Dnes jsou sice všichni chytří, ale bylo nutno sáhnout i k lockdownům, zavřít na určitou dobu obchody, restaurace, sportovní stadiony a zastavit výrobní linky. Škody byly obrovské, a to v celé EU. Tehdy vláda rozhodla investovat do udržení pracovních míst, do zachování živností, malých, středních i velkých firem a tato investice se dnes vrací.
Porovnejme to se situací po finanční krizi v roce 2008, kdy super chytrý ministr financí Kalousek zavedl superhrubou mzdu – tedy skrytě zvýšil zdanění práce a začal státní rozpočet oddlužovat. Prodloužil tehdy rekonvalescenci české ekonomiky několik let v porovnání se zeměmi, které takovou hloupost neudělaly.
Když pětikoalice vyčítá minulé vládě zadlužení, je to hodně licoměrné: jednak tehdy volali stejné strany a stejní lidé po ještě větších podporách, ale hlavně – ta investice byla dobrá, evidentně dostatečná a dnes nese ovoce. Kdyby tehdy vláda velkoryse a rychle firmám nepomohla, byla by tu s vysokou inflací také vleklá recese, se všemi z toho plynoucími důsledky.
Bylo by to podobné, jako za ministra Kalouska a po něm, kdy většina zemí v našem okolí už dávno obnovila růst a nám se to nedařilo. Teď můžeme být naopak v situaci, kdy naše firmy získají náskok, posunou se k lukrativnějším zakázkám a získají další trhy.
Je dobré si uvědomit, že jim to umožnila především a jedině minulá vláda a že dluhy v té době měly svou logiku. Energetická krize a válka na Ukrajině, to nejsou zdaleka takové zdroje ekonomických potíží, jakým byl covid. Zdražení energií trvalo pár měsíců a kdyby vláda nezaspala, nemuseli jsme o tom dnes už vůbec vědět.
Vláda to tedy vysvětlit neumí, probouzí fanatismus
Podpora Ukrajiny se u nás stala neuralgickým, politickým tématem, který dnes rozděluje veřejnost na aktivisticky nadšenou a rozpačitě a rozhněvaně mlčící a zastrašenou. Případ pekařky z Krnova, která u svého obchodu napsala, že nepeče z ukrajinské mouky je toho drobným, ale výmluvným důkazem. Může-li někdo útočit na tuto paní kvůli této ceduli, pak to nemá daleko k fanatismu a hlavně – z problému ukrajinské války povstal jakýsi "fanklub" Ukrajiny, který trestá každý odlišný názor.
Podle mého názoru ne agrese Ruska na Ukrajinu nepřijatelný skutek, který nesmí být úspěšný z principiálních důvodů. Není to o Ukrajině a Rusku. Je to o suverénním státu, který je 30 let svébytný, samostatný a který byl jiným státem brutálně, vojensky napaden. To považuji v civilizovaném světě za nepřijatelné.
Proto je nutné se tomu se vší vehemencí postavit, poskytnout pomoc a podporu a vyvíjet maximální úsilí k zastavení této války. Jakou zemí přitom Ukrajina je, jak to tam bylo s demokracií, s korupcí a s výkonností, to je jiná věc. Rozhodně tam nebylo všechno v pořádku a jen doufám, že se to ještě smí říct.
Na jedné straně si o tom nedělám iluze, ale na druhé straně to také nesoudím, protože je to interní záležitostí Ukrajinců samotných. Můžeme o tom přemýšlet z hlediska možného členství Ukrajiny v EU a v NATO, ale to je tak asi všechno. Plnohodnotné členství by vyžadovalo hluboké změny, které současná situace nejspíš urychluje, ale neřeší. To je realita.
Nekritické blábolení a omílání frází, chvála všeho ukrajinského a hanobení všeho ruského, je bohužel projevem pokleslé politické kultury, ideologické demagogie a navazující represe jsou pak neblahým důsledkem této politiky.
A stejně střízlivý postoj lze zaujmout i vůči Rusku. Agrese je nepřijatelná a jsem ráda, že se západní svět postavil jednoznačně proti tomuto zvěrstvu. Pořád je tady ale ruská historie, kultura a hrdost ruského lidu, ruského národa, který prožil posledních sto let v nějaké situaci, v nějaké logice, kterou se sluší respektovat.
Odsuzuji invazi, která stojí lidské životy, a je mi těch životů líto na obou stranách. Je mi líto lidí, kteří propadají fanatismu a je mi líto i lidí, kteří mají pocit, že je už zase lepší mlčet a péct z takové mouky, jakou mi dodají.
