Na druhou stranu, když se tady v roce 2014 projednávalo první znění zákona, byly tady obrovské diskuse a samozřejmě obrovská mediální reklama. A já už jsem řekla, podívejme se, kdo platí tu reklamu. To jsou ti, kterým to nejvíc vadí, a byly to ty řetězce, takže byla obrovská mediální reklama proti, a pak nám nakonec Evropská unie sama řekla, že musíme ten zákon udělat. Bylo to v povinnostech, bylo to i na základě toho, co ta ekonomická společnost předložila na hospodářském a sociálním výboru při Evropském parlamentu, takže my jsme v té chvíli byli vlastně lídrem. Pracoval na tom zákoně tehdejší pan ministr Jurečka, což je člen vaší strany a váš předseda, takže já si myslím, že je na co navázat. Tak nevidím důvod, proč se tomu pořád bráníme, točíme se kolem prázdného zákona, který nic neřeší, nic nepomůže a jasně jsme si řekli, že každý zákon je vlastně regulace, každá směrnice i nařízení upravuje něco, co na tom trhu nebo v občanském životě zkrátka nefunguje.
A byli tady i členové ze strany ODS, kteří tam chodili, takže to jsou věci, která já mohu samozřejmě z těch zápisů předložit, ale to jsou věci, které ti lidé, kterých se to týkalo, říkali. To nejsou moje výmysly nebo moje návrhy. A já bych byla moc ráda, když tedy říkáme pojďme to dělat jinak, nebo po tom bylo voláno, tak to opravdu začněme dělat a vůbec nemám problém s tím, abyste byli nositelem toho zákona, protože mně jde o ten výsledek. Já jsem si tam vyslechla, co ti lidé říkali, co potřebovali a byla jsem překvapená, jak obrovské problémy to přináší, jak ty vztahy byly nabourané. Řekla jsem tady taky, že nechci házet řetězce do jednoho pytle, protože za mnou někteří na ty jednotlivé schůzky, které jsem vždycky dělala minimálně ve dvojicích, chodili, kdy oni sami říkali: my nejsme schopni se mezi sebou domluvit, i my likvidujeme jeden druhého a protože likvidujeme jeden druhého, pak likvidujeme dodavatele. Ano, uznávali, že takhle se na území svých mateřských zemích nechovají. A proč to tedy pořád dovolujeme? Oni sami to říkali a oni byli i nositelé, kteří řekli: omezte promoakce, protože jestliže je hustota supermarketů v České republice co do velikosti plochy České republiky a hustotu obyvatel větší než v Německu, tak kde je ale koupěschopnost českého obyvatelstva. A pořád to dovolujeme. A myslíte si, že ta běžná rodina sní víc než těch deset rohlíků? No nesní, ona si jenom ty rohlíky koupí jinde. A kde se vezmou? Seberou je z těch malých obchodů. A vlastně tohleto chování, které dovolujeme, a má pravdu tady kolega, že tedy do těch supermarketů nechoďme, buďme uvědomělí. Já třeba chodím k těm soukromým řezníkům, pekařům, ale přiznávám, že sem tam jdu i do těch supermarketů. Je to pohodlné, ale pokud k tomu nebudeme ty lidi motivovat, nebudeme ty vztahy upravovat, naše hospodářství, naše státní pokladna bude tratit a my všichni s ní.
Tady se bavíme o tom, že na vesnici, pokud není hospoda, kostel a obchod, tak ta vesnice nežije. Ale já jsem tam měla i zástupce starostů, kteří říkali: podpořte nám ty vesnické obchody, protože my tady zkrachujeme. Ne každá babička může dojít do supermarketu. Prostě ona si jde do toho místního obchodu a pokud ho tam nemá, tak kam půjde. Takové ty řeči, ať vám to nakoupí mladí, ti lidé takhle nefungují. Já jsem tedy holka z města, která dvacet let bydlí na vesnici. Bydlím tam strašně ráda, jsem ráda, že tam máme takovou komunitu a řeším se starostou, kdy bychom tam neudrželi ten obchod, co budou ti naši staří lidé dělat. Ano, zajíždí tam i taková ta pojízdná prodejna. No, prosím vás, kam se s tím ale vracíme? Pokud postavíme nějaký nový supermarket, tak co se stane, on vezme tu tržbu těm malým obchodníkům. A tohleto chceme pro naše lidi? Já myslím, že ne. A starostové byli taky přizváni k těm kulatým stolům a oni sami říkali: podpořte nás nějakým způsobem, abychom tam udrželi ty prodejny, dělejme to tak, aby se to udrželo, protože i ten vesnický obchod nemůže dát tak velkou marži, protože ti lidé tam nenakoupí. Já tomu říkám obchody první pomoci, protože on se snaží vyrovnat těm velkým supermarketům ve městě, aby aspoň v tom sortimentu byl základní, ale není schopný cenově to udržet.
A pokud nezačneme bohužel u těch supermarketů ve městech, tak si ani nepomůžeme na těch vesnicích, nepomůžeme těm starým občanům tam a nepomůžeme ani těm starostům. Tak ten zákon spravme, k němu spravme další zákony a já jsem za to samozřejmě bojovala. Někteří mě vždycky i nařkli, že to samozřejmě dělám pro ty velké. Ale řekněme si, který malinký producent je schopný dodávat do toho velkého řetězce? Byl by schopný, ale museli bychom to zase upravit a donutit je k tomu, co udělali na území Německa, že při každém supermarketu musí vzniknout tržnice pro tyhlety malé producenty, protože i ti malí byli u těch kulatých stolů. A já jsem se jich musela zeptat, prosím vás, a chcete do toho Lidlu dodávat hodinu, nebo to zvládnete jenom půlhodiny, protože ta jeho malá produkce vůbec nestačí těm požadavkům, které ten velký gigant potřebuje.
Ale já je tady chci mít, protože oni dělají život na té vesnici, oni dělají pestrost tady toho, samozřejmě dělají ty věci s láskou, ale pokud my nezačneme regulaci, regulaci přes významnou tržní sílu - a musí začít ve městech - tak se nedivme, že si likvidujeme obchody na vesnicích, že nemáme ve městech malé obchůdky a že ti malí padají. Protože my jim nepomůžeme tím, že zařídíme, že budou dodávat do těch velkých řetězců, jejich produkce na to nestačí. Oni mnohdy ti lidé - a já jsem se opravdu, když jsem byla radní na Zlínském kraji, snažila je i finančně podpořit, ale oni ani nemají na to, aby se zabývali nějakou reklamou a marketingem a někde to dovezli.
Já jsem pochopila, že tudy cesta nevede. A vždyť ten obyčejný starosta na vesnici má tolik starostí, tolik věcí po něm chceme, tak mu alespoň pomozme. A já chápu, že je těžké rozhodnout, jak to uděláme, a všichni volají po těch penězích, ale tak to prostě je, ano? Tak to je. A já teď o tom tady hovořím, protože samozřejmě můžeme se podívat, co oni navrhovali, co říkali. Já chápu, že se velkým supermarketům nelíbilo, že chceme dělat regulaci a chceme vrátit život a byznys do těch malých obchodů. Ale ti staří lidé prostě nejezdí.
Teď se nám zvedly PHM. Kolik budou stát ty jízdenky? Tak ty babičky s dědečky tam dojedou? Mnohdy ti lidé mají problém, opravdu problém do města dojet k doktorovi a ne tak ještě jezdit někde nakupovat a jet s taškou autobusem. Tak si, prosím, řekněme, co vlastně všechno my děláme, jak to tedy je. A já mám samozřejmě emotivní vystoupení, protože pro mě to emoce jsou. Já jsem s těmi lidmi hovořila, já jsem ty problémy viděla a já to takhle nechci. A ne všichni žijí ve městě, ve městě je to možná hrozně pohodlné, ano?
Takže byla bych moc ráda, abychom se nad tím zákonem zamysleli, spravili ho a nepouštěli to dál, jak jsem řekla, v té osekané verzi, protože to nikomu nepomůžeme, my si jenom splníme čárku vůči EU. Vždyť oni sami, jejich hospodářský výbor říkal, aby každá země to spravil, a my jsme výjimečně v tomto zákoně jsme byli lídrem. A nebylo to špatné, protože se od nás naučili - a tehdy jsem slyšela ty obhajoby těch, kteří to nechtěli - to tu nezavádějme, co to udělá. Ale jestliže něco nefunguje, tak se musíme postarat o to, aby se to napravilo.
Já jsem to nevymyslela a i ty řetězce samy řekly - my jsme nastoupili do kolotoče, neumíme ho zastavit a nechtějme, abychom všechno podávali v promo akcích. Ministerstvo zemědělství si nechalo dělat studii, jak si na to stojíme. A jak to dopadlo, pane ministře, prostřednictvím pana... vlastně k vám nemusím, ale kdyby náhodou? Takže jak to dopadlo? Hustota supermarketů větší (než) v Německu a v Německu se prodává taktéž 80 % potravin přes řetězce. Ale pozor, pouze do 20 %. Do 20 % v akcích. U nás 60 %. A kdo myslíte, že to zaplatí? No, přece ti dodavatelé. Jak je možné, že se nezvyšují třeba obraty, ale zvyšují se zisky řetězců? No, protože marže leze nahoru.
Pan Tomáš Prouza strašně rád používá tehdy šetření Ministerstva financí na máslo, když byla ta máselná krize. Ano, ta první studie nevyšla dobře, ale bohužel bylo špatné zadání. Pak následovala druhá a tam se opravdu ukázalo, že na českém másle je jiná marže, protože český dodavatel dodával máslo za 25 korun, německý za 40, irský ještě víc. Máslo přišlo do skladu, tam se cena zprůměrovala - je pravdou, že se na ni dala třeba 20% marže - ale co se stalo? Ta vstupní cena českého másla byla úplně jiná. Takže český výrobce másla se podílel - sice na konečné ceně - ale on nedostal zaplaceno tolik co Němec. (Hluk v sále.)
A jestliže si říkáme, že ty výrobní podmínky jsou stejné a že v průměru v EU vyrábíme tyhle komodity za stejné ceny, tak co vlastně děláme?
Omlouvám se, ale já nejsem pořád ještě zcela zdravá, tak nechci tady tak křičet. A... kolego...
A co my děláme? My vlastně likvidujeme ty naše výrobce, ty, co nám mají posílat přes daně peníze do státní poklady, likvidujeme obchody na vesnicích a to všechno děláme. A když bych se znovu začetla do toho výsledku šetření té ekonomické společnosti, tak v konečné fázi zlikvidujeme i ty prvopěstitele ve třetích zemích. Takže ono to tak je. Možná by opravdu stálo za to, kdybychom se tím ještě hlouběji zabývali. A já se snažím, pane ministře, na vás apelovat, protože vaše ministerstvo společně se zástupci z Poslanecké sněmovny (jste?) pořádali tyto akce, vy tam ty zápisy v kopii máte.
Nikdy se nestalo, aby na některém zápisu - protože zápisy dělali zaměstnanci Ministerstva zemědělství - chyběly podpisy vašich lidí - a vím, že ti lidé tam stále jsou - a aby vy jste neměl ty prvotní podklady. Proč se to nestalo? Proč se to nestalo v minulé Sněmovně? Je mi to líto, covid zlikvidoval všechno a všechno ostatní šlo stranou, proto se to nestalo, proto se to nestíhalo. Já mám k tomu jediné - zkrátka a dobře, bylo tu tolik jiných starostí, že tohle nebylo prioritou, tak to, prosím, udělejme teď prioritou, protože ti lidé po tom volali. A nechtěla jsem nikdy, aby to zaplatil spotřebitel, ale aby se přispívalo na různé promo akce od našich dodavatelů, kteří mají místo na promo akci, odesílat peníze do státní pokladny, tak to by měl být náš cíl. A ne tedy tady tohle, co předvádíme.
Takže děkuji za pozornost.
