zpravodajství v dobách totality. Já jsem to zažila. Tehdy byl nějaký zpravodaj v Bonnu, tedy v hlavním městě tehdejšího Německa, a v reportáži z prvomájových oslav řekl: Oslavy svátku práce se letos v Bonnu obešly bez krvavých střetů s policií. Přišlo mi to tehdy zábavné jako ukázka totalitní ideologické manipulace. Na obrazovce šlo pár lidí s nějakou vlajkou. A tak je to tady. Oni nelžou, oni jenom vytvářejí dojem, protože mají pocit, že na to mají právo a že jejich názor je jediný a jediný správný a možný. Ostatní názory jsou nedemokratické, populistické a já nevím, jaké.

Jaké mocenské boje v této veřejnoprávní instituci probíhají, se teď ukazuje na aféře kolem údajného šikanování a sexuálního obtěžování. A teď vidíme, jak někdo podporuje toho, druhý onoho a jak se to všechno před veřejností tutlá. Novináři, kteří nelenili jet do Švýcarska a někde v činžáku na chodbě tam pokoutně natáčet v soukromí politického protivníka, nám dnes říkají, že se stížnosti projednávají za zavřenými dveřmi a že svědectví jsou tajná? To si z nás dělají legraci? A Rada České televize se na to všechno jenom dívá.

Lidé z České televize říkají do veřejného prostoru, že se bojí svých kolegů a nadřízených? No, tak to jsme to opravdu dopracovali. Já věřím a budu tomu věřit do té doby, dokud se podrobnosti nezveřejní a nevyplyne z toho nic jiného. A tak se musím připojit ke svému kolegovi, panu Juchelkovi, který podal návrh na zamítnutí tohoto zákona, abychom se tím zabývali podrobněji a opravdu zpracovali to tak, aby i ta Rada České televize právě kontrolovala jiné věci, a ne kolikrát jel pan ředitel taxíkem, čím se kdo zabývá, ale aby tahle ta naše Česká televize byla tendenční.

Proč současně souhlasím s tím zamítnutím? Protože mám tady jeden návrh jako členka rozpočtového výboru. Co kdybychom zrušili televizní poplatky a přenesli financování České televize na státní rozpočet? Na poplatcích vybere Česká televize něco kolem šesti miliard ročně. Nemusíme však stanovit pevnou částku na financování ČT. Můžeme například určit jednu desetinu HDP, tedy za loňský rok právě těch šest miliard. Ta částka by byla proměnlivá, v časech ekonomického růstu vyšší a při poklesu HDP nižší. Rozhodně by tedy nebylo po vůli kohokoliv, aby přes financování televize někdo někoho k něčemu nutil nebo ho za něco postihoval. Už by to vůbec nezáleželo na nás politicích. Nezávislost by byla určitě vyšší. A ovšem televizi by mohl kontrolovat NKÚ, což dnes úplně možné není, a víme, k čemu to vede. Rada České televize se zabývá financováním, odvolává dozorčí komisi, ta se brání. Rada jmenuje novou, máme tak dvě dozorčí komise, protože se tam pohádali a zase je to jenom jeden nechutný zmatek.

Financování ze státního rozpočtu má svou logiku. A koneckonců máme tu docela dobrý příklad na Slovensku. Ten model se tam schválil s platností od loňského července a nezávislost Slovenské televize kvůli tomu nikdo nezpochybňuje. Měli bychom prostě takovou televizi, na jakou si ekonomicky vyděláme. Nebudu tedy zacházet do detailů, ale mám to docela promyšlené, a i s odborníky z televizních stanic jsem to konzultovala.

Výběr televizních poplatků je sám o sobě určitě nákladnou záležitostí. Nevidím žádný přínos v tom, že se vybírají odděleně od daní. Přitom to nic jiného jako daň není. Řešíme tu problém, kdo má být vlastně plátcem, jak zpoplatnit sledování televize na počítačích a v mobilech. Kasírují se hotely i kdejaká ubytovna, posílají se výzvy a urgence a vymáhají se dluhy a nikdo neví, proč ten poplatek musí platit i policie, armáda, školy a proč to platí důchodci, a proč ve stejné výši jako miliardáři. Všechno tohle to by nám prostě odpadlo. Každá domácnost by měsíčně ušetřila 180 korun a veřejnoprávní média by ušetřila náklady výběru. Byla by tu tedy jasná finanční úspora, lepší kontrola financování a snad i větší transparentnost dovnitř České televize. Pak nemusíme rozšiřovat Radu České televize a můžeme se v klidu dohodnout, že se vrátíme ke stávajícímu zákonu a budeme do Rady ČT vybírat vhodné osobnosti absolutně bez stranického klíče; a skutečně tak, jak předpokládá zákon, tedy z nominantů společenských organizací, kteří budou věrohodně reprezentovat veřejnost. Snad nám i obsah České televize zlepší.

Já vám děkuji za pozornost.